V Indonésii zamířilo přes dvě stě milionů lidí k parlamentním a prezidentským volbám. Končí tak dekáda vlády populárního prezidenta Joka Widoda. Podle expertů se zasadil o stabilizaci ekonomiky, těžké časy ale zažívá indonéská demokracie. Widodo přes své sliby, že nebude spolupracovat s elitami z dob Suhartova autoritářského režimu, ve volbách podpořil generála Prabowa Subianta. Ten si navíc vybral za svého budoucího viceprezidenta Widodova syna, což vyvolalo v zemi vlnu kritiky. Vyzyvateli Subianta, který je lidskoprávními aktivisty viněn z podílu na zvěrstvech ve východním Timoru, jsou bývalý univerzitní rektor a favorit islamistů Anies Baswedan a kandidát vládní strany Ganjar Pranowo.
Největší muslimská země volila. Indonésii chce vést „politolog-kazatel“ i generál z dob vlády autoritáře Suharta
V Indonésii je aktuálně 205 milionů oprávněných voličů, kteří mohli rozhodovat o budoucí hlavě státu. Jde tak o vůbec největší přímé prezidentské volby na světě. Výzkumník z jakartského Centra pro strategická a mezinárodní studia Muhammad Waffaa Kharisma řekl serveru Nikkei Asia, že letošní volby budou hlavně o „budoucnosti demokracie a politické kultury v Indonésii“.
Současný prezident Joko Widodo přezdívaný Jokowi se před časem pokusil prosadit dodatek ústavy, který by mu umožnil znovu kandidovat, tyto snahy mu ale neprošly poté, co se proti nim postavila i šéfka jeho vlastní Indonéské demokratické strany – Boj (PDI-P) Megawati Sukarnoputriová. V klání o to, kdo nahradí Widoda, nakonec soupeří tři hlavní kandidáti, a to ministr obrany Prabowo Subianto, který kandiduje už počtvrté, bývalý guvernér Střední Jávy Ganjar Pranowo a bývalý guvernér Jakarty Anies Baswedan.
Indonéský prezident Joko Widodo na snímku z roku 2016
Nesplněné sliby nadějného reformátora
Sám Widodo sice nemůže kandidovat potřetí v řadě, do předvolební kampaně ale hojně zasahoval. Jokowi byl poprvé zvolen v roce 2014 a vypadalo to, že do indonéské politiky vnese svěží vítr, uvedl expert na Indonésii Tomáš Petrů z Orientálního ústavu Akademie Věd, spoluautor knihy Dějiny Indonésie. „Jokowi přišel jako razantní reformní politik, neokoukaná osobnost, která za sebou neměla ani slavný původ, ani armádní minulost jako (jeho předchůdce) Yudhoyono, ani žádnou vazbu na předchozí autoritářský režim. Tento ,self-made man‘ prosazoval efektivitu státní správy, rychlá řešení a masivní výstavbu dopravní infrastruktury,“ říká Petrů.
Zlom přišel podle experta v roce 2016, kdy islamisté pod nátlakem vyšachovali z postu guvernéra Jakarty protestanta a etnického Číňana Basukiho Tjahaja Purnama zvaného Ahok, který byl dříve Widodovým spolupracovníkem. „Jokowi tehdy Ahoka nepodpořil, a dokonce se zúčastnil obrovské demonstrace islamistů, čímž si je sice získal na svou stranu, ale Ahoka de facto zradil. Ten následně prohrál volby v únoru 2017, a v květnu jej pak soud dokonce odsoudil na dva roky vězení za rouhačství. To byl určitý ,budíček‘ pro vládu, že s islámským populismem musí něco udělat,“ podotkl Petrů.
Podle pozorovatelů od zvolení Jokowiho demokracie v zemi postupně upadá. Sílí nátlak nejen vůči islamistům, ale také vůči kritikům z řad liberálů, armáda hraje stále větší roli v civilním životě a někteří nepohodlní politici čelí trestnímu stíhání, upozorňuje East Asia Forum. Vláda například omezila pravomoci Agentury pro potírání korupce, aby vládní politiky uchránila před vězením, schválila zákon, jenž usnadňuje podnikání oligarchům a velkým firmám, a odsouhlasila i kontroverzní trestní zákoník z roku 2022, shrnuje Petrů.
