Ukrajinští obránci sestřelili ruskou raketu u Vyžhorodu nedaleko Kyjeva. Oběti úřady nehlásí. Zbytek střední a západní Ukrajiny hlásí v posledních dnech relativní klid. Do této části země ale dál proudí uprchlíci z frontových oblastí. S těmi, kteří našli útočiště ve svatebním resortu, natáčel štáb České televize.
Říká se, že první noc v novém domě si člověk má něco přát. Ukrajinští uprchlíci si bezpochyby přejí vrátit se domů. Jenže z domků a bytů mnohých z nich jsou dnes jen ruiny. Obyvatelé čerstvě postaveného uprchlického městečka pocházejí z míst jako jsou ostřelovaný Slovjansk, Kramatorsk, Lysyčansk. A jejich otcové, synové a bratři tam právě teď svádějí tvrdý boj s Rusy.
„Utekli jsme 12. března. Začaly tam boje a já se vyděsila kvůli dítěti, a tak jsme odjeli,“ popisuje čerstvě osmnáctiletá Vladislava, uprchlice ze Slovjansku. Vyrazila s teprve osmidenní dcerkou Kamilou a mladší sestrou na západ země. Po čtyřech týdnech dorazil i její partner Daniil.
„Granát přiletěl na náš dvůr. Zůstal jsem ještě měsíc. Mezitím jsem se přihlásil a čekal, až mě povolají do armády,“ vypráví mladík.
Místo svatebčanů běženci
Mladí rodiče měli štěstí – na svém útěku narazili na Halinu Kitovou. Kvůli trpké zkušenosti s Rusy – tři ze čtyř dědečků rodiny strávili dlouhá léta v sovětských gulazích – měla hned druhý den války s manželem a dvěma syny jasno – otevřeli brány svého luxusního svatebního resortu běžencům.
„Dostáváme dávky od dobrovolníků a různé dary. Ale většinu platíme ze svého,“ popisuje Kitová. Úplně bez pomoci podnikatelsko-humanitární rodina ale nezůstala. Nejprve pomohl český Člověk v tísni darem desítek matrací a ložního prádla. Pak nezisková organizace ze Spojených států poslala deset obytných buněk. Pan Kit na pozemku vybagroval a vybetonoval místo pro zbrusu novou vesničku.
„Teď je to mnohem pohodlnější. V hromadném ubytování to bylo náročné. Zvlášť pro někoho v mém věku. Tady je to tiché, čisté, skvělé,“ pochvaluje si uprchlice z Kramatorsku, seniorka Ljudmila Pavlovna.
Svatebním útočištěm už od začátku války prošlo přes tisíc lidí. Jeho současní obyvatelé očekávají, že domů se budou moct vrátit teprve tehdy, až skončí palba.
Kdy to bude a jestli vůbec bude kam se vrátit, se ale nikdo neodvažuje odhadovat. Do té doby se běženci maximálně snaží zapojit do chodu malého tábora a svým velkorysým hostitelům vše alespoň trochu ulehčit.
