Klíčový zdroj, kterým Rusko financuje válečnou mašinerii, je prodej nerostného bohatství. Západ po invazi Kremlu na Ukrajinu proto omezil dovoz ruské ropy a uvalil na ni cenový strop. Experti ale upozorňují na díry, které Rusku umožňují sankce obcházet.
Z jedné strany pole a sady, ze druhé vilová čtvrť. Mezi nimi stojí areál, za jehož zdmi se k nebi zvedají tři desítky zásobníků na ropu. Nenápadný terminál ve městě Dörtyol na jižním pobřeží Turecka je jedním z míst, která Rusku pomáhají udržet si zisky z nerostného bohatství. Podle expertů za něj v tomto případě navíc platí zákazníci v zemích, které na Kreml uvalily sankce.
Ruská agrese na Ukrajině donedávna ospalý byznys na tureckém pobřeží Středozemního moře zcela proměnila. Do zimy roku 2022 sem proudila hlavně surová ropa z Iráku, a to v kamionech. U dlouhého mola, které z podniku vybíhá do moře, se dlouhé týdny nic nedělo. S přibývajícími západními sankcemi na Moskvu sem ale začal připlouvat jeden tanker za druhým.
Podle dat společnosti Kpler, která se zaměřuje na sledování pohybu komodit po světě, připlulo v roce 2021 do terminálu v Dörtyolu 584 tisíc barelů ropy a ropných produktů z Ruska. Předloni to bylo už 2,6 milionu barelů a v loňském roce 10,4 milionu, tedy téměř dvacetkrát více než v roce před ruskou invazí na Ukrajinu.
Turecko je sice člen Severoatlantické aliance, na rozdíl od zemí Evropské unie a nejvyspělejších ekonomik světa sdružených v organizaci G7 ale na Kreml neuvalilo sankce. V cestě nerostného bohatství z Ruska do Turecka tedy nic nestojí. Důležité je, co se děje poté. Podle analýzy Kpler loni celých 85 procent zásob z terminálu v Dörtyolu zamířilo do zemí Evropské unie, hlavně do Řecka.
Na roli tureckého skladu v obchodu s ruskou ropou a palivem upozornily deníky The Washington Post a The Financial Times. Analytik Isaac Levi z finského Centra pro výzkum energie a čistého vzduchu (CREA), který se zabývá dopady západních sankcí na pohyb nerostných surovin z Ruska, řekl České televizi, že Západ by se měl o firmu, která sklad spravuje, zevrubně zajímat. „Je tam obrovské množství ropných produktů z Ruska a podle všeho v některých případech míří do zemí, které na Moskvu uvalily sankce,“ říká Levi.
Do skladů americké armády
Případ vzbudil zájem i v Kongresu Spojených států. Palivo z Dörtyolu totiž míří do areálu řecké rafinerie Motor Oil Hellas nedaleko Korintu, mezi jejíž prominentní zákazníky patří americké ministerstvo obrany. Známý republikánský senátor Marco Rubio a jeho demokratická kolegyně Margaret Hassanová chtějí vědět, co Pentagon dělá proti tomu, aby ruské palivo končilo ve skladech americké armády a námořnictva.
Oba američtí senátoři v dopise adresovaném šéfovi Pentagonu Lloydu Austinovi uvádějí, že Rusko využívá děr v sankcích Spojených států a jejich partnerů „s cílem nejen dostat zemní plyn a ropu na trh, ale v některých případech i podloudně prodat palivo ministerstvu obrany USA“.
Dotčené firmy tvrdí, že se ničeho protizákonného nedopustily. Motor Oil Hellas ve stanovisku zveřejněném deníkem The Washington Post tvrdí, že „nekupuje, nezpracovává ani neobchoduje s produkty z Ruska.“ Společnost Global Terminal Services, které patří terminál v tureckém Dörtyolu, uvedla, že funguje pouze jako zprostředkovatel, který poskytuje prostory k uskladnění zboží, ale v žádném momentu jej nevlastní.
Do Evropské unie
Evropská unie zakázala dovoz surové ropy z Ruska už v prosinci 2022 a v únoru 2023 jej rozšířila i na rafinované ropné produkty. Podle expertů oslovených ČT případ terminálu v Dörtyolu ukazuje na nedostatky západních sankcí. Analytik společnost Kpler Homajoun Falakšáhí říká, že i když jde o zboží původem z Ruska, na Západ míří přes Turecko a na papíře je tedy turecké. Část zisků ovšem tím pádem, byť nepřímo, končí v rukou ruských podniků, respektive Kremlu.
Turecko má pro tuto roli prostředníka ideální pozici. Samo je lačné po energiích a je geograficky blízké jak Rusku, tak trhům v Evropě. „Po začátku ruské invaze na Ukrajinu se množství ruské ropy mířící do Turecka zhruba zdvojnásobilo,“ uvedl Falakšáhí. Výrazné zisky to znamená především pro turecké rafinerie. Podle dat Kpler se totiž během stejné doby zdvojnásobil i vývoz z Turecka do Evropy a tvoří zhruba pět procent evropských dovozů ropných produktů.
Případ Turecka není ojedinělý. Ruská agrese na Ukrajině a následné západní sankce uvalené na Kreml překreslily globální mapu obchodu s ruským nerostným bohatstvím. Z Turecka se stal největší dovozce ropných produktů z Ruska na světě a třetí největší importér surové ropy po Číně a Indii. Právě rafinerie v Indii a také Turecku jsou podle nejnovější analýzy CREA klíčová místa, kde se ruská ropa mění na indické a turecké palivo a další produkty, a poté míří do zemí, které na Kreml uvalují sankce.
Podle dat CREA země EU a G7 během jednoho roku po zavedení cenového stropu na ruskou ropu v prosinci 2022 zaplatily za produkty vyrobené aspoň částečně z ruské ropy 8,5 miliardy dolarů, v přepočtu téměř dvě stě miliard korun. „Tato částka je ekvivalent 68 % z roční výše finanční pomoci, kterou v letech 2024 až 2027 Ukrajině slíbila EU,“ upozorňuje analytik CREA Isaac Levi a dodává, že v uvedeném období to mimo jiné pro Kreml znamenalo daňové zisky ve výši 1,7 miliardy dolarů (v přepočtu 40 miliard korun).
Experti CREA spočítali, že sankce během loňského roku srazily příjmy Kremlu z prodeje ropy o 14 procent, západním politikům ale doporučují důslednější postup. Od postihů flotily „stínových“ tankerů, které Rusku umožňují prodávat ropu nad cenovým stropem, až po uzavření děr v sankcích, které skrze rafinerie ve třetích zemích otevírají ruskému nerostnému bohatství dveře na Západ. Isaac Levi tvrdí, že zákazníci by se v takovém případě nemuseli bát dramatického růstu cen. Západní země by to podle něj připravilo jen o tři procenta paliva dopraveného po moři.
