Novoukrajinka je ukrajinská vesnice v těsné blízkosti města Vuhledar, o které se vedou těžké boje. Nad hlavami lidí zde hřmí ozvěny děl a raketometů, na obzoru se střídají ruské stíhací letouny, které pálí rakety na pozemní cíle. Ve vesnici jsou pozice ukrajinské armády, před ní zákopy a množství techniky. I přes apel vojáků zde zůstávají civilisté.
„Neodejdu, ani kdyby přišli Rusové.“ V ukrajinské vesnici blízko bránícího se Vuhledaru zůstávají civilisté
Události: Civilisté v Novoukrajince (zdroj: ČT24)
Ve vesnici Novoukrajinka před propuknutím války žilo zhruba tisíc lidí. Nejpozději v létě je vyhnalo silné ostřelování, někteří za sebou nechali i nesklizenou úrodu. V současné chvíli zde přežívá 250 obyvatel.
„Řekněte, kdo na mě kde čeká? A kde je to lepší?“ táže se jeden z obyvatel Novoukrajinky, který evakuaci odmítl několikrát. Odejít nechce, ani pokud by přišli Rusové. O tom, co se v okolí děje či kdo další ve vesnici zůstává, příliš neví. Již několik měsíců nebyl dál než pár set metrů od svého domu.
Dům jedné z obyvatelek vesnice, Halyny Buchonské, která se také rozhodla zůstat, na podzim zasáhla střela z raketometu Grad. Zničila nejen celou střechu, ale také velkou část zásob. Kdo projektil vystřelil, žena neví. V tu chvíli prý byla s manželem ve vedlejší místnosti.
„Nevím, jak jsme to mohli přežít,“ říká redaktorovi České televize Andreasi Papadopulosovi zrovna ve chvíli, kdy se nad domem ozývají rány. „Takhle to u nás je – včera, předevčírem, celý den,“ dodává.
V domě žije společně s manželem Volodymyrem přes pětapadesát let. Na hřbitově v Novoukrajince loni pochovali syna, který zemřel na infarkt. Dobrovolně prý neodejdou, a to za žádné situace. „Navíc ty důchody… Každý dostáváme 2200 hřiven (asi 1300 korun). Kam se čtyřmi tisíci pojedeme?“ táže se Halyna.
Oba si stěžují, že stát jim už tak nízké důchody navíc vyplácí pozdě. Bez humanitární pomoci by prý neměli co jíst. S nadějí vyhlíží teplejší měsíce a doufají, že letos okolní úroda nepřijde vniveč.