Sotva překonal neznámé onemocnění, začal běloruský diktátor Alexandr Lukašenko znovu hrát s jadernou kartou. Vojenští odborníci však upozorňují, že zdaleka nejde o tak silnou kartu, jak by se mohlo zdát. Politologové pak dodávají, že jeho už tak značná závislost na Moskvě se tím bude ještě zvyšovat. Podle některých dokonce natolik, že Bělorusko může ještě v tomto desetiletí dojít z nadstandardních integračních vazeb se svým mocným sousedem až do stavu úplného pohlcení Ruskem.
Lukašenko hraje s jadernou kartou a stále víc sklouzává do ruského sevření
Z vojenského hlediska nyní v Bělorusku probíhají dva protisměrné pohyby. Tím prvním, výrazným a zdůrazňovaným, je přesun ruských nestrategických jaderných zbraní do země, kde však budou i nadále pod výhradní kontrolou Moskvy.
Taktické jaderné zbraně s menší výbušnou silou jsou určené pro využití na bojišti a nejsou tak ničivé jako strategické jaderné zbraně.
Tím druhým pohybem, méně viditelným, méně důležitým, ale příznačným, je snižování počtu ruských vojáků v Bělorusku. Své vojáky do bojů sice Minsk nevyslal, ale poskytl Rusku k útoku proti Ukrajině své území. V počáteční fázi invaze odtud ruská vojska vedla ofenzivu na Kyjev.
Počet ruských vojáků v Bělorusku se však stále snižuje a nová invaze ze severu je tak podle Ukrajinců prakticky vyloučena. Ukrajinští představitelé odhadují, že před několika měsíci mohlo být v Bělorusku deset až jedenáct tisíc ruských vojáků. V květnu pak mluvčí ukrajinské pohraniční služby Andrij Demčenko uvedl, že jich může být kolem čtyř tisíc. Informovala o tom ukrajinská národní tisková agentura Ukrinform. Server The New Voice of Ukraine pak psal dokonce o přibližně 2800 vojácích.
Svou reakci na zprávy o tom, že Rusko už začalo s přesunem nestrategických jaderných zbraní do Běloruska, označil americký prezident Joe Biden za extrémně negativní. Spojené státy nicméně nevidí důvod k úpravám své vlastní jaderné doktríny a jsou přesvědčeny, že nic nenasvědčuje tomu, že se Rusko jadernou zbraň chystá použít.
Jde jen o zastírání neúspěchů na Ukrajině
Podobná reakce převažuje i u většiny expertů, kteří upozorňují, že Moskva tak zastírá své bojové neúspěchy na ukrajinské frontě.
Například bezpečnostní analytik a expert na jaderné zbraně Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy už v březnu, kdy byl plán přesunu zveřejněn, uvedl, že Rusko ve skutečnosti rozmístit taktické jaderné zbraně v Bělorusku vůbec nepotřebuje. Disponuje totiž nosiči, díky kterým může udeřit kdekoli v Evropě i ze svého území. Podle Břízy tak chce Moskva vyslat signál dovnitř Ruska a také odradit Západ od další eskalace. Řinčet nukleárními zbraněmi musí, protože mu nic jiného nezbývá – splnit vojenské cíle na Ukrajině se Rusům dosud nepodařilo, poznamenal expert.
Německý list Berliner Morgenpost pak koncem května napsal, že přesunem ruských nestrategických jaderných zbraní se vojensky nic nezměnilo. Jeho cílem je vyvolat strach. „Právě tento strach je Putinovou nejsilnější zbraní, protože jeho armáda na Ukrajině nedělá sebemenší pokrok,“ uvedl deník. A dodává, že pokud by ruský prezident chtěl použít jaderné zbraně, mohl to udělat už dávno.
Také americký think-tank Institut pro studium války nyní zmínil, že je nadále „mimořádně nepravděpodobné“, že Putin použije jaderné zbraně rozmístěné v Bělorusku, na Ukrajině nebo kdekoliv jinde.
