Uprchlická vlna v době nejsilnějšího náporu přivedla do Evropy na milion migrantů. Do Dánska v roce 2015 přišlo jednadvacet tisíc z nich. Pětaosmdesáti procentům těch, kteří požádali v této zemi o azyl, úřady vyhověly. S postupným zaváděním pohraničních kontrol se ale čísla nově příchozích i počty úspěšných žádostí o azyl začaly ztenčovat. Uprchlíci v Dánsku tak skončili v deportačních centrech a stěžují si na tíživé podmínky.
Sedmadvacetiletý Ali Adnan pochází z neklidného Iráku. Z rodné země utekl před čtyřmi lety do Dánska, kde začal nový život. Konvertoval ke křesťanství, pravidelně chodí do kostela a mluví čtyřmi jazyky včetně dánštiny. Dánské úřady mu ale neudělily azyl, a tak skončil v deportačním centru s nejistou vizí budoucnosti.
„Drží uprchlíky na jednom místě, jako by z nich chtěli udělat zločince. Představte si, že žijete jeden rok na místě, kde nemáte nic na práci a jenom jíte a spíte. Je to k zbláznění,“ popsal svou situaci Ali.
V centru, ve kterém žije mladý muž už více než rok, platí přísné podmínky. Uprchlíci tráví v malých sdílených pokojích každou noc, jednou za dvaasedmdesát hodin se musí dostavit k identifikaci, nesmí pracovat. Jíst můžou v jídelně v určených hodinách a nesmí si vařit vlastní jídlo na pokoji. Zároveň nemají nárok na sociální benefity.
Opatření v ubytovacím zařízení kritizuje i Íránka Jasmin Paknejadová. „Připadám si jako člověk, který ztratil mnoho ze své lidskosti, ducha a svobodné vůle. Nemůžu dělat to, co chci, protože někteří lidé v této zemi nevěří, že mám problém,“ popsala.
Zpřísňování pravidel pro migranty v Dánsku
Dánsko je známé svým tvrdým postojem k migraci. Minulá vláda například zpřísnila pravidla pro slučování rodin – azylant tak může své příbuzné v zemi přivítat až po třech letech. Cesta k získání azylu je přitom čím dál komplikovanější.
Vysoký počet – 85 procent přijatých žádostí v roce 2015 – se o dva roky později více než dvakrát zmenšil. Na veřejnosti zároveň platí zákaz zahalování obličeje.