„Zákoník sice ještě nebyl plně ratifikován, ale činí trestným například soužití dvou nesezdaných lidí či mimomanželský sex, urážku prezidenta a viceprezidenta a zachovává kontroverzní zákon o rouhačství. Paragrafy týkající se intimního života Indonésanů rovněž vyvolávají obavy, že zákoník dále prohloubí již nyní složitou situaci diskriminované LGBTQ komunity. Jiné pak útočí na svobodu tisku a vyjadřování,“ popisuje Petrů.
Indonéská demokracie zažívá celkovou regresi, myslí si Petrů. „Můžeme hovořit o částečném návratu některých rysů, které silně připomínají bývalý autoritářský režim prezidenta Suharta Orde Baru (Nový pořádek), jenž padl v květnu 1998. V prvních letech následující politické transformace Indonésie provedla mnoho systémových reforem směrem k demokracii, ale řekl bych, že na sestupné trajektorii je již nejméně od let 2016 až 2017, kdy zde zásadním způsobem posílil islámský populismus, a objevují se některé další problémy, způsobené především zakořeněným dědictvím Nového pořádku,“ míní expert.
Končící prezident se na druhou stranu zasloužil o stabilizaci indonéské ekonomiky. „Jokowi byl ve své době srovnáván s americkým Barackem Obamou. Úspěšně hospodařil jako guvernér Jakarty v době velkého stavebního boomu, a proto byl svými kritiky nazýván populistou,“ říká spoluautor knihy Dějiny Indonésie Zdeněk Zbořil. „Stal se téměř symbolem boje proti korupci, která ohrožovala indonéskou ekonomiku po velké finanční krizi v letech 1997/98 a odstoupení prezidenta Suharta, který byl ve funkci od roku 1967 do roku 1998,“ uvedl dále expert.
Tradiční elity si během tří desetiletí Suhartovy vlády nashromáždily obrovské bohatství a vliv. Widodo sice sliboval, že nebude prosazovat členy své rodiny, dynastie ale i ve volebním roce 2024 stále zastiňují politiku jako takovou a řada Jokowiho slibů zůstala nenaplněna, upozorňuje think tank Council on Foreign Relations.
Prezident po svém prvním vítězství v roce 2014 odmítl přizvat do kabinetu zástupce opozičních stran, ty ale blokovaly vládní návrhy, a tak nakonec sám začal spoléhat na politiky z dob indonéského autoritářství. S jejich pomocí rozšířil svou koalici tak, aby měla v parlamentu výraznou většinu, píše americký think tank Carnegie Endowment for International Peace.
Temná minulost favorita voleb
Jokowi překvapivě jmenoval po druhých vítězných volbách v roce 2019 ministrem obrany svého tehdejšího rivala a současného favorita voleb Prabowa Subianta. Ten se v tehdejší předvolební kampani opíral o islamisty, později se však od nich distancoval, připomíná Petrů. „Tím se prokázalo, že polarizace vyvolaná politikou identit mezi Widodem a Subiantem byla vyhrocená jen naoko, a vláda nyní začala islamisty tvrdě postihovat, až v prosinci 2020 došlo k zákazu organizace Fronta obránců islámu. Lze říci, že v důsledku této chvílemi drsné vládní kampaně islamismus již nemá takový vliv ve veřejném prostoru,“ poznamenal expert.
Řada aktivistů ministra obrany viní z porušování lidských práv a Subianto kvůli tomu mnoho let nemohl do Spojených států. Bývalý voják a Suhartův zeť je spojován mimo jiné s únosy prodemokratických aktivistů a z přípravy zvěrstev v tehdejší provincii Východní Timor z konce devadesátých let.
