Už čtvrt století uplynulo od chvíle, kdy padla železná opona a Evropa de facto ztratila svou vnitřní hranici. 9. listopadu roku 1989 ve 21:20 nechali strážní na hraničním přechodu na Bormholmské ulici přejít první občany NDR do západního Berlína. Krátce před půlnocí byly masy lidí tak obrovské, že byl přechod konečně otevřen a celé město tak propuklo v nepopsatelné nadšení.
Vnitřní hranice Evropy
Důvodem pro stavbu berlínské zdi byla vzrůstající emigrace východních Němců. Počátkem šedesátých let minulého století už přecházelo do západní zóny až tisíc lidí denně. To trvalo do 12. srpna 1961. Tehdy se jen na několika přechodech do Západního Berlína formálně prováděla kontrola. Pro obyvatele NDR představoval Berlín příležitost k nahlédnutí za železnou oponu, a to zejména poté, co byla vnitroněmecká hranice počátkem 50. let obehnána přísně střeženým plotem. Dostat se do Západního Berlína bylo ale jednoduché. Stačilo nastoupit na nadzemní dráhu a za několik minut se člověk ocitl na Západě. Řada obyvatel východní části Berlína tak například pravidelně dojížděla do západní části města za prací.
V noci na 13. srpna vyrazily jednotky východoněmecké policie, vojska a lidových milicí do berlínských ulic a během několika hodin rozdělily město kotouči ostnatého drátu a kamennými náspy. Západ budování zdi jen přihlížel. K přechodu mezi americkým a sovětským sektorem Checkpoint Charlie sice najely americké tanky, ale spokojily se s namířením děl nad pancéřové věže sovětských protějšků. Poslední mezera v železné oponě tak 13. srpna 1961 zmizela a veškerý provoz přes demarkační čáru se zastavil. Za pár hodin zůstalo z původních 80 přechodů mezi berlínskými sektory v provozu jen 12. Nadále mohli občané NDR překročit hranice do Západního Berlína pouze na zvláštní povolení. „Pokojní občané Západního Berlína“ mohli do tzv. demokratického Berlína vstupovat po předložení západoberlínského osobního průkazu. „Revanšistickým politikům a agentům západoněmeckého militarismu“ nebyl dle dobového slovníku vstup do hlavního města NDR povolen. Nenáviděná stavba na celých 28 let rozdělila osudy statisíců lidí, kvůli ní se rozešly cesty a osudy mnoha rodin i přátel.
Pád přišel nečekaně
Ačkoli si mnoho lidí myslelo, že zeď bude Berlín rozdělovat na věčné časy, socialistický režim na Východě se koncem osmdesátých let pomalu, ale jistě rozpadal. Jedním z projevů rozkladu režimu byla uprchlická vlna východních Němců, kteří v létě 1989 obsadili západoněmecké ambasády v Budapešti a Praze s cílem vynutit si odchod na Západ. Vyvrcholením hromadného exodu byla nová, liberálnější východoněmecká pravidla pro cestování do ciziny. Možnost vyjet do zahraničí měla pro občany NDR platit od 10. listopadu 1989. Na tiskové konferenci, která se konala v předvečer tohoto dlouho očekávaného dne, však udělal první tajemník berlínských komunistů Günter Schabowski osudovou chybu. Na dotaz jednoho z novinářů, kdy vstoupí nová cestovní pravidla v platnost, odpověděl znejistělý Schabowski, že okamžitě.
Mylná informace se rychle šířila. Přestože už byl večer, sešly se u přechodů do Západního Berlína davy východních Němců. V nastalém chaosu začali pohraničníci na několika místech pouštět přes hranici jen na základě osobních dokladů. Ještě v noci byl otevřen také přechod mezi NDR a západním Německem poblíž Lübecku na severu země. Následující den byly otevřeny i další přechody a lidé začali do betonové berlínské stěny vyrážet průchody. Symbol studené války padl. Definitivní konec rozdělené země přišel v říjnu 1990 sjednocením Německa.
Berlín slaví velkoryse
Hlavní město sjednoceného Německa chystá v den výročí pádu Zdi velkolepé oslavy. Jednou z hlavních součástí programu bude otevření muzea s rozsáhlou expozicí, jejímž prvním návštěvníkem má být kancléřka Angela Merkelová. Vrcholem oslav bude světelná instalace – pod heslem „Symbol naděje pro svět bez zdí“ připomenou tisíce nafukovacích balonků tehdejší neprostupnou hranici. Osvětlí trasu dlouhou 12 kilometrů, která povede od bývalého radničního přechodu na Bornholmské ulici přes park Mauerpark, podél památníku Gedenkstätte Berliner Mauer a přes centrum města až k mostu Oberbaumbrücke.
Kam zmizely zbytky zdi? ptají se Berlíňané
Obyvatelé Berlína se ptají, kam se vlastně poděly zbytky zdi, která po desetiletí rozdělovala jejich město. Její části jsou totiž v německé metropoli k nalezení jen stěží. Dnes je nejsouvislejší připomínkou Berlínské zdi East Side Galery, necelý kilometr a půl německých i zahraničních grafitti. Původně byla ale stokrát delší a obíhala celý západní Berlín. Některé zbytky betonu jsou teď na louce za městem, v roce 1990 je totiž koupila stavební společnost a teď si je pronajímají umělci. „Každý malíř tu své dílo může nechat pouze půl roku. Pak si ho on nebo nějaký zájemce koupí. Nebo beton na šest měsíců použije někdo jiný,“ popsal Elmar Prost ze společnosti Kloester Construction Material. Některá díla zobrazují laureáty Nobelovy ceny míru, jiná diktátory. Sloupů je ale jen pouhá stovka, další jsou roztroušené po světě: kousek Berlínské zdi je například i v jihokorejském Soulu nebo v kanadské Manitobě. Většina byla ale krátce po německém sjednocení nadobro zničená.
Kontrolní stanoviště a věže byly symbolem boje mezi komunismem a kapitalismem. Vydržely jen některé. Tato z konce šedesátých let jen díky svému novému majiteli Hansi Moser-Metiusovi. „Někdo to musel udělat. Věž byla v hodně špatném stavu. Jsem Berlíňan a miluji Berlín, znám tu historii nazpaměť. Měl jsem pocit, že to je výzva na záchranu historie,“ vysvětluje. Věž stávala přímo na hranicích. Vždy ji hlídali dva strážníci s příkazem střílet na ty, kteří by se z východního Berlína pokusili utéct.