Polský list Gazeta Wyborcza pak soudí, že jde o rostoucí, ale nikoliv bezprostřední hrozbu. NATO musí být ostražité, nabádá deník. I on ale dodává: „Putinovo rozhodnutí v žádném případě neznamená, že jsme blíže jaderné válce.“
Lukašenko se snaží ukazovat svou jadernou kartu jako vysoký trumf už několik měsíců. Hru začal letos v březnu, kdy vyhlásil v každoročním poselství k národu, že Bělorusko je v případě nutnosti připraveno na své území rozmístit kromě ruských taktických jaderných zbraní i zbraně strategické, pod které spadají například mezikontinentální balistické rakety.
„Spojené státy a jejich satelity rozpoutaly (na Ukrajině) totální válku,“ tvrdil v březnu a dodal, že na obzoru kvůli tomu čeká jaderný konflikt. Západ obvinil, že buduje své síly v Polsku na hranicích Běloruska a plánuje jeho „napadení a zničení“. Tři z pěti sousedů Běloruska – Polsko, Lotyšsko a Litva – jsou členy NATO. Lukašenko přitom neposkytl o jakýchkoliv hrozbách ze Západu žádné důkazy, podotkla agentura Reuters.
Počátkem května se pak Lukašenko navzdory nemoci zúčastnil, nebo byl nucen se zúčastnit, vojenské přehlídky v Moskvě. Poté následovalo několik týdnů spekulací o diktátorově zdraví, včetně zpráv o jeho hospitalizaci. Na veřejnosti se pak objevil 23. května. Odmítl zprávy o vážné nemoci a uvedl, že onemocněl adenovirem, což je běžné nachlazení.
O dva dny později Minsk oznámil, že ministři obrany Běloruska a Ruska podepsali dokument o rozmístění nestrategických jaderných zbraní na běloruském území. Lukašenko k tomu později téhož dne dodal, že Rusko už s přesunem začalo.
O další tři dny později pak prohlásil, že Kazachstán a další bývalé sovětské republiky mohou vstoupit do svazového soustátí Ruska a Běloruska, aby získaly přístup k jaderným zbraním. Kazachstán je členem Euroasijské hospodářské unie (EAHU). Kreml k tomu dodal, že svazové soustátí, které Rusko a Bělorusko formálně tvoří od roku 1999, představuje pokročilejší formu integrace než EAHU. Mluvčí kazachstánského prezidenta následně prohlásil, že Kazachstán se nechystá vstoupit do svazků s dalšími státy a integrace v rámci EAHU má být výlučně ekonomická.
Při rozboru Lukašenkovy jaderné karty upozorňují někteří politologové na její dvojsečnost i vůči samotnému diktátorovi. Naznačují, že tento krok je ze strany Moskvy součástí dlouholeté snahy upevnit faktickou vojenskou kontrolu Ruska nad Běloruskem.
Politický analytik Abbas Gallyamov pak uvedl v příspěvku na Telegramu, že Putin by se mohl připravovat na anexi Běloruska. Důvodem by bylo, aby zamaskoval své selhání na Ukrajině. „Poté, co se Putinovi nepodařilo porazit Ukrajinu, mohl by se snažit uspokojit svou stále více frustrovanou základnu podporovatelů tím, že si zajistí tolik potřebnou trofej jinde – v Minsku. K tomu by Rusko muselo Bělorusko anektovat. Mohl by pak říct: zabezpečili jsme Donbas, jak jen to bylo možné, a teď posilujeme svou geopolitickou pozici tím, že posunujeme naši hranici o 650 kilometrů na západ…“
Zda se tak stane, záleží spíše na úsilí Lukašenkova režimu než na Putinově uvážení, soudí však běloruská politická analytička Katsjaryna Šmatsinaová, která působí na americké Virginia Tech University. Zároveň si ale v příspěvku pro Stockholm Centre for Eastern European Studies všímá rozporuplných procesů mezi ruskou rozhodovací elitou. Ty by mohly mít dopad na samotné Bělorusko.