Indonéský ministr obrany a favorit prezidentských voleb Prabowo Subianto na schůzce zemí ASEAN v listopadu 2023
Jokowi podpořil svého ministra obrany i v letošním prezidentském klání, místo aby upřednostnil kandidáta své vlastní strany. Podle amerického think tanku Brookings tak prezident učinil mimo jiné kvůli touze vidět dokončené své velké rozvojové projekty, jako je plán země na nové hlavní město Nusantara na východním Borneu.
V souvislosti se změnou hlavního města panují obavy z osudu jiných asijských zemí jako Malajsie či Myanmar, které oficiálně metropole přesunuly, nicméně původní města zůstala ve skutečnosti baštami zahraničních diplomatů i centry obchodu. Vláda financuje rozvoj Nusantary ze státního rozpočtu pouze z pětiny, zbytek mají financovat soukromí investoři, kteří nyní před volbami váhají a čekají, kdo uspěje.
Ministr obrany už dal jasně najevo, že hodlá v projektu pokračovat. Než ohrozit svůj megalomanský plán Jokowi je tak zjevně ochoten tolerovat některé neliberální a nedemokratické přístupy Prabowa Subianta, přestože kandidát prezidentovy strany Ganjar Pranowo se pokouší navázat na současnou hlavu státu a zasazovat se o progresivní a pluralitní indonéskou demokracii a modernizaci země.
Protlačení prezidentova syna
Prezidentův nejstarší syn Gibran Rakabuming nyní spolupracuje se Subiantem, a dokonce získal nominaci na post viceprezidenta v pouhých 36 letech poté, co mu indonéský ústavní soud udělil výjimku. Věková hranice je jinak v zemi stanovena na 40 let. Tento rozsudek ji ale snížil, a to v případech, kdy kandidát již zastává regionální politickou funkci. Rakabuming je starostou města Surakarta.
Kontroverzní rozhodnutí soudu vyvolalo v zemi vlnu kritiky a obavy z narušení důvěry veřejnosti v indonéské instituce. Verdikt šokoval i zahraniční pozorovatele. Předseda ústavního soudu Anwar Usman, který je současně švagrem prezidenta, byl nakonec kvůli kauze z etických důvodů odvolán.
„Vedle flagrantního ohýbání ústavy a nepotismu je tady až příliš špatně skrývaná snaha o vybudování politické dynastie prošlapáním cesty svému politicky a životně ještě nepříliš zkušenému synovi. Protekce se projevila též u druhého syna, který byl dosazen loni na podzim do čela politické strany PSI (Indonéská strana solidarity – pozn. redakce), aniž by pro onu stranu nějak aktivně politicky pracoval,“ přibližuje Petrů.
Prezidentský kandidát a indonéský ministr obrany Prabowo Subianto a jeho nominant na viceprezidenta Gibran Rakabuming
I když se nyní Subianto snaží budovat umírněnější obraz, ve svých třech předchozích prezidentských kampaních se prezentoval jako silný muž, hanobil menšinové skupiny rozdělující rétorikou a prosazoval zrušení některých regionálních a místních voleb v Indonésii. Má úzké vazby v rámci ozbrojených sil a prezentoval se jako vůdce z indonéské autokratické a dynastické minulosti.
Podle průzkumů Prabowo Subianto u Indonésanů vítězí s velkým náskokem nad dalšími dvěma kandidáty, a jeho popularita dokonce po nominaci prezidentova syna ještě vzrostla. Podle expertů mu nejspíš pomáhá právě prezidentova podpora, jelikož Jokowi se stále těší u veřejnosti velké oblibě. Řada lidí tak nejspíš vnímá volby jako možnost de facto zajistit Jokowimu třetí funkční období v řadě, a to právě zvolením jeho dvaasedmdesátiletého ministra obrany.
Výrazně mladší dva kandidáti zatím za Subiantem zaostávají. Pětapadesátiletý bývalý guvernér Střední Jávy Ganjar Pranowo je technokrat prosazující modernizaci země. Sám nepochází z žádné vlivné dynastie a snaží se prezentovat jako „muž z lidu“. Pranowo se těší podpoře nejsilnější strany v zemi, tedy prezidentovy PDI-P.
