Režim Bašára Asada v Sýrii od minulé středy čelí útoku povstalců vedených radikální islamistickou skupinou Haját Tahrír aš-Šám (HTS) blízkou al-Káidě. Do bojů se zapojily i další ozbrojené skupiny, například Syrská národní armáda, a rychle ovládly rozsáhlé oblasti v provinciích Aleppo a Idlib. Útok radikálních džihádistů světová média označují za nejvážnější problém pro syrský režim za poslední roky.
Islamistické uskupení Haját Tahrír aš-Šám je nyní nejmocnější povstaleckou frakcí v Sýrii a ovládá Idlib, kde žijí asi čtyři miliony lidí. Uskupení vzniklo v roce 2011 a na jeho vzniku se podílel i vůdce islamistů ze samozvaného Islámského státu Abú Bakr Bagdádí.
„Haját Tahrír aš-Šám v zásadě vznikla jako organizace, kterou známe jako fronta an-Nusrá, to znamená syrská pobočka al-Káidy. Organizace sice tvrdí, že se v roce 2016 vyvázala z tohoto spojení, ale málokdo tomu věří. Jde o tvrdé džihádisty, kteří bojovali proti Islámskému státu, ale zároveň představovali organizaci, která vyznává velice podobnou extrémní formu islámu,“ popsal zpravodaj ČT Jakub Szántó.
„Tato skupina do sebe absorbovala další islamistické skupiny během čtyři roky trvajícího příměří, které uzavřeli především Rusové za svoji stranu a Turci za svoji stranu. V tuto chvíli máme situaci, kdy po čtyřech letech nabírání sil, pravděpodobně pašování zbraní a cvičení, se tato síla opět rozjela. To, že relativně bez boje obsadila druhé největší a obchodně nejdůležitější město Aleppo, ukazuje na koncentraci, rozhodnost a agresi vojenské operace a zároveň na velkou slabost provládních jednotek,“ míní zpravodaj.
Velitelem HTS je Abú Muhammad al-Džulání, který figuruje na americkém teroristickém seznamu. Spojené státy na jeho dopadení dokonce vypsaly odměnu ve výši deseti milionů dolarů (zhruba 240 milionů korun).
Podle analytiků se zdá, že se skupina na tuto operaci již nějakou dobu připravovala. The Guardian informuje, že na podzim hlásila velká vojenská cvičení a předpovídala ofenzivu. Jejich síly jsou podle serveru už výrazně profesionálnější, než byly v době příměří před čtyřmi lety. Konečným cílem HTS je podle médií svrhnout Asada a nastolit v zemi vládu islámu.
Ve středu HTS a spojenecké skupiny uvedly, že zahájily ofenzivu s cílem „odradit agresi“, a obvinily vládu a spojenecké milice podporované Íránem z eskalace na severozápadě.
Křehký pat v Sýrii
Země, které vládne Asad, byla poslední čtyři roky po téměř desetileté občanské válce v křehkém patu. V roce 2011 vypukly demonstrace inspirované arabským jarem. Demonstranti volali po svobodě, demokratických reformách a svržení Asada. Diktátor na nepokoje reagoval brutálními represemi. Situace nakonec přerostla v ozbrojený konflikt a občanskou válku s mnoha rozdílnými zájmy, povstaleckými frakcemi, které byly z velké části zastíněny extremistickými islamistickými organizacemi.
Do konfliktu se postupně zapojily různé regionální a zahraniční síly – na straně vládních vojsk Rusko, Írán či libanonské teroristické hnutí Hizballáh, na straně povstalců pak Turecko, stranou nezůstaly ani Spojené státy. V posledních letech se angažoval Izrael, který letecky útočil na íránské cíle či na ty spojené s Hizballáhem. Tento konflikt vedl k jedné z nejvážnějších humanitárních krizí v novodobé historii. Zemřelo tehdy půl milionu lidí a téměř sedm milionů uprchlo ze země.
Syrská vláda byla obviňována z válečných zločinů, včetně nasazení chemických zbraní. OSN už v roce 2012 oznámila, že se Asadův režim dopustil válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Tytéž zločiny ale spáchali také povstalci.
Proti Asadovi tehdy stanul větší počet ozbrojených skupin s různými cíli. Šlo o relativně umírněné rebely, většinově umírněné sunnity, požadující svržení vlády, kteří dostávali podporu například od Saúdské Arábie a Kataru. Na východě pak působili Kurdové, kteří měli významnou roli v boji proti radikálům z organizace Islámský stát. V zemi ale působili a stále působí i radikální džihádistické skupiny, kam spadá právě HTS.
Získání kontroly
Asadova vláda postupně s pomocí Ruska, Íránu a Hizballáhu získala zpět kontrolu nad asi sedmdesáti procenty Sýrie. Asad se tak v čele země – na rozdíl například od libyjského diktátora Muammara Kaddáfího – za vydatné pomoci zmíněných spojenců udržel.
Přes pětadvacet procent území je nyní v držení arabsko-kurdské koalice Syrské demokratické síly (SDF), které se nachází na východě země. Severozápad ovládá již zmíněná skupina HTS, ale i Tureckem podporované povstalecké frakce – známé jako Syrská národní armáda. Podle médií dalo právě Turecko nynější ofenzivě zelenou. Na jihu, kde v roce 2011 začala revoluce proti Asadově vládě, přetrvávají podle BBC jen menší nepokoje.
