Čína se v době mezinárodních změn způsobených mimo jiné nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu obrací kromě globálního Jihu také na Evropu. Zároveň ale nedá dopustit na své vazby na Moskvu. Součástí její zahraniční politiky zůstává i úsilí o znovusjednocení s Tchaj-wanem. Válka je však až krajní možnost.
Peking se řídí pravidlem, že z každé krize plynou příležitosti. Ještě víc ho uplatňuje v době geopolitických otřesů a odchodu Spojených států z mezinárodních institucí. Čína se snaží vypořádat s americkými cly, přičemž rekordně vyváží.
Od začátku roku exportovala zboží za 540 miliard dolarů, dovoz naopak asi o osm procent klesl. Čínský ministr zahraničí Wang I Washingtonu vzkázal, že jeho země se bude rozhodně bránit, pokud ji bude dál omezovat.
V současnosti se Peking prezentuje jako spolehlivá mocnost a kromě globálního Jihu se obrací i na starý kontinent. „Čína stále má důvěru v Evropu a věří, že Evropa může být důvěryhodným partnerem Číny,“ prohlásil šéf diplomacie.
Spojenectvím s Ruskem, které podporuje diplomaticky i ekonomicky, si je ale asijská velmoc jistá. Na dotaz, jestli by zvážila vyslání mírových sil na Ukrajinu, která se už tři roky brání plnohodnotné ruské invazi, přímo nereaguje. Nevyzývá ani, aby se do jednání o příměří zapojily evropské země, včetně Ukrajiny.
„Čína by se ráda stala jednou ze zúčastněných stran, aby nějakým způsobem zasedla k jednacímu stolu a ukázala, že je mocná a řeší vážné světové problémy včetně ukrajinské otázky,“ míní politolog Jean-Pierre Cabestan z Hongkongské baptistické univerzity.
Zahraniční politika slouží Číně především k prosazení domácích priorit. Tou největší je udržet v chodu ekonomiku a zajistit přežití režimu.
Tchaj-wan prioritou
Neoblomná zůstává v otázce Tchaj-wanu. Ten je pro ni vnitřní záležitostí a proti vměšování se ostře ohrazuje. „Jakýkoli pokus o nezávislost Tchaj-wanu je aktem sebezničení, jako když se kudlanka snaží zastavit válečný vůz. Čína bude a musí být sjednocena,“ konstatoval Wang I.
Válku Peking neupřednostňuje, ale nezastírá, že jde o záložní plán, pokud si to situace vyžádá. Čínská armáda je silná a její schopnosti stále rostou.
Na znovusjednocení chce Čína spolupracovat s obyčejnými Tchajwanci. Ti jsou ale v důsledku častých vojenských manévrů vůči pevnině nedůvěřiví a jejich vedení říká, že jen sami obyvatelé Tchaj-wanu mohou rozhodovat o svém osudu.