Čtyřiapadesátiletý bývalý univerzitní rektor, exministr školství a bývalý guvernér Jakarty Anies Baswedan pak pochází z rodiny muslimských aktivistů a nejspíš dokáže nalákat velkou část konzervativnějších muslimů v zemi, píše Economist. Podle Zbořila je tento „politolog-kazatel“ populární spíše u pozorovatelů indonéské politiky ze zahraničí. „Snad proto se o jeho politické kariéře mluví jako o mediálním konstruktu financovaným z blízkého i vzdálenějšího zahraničí,“ uvedl expert.
Balancování mezi Čínou a USA
Budoucí prezident Indonésie bude hrát klíčovou roli při rozhodování, jak se třetí největší demokracie světa postaví ke vztahům se Západem a s Čínou. Jokowi se v poslední dekádě snažil balancovat mezi Washingtonem a Pekingem. Protože za prioritu považoval modernizaci zaostalé indonéské infrastruktury, snažil se zajistit čínské investice do této oblasti.
„Jednoznačně můžeme tvrdit, že (vláda Jokowiho) byla obdobím prosperity. Indonéská ekonomika rostla podobně jako jiné národohospodářské soustavy v jihovýchodní Asii. To nesporně zvýšilo sebevědomí indonéských politiků i na mezinárodní scéně. Zejména v mantinelech ASEAN (Sdružení národů jihovýchodní Asie) a APEC (Asijsko-pacifické hospodářské společenství), ale i v rámci spolupráce s Indií, Čínou, Korejskou republikou a Japonskem. Ze střední Evropy sice obvykle nevidíme až do Malajsie, ale vztahy mezi Indonéskou republikou a Malajsijskou federací se rozvíjejí pozoruhodným tempem,“ podotkl Zbořil.
Indonéský prezident Joko Widodo a šéf Bílého domu Joe Biden na summitu G20 v roce 2022
Podle Zbořila je významná část indonéské ekonomiky vytvářena „čínským kapitálem“ a jím podporovanými ekonomickými celky. „Indonéští ‚Číňané‘ si sice váží své různorodé etnicity, ale jejich finanční ústavy jsou ve velkých městských aglomeracích. A o politických mravech a vlivech na tyto entity nemusíme přemýšlet. Jejich ‚digitalizace‘ je dnes stoprocentní. Podobně i vliv národních a nadnárodních společností na indonéskou politiku je sice nepřímý, ale podstatný. Snad si ho dokážeme představit v geografických pojmech jako země ASEAN a v něm zejména bankovní domy v Singapuru, Hongkongu, Šanghaji, Soulu, Tokiu a v dalších centrech světového obchodu a průmyslu v Asii,“ podotkl Zbořil.
Prezidenta Jokowiho nicméně současně znervózňovaly čínské aktivity v indonéských vodách, takže rozhodl o rozšíření obranné spolupráce s USA. Subianto tvrdí, že chce pokračovat v budování vztahů jak s Čínou, tak s USA, podle expertů z Council on Foreign Relations ale reálně nejspíš zaujme asertivnější přístup k čínskému chování na moři a bude se snažit posílit bezpečnostní pozici Indonésie v regionu i v celosvětovém měřítku a zasadit se o to, aby země hrála větší roli v mezinárodních institucích, jako je G20 či APEC nebo ASEAN.
Současný ministr obrany by také nejspíš usiloval o posílení bezpečnostních vztahů s Tokiem. Pokud by ale vedl Indonésii směrem k autoritářství, znamenalo by to nejspíš oslabení vztahů se Spojenými státy, kde zvolení Subianta prezidentem vyvolává v Kongresu znepokojení.
Zbývající dva prezidentští kandidáti Jokowiho politiku kritizovali a bez dalších detailů dali najevo, že by chtěli do investic zapojit více zemí než jen Čínu. Baswedan i Pranowo by stejně jako Subianto usilovali o získání vedoucí role v organizaci ASEAN a Pranowo by byl také pro posílení bezpečnosti v indonéských vodách.
