V Charkovské oblasti dále probíhají tvrdé boje. Štáb České televize se zpravodajem Václavem Černohorským se právě nacházel ve městě Barvinkove a natáčel zde reportáž v budově využívané ukrajinskými silami, když část munice prorazila strop. Incident odráží nebezpečí, kterému tam lidé čelí.
Štáb České televize se nacházel ve městě Barvinkove v budově, která byla pod útokem. Výbuchy ho vyhnaly na chodbu, když v ten moment kus kazetové pumy propadl stropem přímo před kameramana ČT.
Dobrovolník ze Slovenska, který si říká Alex, se po tomto incidentu třásl šokem. „Přijel jsem sem s tím, že budu bojovat, ale nakonec jsem zjistil, že to není pro mě,“ svěřil se devatenáctiletý mladík.
Bez bojových zkušeností přímo na frontě strávil jediný den, tam jeho naivní představy o válce ale tvrdě narazily na realitu. Stejně jako před ním jiní cizinci odevzdává zbraň a odjíždí. „Říkají, že nám chtějí pomoci a tak dále, což je hezké, ale ti lidé se nikdy nesetkali s válkou. Asi tak třicet procent z nich zase odejde,“ říká člen dobrovolnického pluku Karpatská Sič Vitalij.
Z Barvinkove do míst bojů jižně od Izjumu vyráží štáb ČT právě s Vitalijem, který dlouhodobě žije v Česku a v jednotce má na starosti zásobování. Záhy je slyšet varování před největším nebezpečím. Na obloze je ruský průzkumný dron.
V jedné zdevastované vesnici bez známky civilního života má základnu pluk Karpatská Sič, dobrovolnická jednotka vzešlá z jednoho z ukrajinských krajně pravicových uskupení. Po boku Ukrajinců tu bojuje řada cizinců z Británie, Latinské Ameriky a také z Česka. Jedním z nich je Matěj. Má za sebou třináct let v české armádě, bez bojové zkušenosti v zahraničí. „Každý den tady čelíme nějaké menší nebo větší ruské ofenzivě a osobně říkám, že nevím, jak dlouho to budeme ještě schopni vydržet,“ říká český dobrovolník.
Jednotka se snaží odrazit postup ruských sil na jih a pomoci tak uchránit Donbas. Čemu a jak čelí, ukazují všudypřítomné protitankové střely včetně amerických javelinů. „Tyto zbraně zde tvoří páteř obrany proti ruské technice, jako jsou například tanky,“ oznamuje Matěj.
Na střechu dopadá palba, stejně jako jakýkoli jiný den
Budovou zahalenou prachem a zápachem nulového hygienického zázemí pravidelně otřásají zásahy ruských projektilů. V podzemí se mísí odhodlání s obavami. Na střechu dopadá palba, stejně jako jakýkoli jiný den, objekt i jeho obránci se prozatím drží.
Z hlídky se vrací vystrašený Daniel. Dvaadvacetiletý Čech vydržel na frontě dva měsíce, nejnovější zážitky pro něj ale byly poslední kapkou a říká veliteli, že chce domů. „Pořád by pro mě bylo lepší dostat kulku, než čekat v zákopech než mě něco zavalí nebo mě upálí fosfor,“ říká mladý Čech.
Cesta do předních pozic ukazuje podobu války, o které Daniel mluví. Nad hlavou bzučí průzkumné drony, v okolí dopadají granáty. Klíčové je se co nejlépe zakopat a spoléhat na podporu vlastních dronů a artilerie. Ruské síly do ukrajinských pozic buší nepřímou palbou. Používají i tanky, vrtulníky a mezinárodními konvencemi zakázanou fosforovou munici.
Během více než dvou měsíců na frontě jižně u Izjumu má jednotka podle oficiálních údajů šestnáct mrtvých a padesát zraněných. Velení tvrdí, že Češi mezi oběťmi nejsou a že nováčky bez výcviku do boje neposílá. „Poté, co absolvují výcvikový kurz, míří na bojové pozice, zpočátku do druhé linie. Pokud to zvládnou, dostanou se i dál,“ říká zástupkyně velitele dobrovolnického pluku Karpatská Sič Kalina.
Během odjezdu štábu ČT z frontové linie se kouří z domů po čerstvé salvě. Cizincům, kteří odjíždějí, nikdo nic nerozmlouvá. Ukrajinci i dobrovolníci ze zahraničí, kteří zůstávají, se však připravují na další nápor nepřítele.