Minsk pocítí, která síla vyhraje v Kremlu
Pokud by budoucí tón udávali radikálové, mohlo by to mít na Minsk dramatické dopady. Například v tom, že by běloruská armáda byla donucena vstoupit do války na Ukrajině. Rusko by mohlo například zosnovat provokace na bělorusko-ukrajinské hranici nebo využít slabin uvnitř běloruské „mocenské vertikály“. O běloruské armádě se přitom všeobecně soudí, že je slabá a není připravena na ofenzivní operace.
V únoru Lukašenko řekl, že do bojů na straně Ruska se Bělorusko hodlá zapojit pouze v případě, že Ukrajina napadne Bělorusko.
„Kreml by také mohl být v pokušení vyjednávat o užší integraci nebo dokonce anexi Běloruska, aby to mohl prezentovat svému voličstvu jako ospravedlnění války a kompenzaci ruských ztrát,“ hodnotí analytička vyhlídky Minsku v případě vítězství radikálních ruských elit.
Naopak v případě úspěchu „umírněných“ by ruský přístup k Bělorusku podle ní znamenal pokračování ve vyjetých kolejích. To by Lukašenkovi umožnilo udržet si autonomii. Zároveň by zachoval Bělorusko jako poloneutrální stranu ukrajinského konfliktu.
Šmatsinaová si všímá rovněž ekonomických vztahů Běloruska a Ruska. Zmiňuje například táhnoucí se integrační procesy v rámci unijního státu, například o zrušení roamingových poplatků. Na druhou stranu tvrdí, že Bělorusko se nedávno vzdalo své daňové suverenity a nemůže jednostranně rozhodovat o hlavních aspektech své daňové politiky, jako jsou sazby DPH a spotřební daně. Rusko má prý navíc přístup i k transakcím běloruských právnických osob a získává informace o specifikách obchodní činnosti a operacích těchto subjektů.
Pohlcení Běloruska má nastat do roku 2030, tvrdí některá západní média
V únoru letošního roku informoval německý deník Süddeutsche Zeitung či zpravodajský server Yahoo News s odvoláním na tajný dokument, který unikl z Kremlu a který mají k dispozici, že Rusko chce do roku 2030 Bělorusko pohltit.
Dokument, k němuž se dostalo mezinárodní konsorcium novinářů, údajně pochází z roku 2021. Předestírá plán na politickou, hospodářskou a vojenskou infiltraci Běloruska. Plán je rozvržen do několika fází – krátkodobé do roku 2022, střednědobé do roku 2025 a dlouhodobé do roku 2030.
Završením dlouhodobého plánu má být vytvoření „Svazového státu Ruska a Běloruska“ pod ruským vedením. Obě země už jsou formálně součástí takzvaného svazového soustátí na základě smlouvy z roku 1999, která navíc vytváří právní základ pro další integraci mezi oběma zeměmi. Média, která mají dokument k dispozici, označují cíl ruského plánu jako v zásadě anexi Běloruska do roku 2030. Sedmnáctistránkový dokument s názvem Strategické cíle Ruské federace a Běloruska hovoří o omezení vlivu Západu v regionu a opevnění vůči NATO.
Jak vidí situaci Bělorusové v exilu
Mnohem černěji vidí možnou budoucnost Běloruska oponenti Lukašenkova režimu, kteří jsou v exilu.
„S umístěním taktických jaderných zbraní nám Bělorusko mizí před očima a dalším krokem bude sjednocení běloruské a ruské armády,“ řekl v rozhovoru pro polskou tiskovou agenturu PAP bývalý velvyslanec Běloruska v Polsku Pavel Latuško.
Bělorusové nemohou vnímat rostoucí trvalou vojenskou přítomnost Ruska jinak než jako infrastrukturu válčícího státu, která by mohla být využita k převzetí kontroly nad jejich zemí, uvedla v článku pro web Politico běloruská opoziční vůdkyně Svjatlana Cichanouská. Připomněla v této souvislosti Krym roku 2014. Dodala, že všechny dostupné důkazy přitom ukazují, že běloruská veřejnost je proti umístění ruských jaderných zbraní v Bělorusku. Odkázala na průzkum, kdy bylo proti 74 procent dotázaných.