Nezanedbatelná role islamistů ve volbách
Baswedan podle expertů sází na konzervativní islamisty, kterých je mezi voliči patnáct až dvacet procent, píše web Nikkei Asia. Baswedan vyhrál v roce 2017 místní volby v Jakartě tím, že se podbízel konzervativním voličům a objevoval se na shromážděních po boku zastánců tvrdé linie islámu, kteří tehdy vedli kampaň za sesazení guvernéra metropole Ahoka, prvního křesťana čínského původu, jenž stanul v čele Jakarty. Baswedan se účastnil mimo jiné mítinku pořádaného islamistickým hnutím 212, které vzniklo v důsledku demonstrací proti Ahokovi.
Indonéský prezidentský kandidát Anies Baswedan
V letošních prezidentských volbách podpořil Baswedana i duchovní Abu Bakar Bašír, který je považován za jednoho z organizátorů krvavých bombových útoků na Bali v roce 2002. Pětaosmdesátiletý Bašír podíl na atentátu popírá. Na zvukové nahrávce, která se rychle rozšířila po sociálních sítích, označuje Baswedana za kandidáta, „který se pokusí řídit tuto zemi co nejvíce islámskými zákony“. Podle analytiků podpora ze strany radikálního duchovního může sice bývalému guvernérovi Jakarty pomoci získat hlasy islamistů, současně ale proti němu nejspíš obrátí desítky milionů voličů z řad umírněných muslimů a náboženských menšin.
V Indonésii se nepraktikuje islámské právo šaría s výjimkou konzervativní provincie Ačeh, kde je povoleno na základě dohody o autonomii. Ta byla uzavřena s centrální vládou s cílem ukončit desetiletí trvající separatistické povstání, píše Nikkei Asia. Radikální islámské skupiny včetně Džamá islámíja spoluzaložené Bašírem nicméně dlouhodobě páchají teroristické útoky s cílem zavést šaríu v celé zemi.
Baswedan ale umírněné muslimy potřebuje, aby měl šanci zvítězit. Proto se snažil oslovit i největší indonéskou muslimskou organizaci Nahdlatul Ulama (NU), která má zhruba 90 milionů příznivců. Klíčovou oblastí je pro něj neklidná východní Jáva, která má 31,4 milionu registrovaných voličů, což je druhé nejvyšší číslo v Indonésii. A bývalý guvernér Jakarty se těší podpoře duchovních z této oblasti.
Podle webu New Mandala se stranická polarizace mezi indonéskými organizacemi v poslední dekádě značně prohloubila. V roce 2014 se umírněná NU jasně postavila za Jokowiho a tato podpora ještě zesílila v roce 2019, kdy si prezident vybral za kandidáta na post viceprezidenta tehdejšího nejvyššího vůdce NU Marufa Amina. Konzervativci naopak před pěti lety podpořili Subianta a obchodníka Sandiagaa Una. U nadcházejících voleb ale analytici zaznamenali, že větší roli než ideologie začíná hrát politický oportunismus a také osobní vazby mezi kandidáty a duchovními.
Zrychlení ekonomiky a nová pracovní místa pro mladé
Mezi klíčová domácí témata prezidentské kampaně patří mimo jiné otázka zaměstnanosti a zajištění dobře placených míst. Více než polovinu z 205 milionů oprávněných voličů totiž tvoří mileniálové narození v období od osmdesátých let do poloviny devadesátých let a takzvaná generace Z, tedy nejmladší lidé, kteří se narodili po roce 1995.
Podle průzkumu veřejného mínění Indikator Politik Indonesia ze září 2023 bylo vytváření pracovních míst a snižování nezaměstnanosti druhým nejpalčivějším problémem, o kterém si indonéští voliči mysleli, že se jím příští prezident musí zabývat. Důležitější bylo pro Indonésany jen zajištění nízkých cen u základního zboží.