Válka sice nikdy úplně neskončila, ale od roku 2020 zůstala na mrtvém bodě, kdy ruský vůdce Vladimir Putin se svým tureckým protějškem Recepem Tayyipem Erdoganem zprostředkovali příměří v severozápadní oblasti Idlibu – v klíčovém místě, o jehož ovládnutí se Asad snažil. Příměří vydrželo i přes občasné boje. Letos v říjnu zvláštní vyslanec OSN pro Sýrii uvedl, že HTS provedla významný nálet do oblastí ovládaných vládou a Rusko poprvé po několika měsících obnovilo nálety.
Podle analýzy CNN tak bylo vítězství Asada jen zdánlivé. Velké části Sýrie ovládaly kurdské milice podporované USA a sunnitské frakce podporované Tureckem. Hizballáh, Írán a Rusko sice podporovaly režim, ale Izrael prováděl nálety, kdykoli a kdekoli uznal za vhodné a Islámský stát, ačkoliv byl v zemi poražen, rovněž nahodile útočil.
„Že vláda v Damašku po tom všem stále stojí, to samo o sobě vypadalo jako úspěch. Byla to ale iluze vítězství režimu, která se minulý týden rozpadla. (...) HTS zahájila ofenzivu z provincie Idlib a za pouhých 72 hodin se podařilo zaútočit až do centra Aleppa,“ píše CNN.
Spojence režimu zaměstnávají vlastní problémy
Ofenzivě „nahrává“ současná geopolitická situace – přichází v době, kdy spojence Asadova režimu zaměstnávají vlastní problémy. Íránem podporovaní teroristé z Hizballáhu nedávno utrpěli izraelskou ofenzivou v Libanonu.
„Hizballáh byl klíčovým spojencem syrského režimu během povstání a války jako jedna z mála jednotek s bojovými zkušenostmi. Sehrál velice zásadní a na mnoha místech také tragickou roli vůči sunnitskému obyvatelstvu. Teď je ale zásadně redukovaný válkou, do které asi ne úplně strategicky vstoupil na straně (palestinskému teroristickému hnutí) Hamásu proti Izraeli,“ poznamenal Szántó.
Oslabený starostí o Hizballáh je také Írán, který prostřednictvím revolučních gard, elitou zahraničních vojsk, podporuje Damašek, míní Szántó. „Oslabený je také dvěma údery proti Izraeli, které zdaleka nezpůsobily takové škody, jaké pravděpodobně v Teheránu očekávali, a došlo k zásadnímu oslabení prestiže – a o tu v Orientu jde, pokud ne na prvním, tak na druhém místě,“ podotkl zpravodaj.
Vedle Íránu je významným zahraničním podporovatelem syrského režimu Rusko, které v přístavu Tartús využívá námořní základnu, která mu zajišťuje přítomnost ve Středozemním moři. To je však nyní zaměstnáno plnohodnotnou agresí proti Ukrajině, ačkoliv už o víkendu vyjádřilo Asadovi podporu a poprvé po osmi letech bombardovaly ruské a syrské letouny pozice HTS.
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov uvedl, že Rusko považuje situaci kolem Aleppa za „útok na syrskou suverenitu“ a že je „pro to, aby syrské orgány v oblasti co nejdříve zjednaly pořádek a obnovily ústavní pořádek“. Podobně se vyjádřil i íránský prezident Masúd Pezeškján, který zdůraznil, že Írán stojí „pevně po boku syrské vlády a lidu“ a že zachování suverenity a územní celistvosti Sýrie je základním kamenem jeho regionální strategie. Šéfové diplomacií Ruska i Íránu mají podle prohlášení Teheránu jednat o možném řešení situace se svým tureckým protějškem o víkendu v katarském Dauhá.
Právě výše zmíněné události jsou podle experta na Sýrii z Crisis Group Dareena Khalify pro tyto džihádisty „příležitost, která se naskytne jen jednou za život“, jak řekl serveru The Financial Times. Ofenziva podle něj mohla být motivována také nedávnými ruskými a syrskými nálety proti oblastem, které ovládá toto islamistické hnutí a mohly být vnímány jako předzvěst větších vojenských zásahů.
„Pokud by povstalecké síly čekaly příliš dlouho, režim by byl schopen posílit své frontové linie, protože Hizballáh již není zaneprázdněn konfliktem v Libanonu. Pozoruhodné je, že ofenziva začala ve stejný den, kdy vstoupilo v Libanonu v platnost příměří,“ uvedl také pro The Guardian analytik Haid Haid.
„Skutečná bitva ještě nezačala“
Asad v sobotu slíbil, že povstalce „rozdrtí“, a označil je za teroristy. V pondělním telefonátu s Pezeškjánem obvinil z ofenzivy USA a další západní země a řekl, že se snaží „překreslit mapu“ regionu. Podle analytiků se navzdory rychlému a navenek snadnému obsazení Aleppa a dalších klíčových měst Asadův režim a jeho spojenci budou bránit.
„Skutečná bitva ještě nezačala. Asad možná používá starou strategii, která mu dříve fungovala – stáhnout se, přeskupit se, opevnit se a provést protiútok,“ uvedl vedoucí pracovník Blízkovýchodního institutu ve Washingtonu DC Ibrahim al-Assil s tím, že klíčovou zkouškou pro další vývoj na straně těchto islamistů bude vědění, kdy přestat. „Zdá se, že nemají vizi, kde skončit, a možná se roztahují až příliš,“ dodal.
Vzhledem k tomu, že režimní síly operují v Hamá a ruské nálety pravděpodobně zintenzivní, bude síla HTS v následujících dnech a týdnech podrobena testu. Pro konečný výsledek budou také důležitá jednání mezi Tureckem a Ruskem. Mnoho odborníků se obává, že Asad znovu přejde k chemickým zbraním jako v době občanské války. Pokud ano, jakýkoli úspěch, který se rebelům podaří upevnit, může podle médií přijít za děsivou cenu.
