Ruské ženy čelí narůstajícímu domácímu násilí. Jen před začátkem plnohodnotné agrese proti Ukrajině se s ním potýkalo více než šestnáct milionů Rusek. Válečný stres a hospodářský tlak navíc palčivý problém jen zhoršují. Země přitom aktuálně nemá zákon, který by případy duševního a tělesného týrání v rodině účinně postihoval.
Irina, Věra a Alexandra patří mezi ženy, které zažily domácí násilí. Další z nich je i čtyřiatřicetiletá Maria z Jekatěrinburgu. Poprvé jí partner zbil ještě před svatbou. „Když mě zmlátil, tak jsem si myslela, že jsem ranila jeho duši a můžu si za to sama. Správně jsem měla odejít, ale to jsem neudělala,“ popisuje své tehdejší myšlenky Maria. Vystihuje tak pocity, které často zažívají i další oběti domácího násilí.
„Silně mě bil do hlavy, přímo do tváře. Od toho mám zjizvené rty. Tak mě mlátil, že jsem ztratila vědomí a odletěla i několik metrů,“ pokračuje Maria v hrůzném vyprávění toho, čím si prošla.
Přestože se ponižování, urážení a bití dál stupňovalo, Maria porodila čtyři děti. V roce 2022 ale pohár hořkosti přetekl a ona uprchla do azylového domu. Následně se obrátila na policii a ženské nevládní organizace. „Našla v sobě sílu odejít a dostalo se jí podpory. Teď je sama se čtyřmi dětmi, ale jak sama říká, je v bezpečí,“ podotýká Sofia Rusovová, která vede Konsorcium ruských ženských nevládních organizací.
Odchod do války místo postihu
Od roku 2019 pomohla Sofia Rusovová stovkám tyranizovaných žen. Podílela se i na výzkumu, který v Rusku několik let sledoval případy domácích vražd. V této souvislosti poukazuje na to, že od roku 2011 bylo ze všech případů vražd žen 66 procent způsobeno právě domácím násilím. „Během covidu toto číslo stouplo na 71 procent,“ upozorňuje.
Rusko však nemá efektivní zákon na trestání domácího násilí. V roce 2017 dokonce došlo s podporou pravoslavné církve k legislativní změně, která násilí v rodině dále dekriminalizuje. Pokud k němu nedochází opakovaně, je bráno jako pouhý přestupek, který se řeší pokutou.
Postihu za vraždu se agresoři můžou nově vyhnout i tím, že absolvují vojenskou službu ve válce proti Ukrajině. „Na frontu se hlásí lidi, kteří provedli hrůzné trestné činy. Vraždili, ponižovali, chovali se otevřeně sadisticky. Tito zločinci jdou do války a vracejí se jako hrdinové,“ připomíná právnička Anna Rivinová z projektu Nasiliu.net.
Zákon chybí
Kruh násilí uzavírá narůstající množství vražd a domácího násilí páchaných navracejícími se veterány z války, kterou Rusko vede proti Ukrajině od roku 2022. Za poslední dva roky byl zaznamenán dvacetiprocentní nárůst případů domácího násilí. „Lidé od rána do večera vidí ve zprávách, v podstatě všude, krev a smrt. Mají pak k těmto věcem úplně jiný vztah,“ podtrhuje dopady války Rivinová.
O potřebě speciálního zákona o domácím násilí začali zákonodárci v Rusku veřejně mluvit v roce 2019, k jeho přijetí pak vyzval zemi i Evropský soud pro lidská práva, k ničemu to ale nevedlo.
„Varianta zákona, která se projednává od roku 2019, je asi čtyřicátá v pořadí. Příznivci ani odpůrci zákona se nedokáží dohodnout – jedněm přijde příliš mírný, některým příliš přísný,“ říká reportérka Deníku N Petra Procházková.
Vzhledem k tomu, že Rusko má teď jiné priority, i kvůli válce na Ukrajině, je domácí násilí odsunuto na vedlejší kolej, podotkla novinářka. V 90. letech to ale podle ní bylo velké téma, o kterém se hovořilo i ve veřejném prostoru, stejně jako obecně o lidských právech. To se ale po příchodu ruského vůdce Vladimira Putina změnilo, míní. V Rusku nyní panuje představa, že je žena ve všem, jak ekonomicky, tak sociálně, podřízena muži, vysvětluje Procházková.
Přesto podle novinářky v současnosti existují místa, kam se týrané ženy mohou obrátit. Existují nevládní organizace, ke kterým je režim „shovívavější“ než k těm, které se zabývají obecně lidskými právy nebo protiválečnými aktivitami, míní. „Problémem ale je, že neexistují žádné právní mechanismy, které by například vykázaly muže z domu,“ dodává.