Přestože indonéské hospodářství stabilně roste tempem asi pěti procent ročně, Indonésii chybí kvalitní pracovní místa, která by mohla nabídnout mladým lidem, píše server Nikkei Asia s tím, že jde do značné míry stále ještě o dopad pandemie covidu. Miliony lidí v té době přišly o práci a dalším se snížily mzdy, řada žen se nevrátila na původní pozice. Nezaměstnanost mezi mladými dosahovala v roce 2022 sedmnácti procent.
Prezidentští kandidáti si dobře uvědomují, jak palčivým problémem jsou pro mladé Indonésany otázky spojené se zaměstnáním, a tak nešetřili předvolebními sliby. Anies Baswedan chce během pěti lety vytvořit 15 milionů nových pracovních míst a zasadit se o rozvoj manufaktury a zemědělských odvětví. Ganjar Pranowo v rámci kampaně sliboval internet zdarma pro všechny studenty v zemi a podporu digitálního průmyslu. Během příštích pěti let chce vytvořit 17 milionů nových pracovních míst. Oba tito kandidáti brojí proti věkové diskriminaci – zaměstnavatelé totiž často stanovují jako maximální věk pro uchazeče o zaměstnání 24 až 25 let.
Prabowo Subianto slíbil, že v příštích pěti letech vytvoří 19 milionů nových pracovních míst. Jeho kandidát na viceprezidenta Gibran Rakabuming hodlá usilovat o to, aby měli mladí lidé digitální dovednosti, a chce je připravit na práci s umělou inteligencí, roboty či kryptoměnou. Tento prezidentský tým rovněž plánuje vytvořit pět milionů „zelených pracovních míst“ prostřednictvím rozvoje nízkouhlíkového hospodářství.
Favorit voleb se také zavázal pomoci největší ekonomice jihovýchodní Asie dosáhnout ročního růstu šest až sedm procent, pokud bude zvolen. Dalším z velkých předvolebních slibů ministra obrany, který znepokojuje ekonomy, byl nový program, jenž každoročně poskytne zdarma oběd a mléko 83 milionům lidí v nouzi, včetně batolat, studentů a těhotných žen. Iniciativa bude podle odhadů stát až 400 bilionů rupií (4,82 bilionu amerických dolarů) ročně. Podle Prabowa Subianta to rozpočet ustojí, server The Business Times nicméně pro srovnání připomíná, že indonéská vláda loni sdělila, že celkové náklady na výstavbu nového hlavního města Nusantara byly dosud 466 bilionů rupií.
Anies Baswedan chce v příštích letech zajistit roční růst indonéské ekonomiky o 5,5 až 6,5 procenta a zavázal se posílit programy sociální pomoci včetně zdvojnásobení vesnického fondu, jenž slouží ke zlepšení životních podmínek chudších obyvatel žijících ve venkovských oblastech, a to na 150 bilionů rupií ročně ze stávajících 70 bilionů rupií. Založit chce také nový nadační fond s využitím příjmů z plánované uhlíkové daně na zaplacení rozvoje obnovitelné energie.
Třetí kandidát Ganjar Pranowo chce zvýšit roční ekonomický růst země na sedm procent a dostat Indonésii z takzvané pasti středních příjmů, píší Business Times. Plánuje rovněž zvýšit rozpočet na armádu a obranu až na dvě procenta hrubého domácího produktu ze současných 0,75 procenta.
Indonéský prezidentský kandidát Ganjar Pranowo
Migrační otázky nejsou před volbami tak důležité jako ty ekonomické, míní experti. Například řešení problému kolem muslimských Rohingů v Myanmaru je pro Indonésii nevýznamný problém, který ale může sloužit k vyvolávání napětí v oblasti, míní Zbořil. „Islám a myanmarští Rohingové mohou sice mít zájem o azyl v Indonésii, ale podle mého názoru mají větší zájem spíše o Austrálii a Nový Zéland než o indonéské souostroví. Jejich problémem je, že právě tyto dvě země o jejich přítomnost ve svých zemích příliš nestojí,“ poznamenal odborník.
