Cenu Václava Havla za rok 2021 získala běloruská opoziční vůdkyně Maryja Kalesnikavová, jedna ze tří žen, které jsou symbolem zápasu běloruského lidu o politické a občanské svobody a základní lidská práva. Ocenění uděluje Rada Evropy ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla a Nadací Charty 77 od roku 2013.
Kalesnikavovou běloruské úřady zadržují od chvíle, kdy ji před rokem v Minsku unesly. Žena úspěšně vzdorovala pokusu o nucený odjezd ze země.
Původně Kalesnikavová pracovala ve volebním štábu Viktara Babaryky, kterému úřady nedovolily kandidovat ve volbách hlavy státu proti autoritářskému vůdci Alexandru Lukašenkovi. Po odsouzení Babaryky ke čtrnáctiletému trestu vězení stanuly Kalesnikavová spolu se Svjatlanou Cichanouskou a Veronikou Capkalovou loni v létě v čele protestů proti režimu.
Na začátku září ji soud poslal na jedenáct let do vězení. Čelila obvinění z podvracení a narušování národní bezpečnosti.
Výroční cenu nesoucí jméno prvního prezidenta České republiky, kterou doprovází odměna 60 tisíc eur (téměř 1,6 milionu korun), za ni na zasedání Rady Evropy převzala její sestra.
Nominováni byli letos tři kandidáti. Porotci v přímém přenosu z budovy Rady Evropy ve Štrasburku ocenili jejich odvahu v boji za lidská práva, kterému neváhají přinášet osobní oběti a následují tak příkladu Václava Havla.
Dalšími oceněnými jsou francouzská nevládní organizace Reportéři bez hranic, která brání svobodu projevu a práva na informace, vede vyšetřování a podniká právní kroky proti lidem zodpovědným za vraždy novinářů, a obránce lidských práv z Burundi Germain Rukuki. Ten se neúnavně staví proti mučení a trestu smrti, za což byl v roce 2018 odsouzen na 32 let vězení. Odvolací soud mu letos trest snížil na jeden rok a Rukuki žalář opustil.
Prvním laureátem ceny se stal v roce 2013 běloruský disident Ales Bjaljacki. Ocenění za loňský rok získala Ludžajn Hazlúlová (Loujain Alhathloulová), jedna z vůdkyň hnutí za ženská práva v Saúdské Arábii.
Knihovna Václava Havla uspořádá na počest letošní laureátky mezinárodní konferenci, která je naplánována na 29. září v Pražské křižovatce.
Kalesnikavová se narodila 24. dubna 1982 v Minsku. Na Běloruské státní hudební akademii vystudovala hru na flétnu a dirigentství a poté působila jako učitelka hudby. V Německu, kde žila v letech 2007 až 2019, absolvovala Stuttgartskou divadelní a hudební školu, učila a koncertovala. Po návratu do vlasti se přidala k opozici vůči Lukašenkovi.
Společně s dalším opozičníkem Maksimem Znakem pracovala ve volebním štábu Viktara Babaryky, kterému úřady nedovolily kandidovat ve volbách hlavy státu v roce 2020 proti autoritářskému vůdci Alexandru Lukašenkovi. Po odsouzení Babaryky ke čtrnáctiletému trestu vězení stanuly Kalesnikavová spolu se Svjatlanou Cichanouskou a Veronikou Capkalovou v létě 2020 v čele protirežimních protestů. Patřila do opoziční skupiny, která získala Sacharovovu cenu za svobodu myšlení.
Po vytvoření opoziční koordinační rady se Kalesnikavová a Znak stali členy jejího vedení. Kalesnikavovou bezpečnost zadržela 7. září 2020. Několik hodin o ní nebyly žádné zprávy, než se ukázalo, že ji úřady chtěly stejně jako předtím Cichanouskou a Capkalovou přimět k odjezdu ze země. Kalesnikavová to ale agentům běloruské tajné služby KGB znemožnila, když roztrhala svůj pas. Od té doby byla téměř celou dobu ve vazbě. Znak byl zadržen 9. září.
V září 2021 soud Kalesnikavovou odsoudil k jedenácti letům vězení, Znak dostal deset let. Dvojice se podle soudu provinila spiknutím s cílem převzít moc, vyzýváním k akci zaměřené na poškození národní bezpečnosti a vytvořením nebo vedením extremistické skupiny.
Obhájci označili rozsudek za nezákonný, podle Evropské unie jde o zjevné ignorování lidských práv. Odsouzení Kalesnikavové a Znaka vyvolalo kritické reakce i v dalších zemích Evropy.