Dav studentů koncem loňského prosince v indonéském městě Banda Ačeh vtrhl do budovy, kde jsou provizorně ubytovány stovky Rohingů, část uprchlíků odvlekl pryč a požadoval jejich vyhoštění ze země.
Silný prezident a roztříštěný stranický systém
Role prezidenta je v Indonésii stěžejní. Podle Zbořila je místní politický systém poměrně složitý. Přímá volba hlavy státu funguje v Indonésii od roku 2004. „Prezident jmenuje vládu, odvolává ministry a může být odvolán parlamentem. Jmenování viceprezidenta bralo vždy ohledy na otázky náboženské,“ popisuje systém. V prezidentských volbách musí kandidát v prvním kole získat většinu v celé zemi, a navíc alespoň dvacet procent hlasů ve více než polovině provincií, aby mohl zvítězit už v úvodním kole. Pokud žádný z kandidátů neuspěje, postupují dva nejúspěšnější do druhého kola, které by se konalo letos v červnu.
V některých průzkumech ale současný ministr obrany Subianto již překročil hranici padesáti procent. Podle průměru posledních sondáží, které sleduje britský Economist, má ministr obrany šanci zvítězit již v prvním kole.
Souběžně s hlasováním o prezidentovi se v Indonésii konají i volby do parlamentu, nicméně ten má v zemi s prezidentským systémem s více stranami výrazně menší politickou moc. Největší zákonodárné strany obvykle získají asi pětinu křesel ve Sněmovně reprezentantů. Například největší Indonéská demokratická strana – Boj – má v současné době ve sněmovně dvaadvacet procent mandátů, uvádí americký think tank Brookings.
„Kartely“ místo vládních koalic
K zajištění efektivního vládnutí v roztříštěném indonéském zákonodárném sboru musí prezident sestavit vládní koalici z nejméně tří zákonodárných stran. Od ukončení Suhartovy autoritářské vlády v roce 1998 vznikají podle think tanku Brookings v Indonésii místo běžných koalic spíše jakési „kartely“, které stojí o to, aby vládní koalice obsahovala co nejvíce stran, a legislativní opozice tak byla co nejmenší. V současné koalici hraje důležitou roli i Subiantova pravicově populistická a vlastenecká strana Gerindra.
Indonéští prezidentští kandidáti Ganjar Pranowo, Prabowo Subianto a Anies Baswedan
Samotné indonéské strany v zákonodárném sboru jsou tak v poměru k velikosti vládní koalice malé, a proto je prezidentské vedení v zemi ještě důležitější než v jiných prezidentských systémech, a to v době, kdy země čelí krizi důvěry v právní stát.
„Někdejší slibná mladá indonéská demokracie, která byla na počátku tohoto století dokonce i vzorem pro některé země globálního Jihu, jež se alespoň pokusily o určitou demokratizaci jako například Egypt nebo Myanmar, byť neúspěšně, během druhé poloviny minulého desetiletí zakormidlovala k neliberální demokracii, přičemž někdy vykazuje až poloautoritářské rysy. Tím nejvýraznějším je patrimonialismus, což neznamená nic jiného než přizpůsobování se společnosti zájmům vládnoucího politika a jeho rodiny,“ popisuje současný stav Petrů.
Podle Zbořila bude v případě vítězství Prabowa Subianta zachována „kontinuita indonéské oligarchie“. Vzhledem k tomu, že je Indonésie různorodá země s velmi složitým politickým systémem, budou nicméně podle Zbořila otázku transparentnosti voleb vnímat jinak bankéři, příslušníci armády, úředníci státní správy, zemědělci či obchodníci a další skupiny.
„K tomu ještě přidejme diverzifikovanou etnicitu překlenutou jedním jazykem a kulturou a můžeme místopřísežně potvrdit, že za transparentní nebo netransparentní budou i tyto volby považovat jen volební zpravodajové. A jejich míru poznaní a porozumění této ,transparentnosti‘ můžeme předpovědět podle toho, když budeme vědět, kdo je jejich zaměstnavatelem,“ míní Zbořil.