Rozhodnutí Pákistánu vyhostit všechny přistěhovalce bez dokumentů se týká hlavně statisíců Afghánců. Vyhlídky na přijatelný život v původní vlasti jsou ale velmi malé, a tak část uprchlíků v zemi zůstává tajně a riskuje zatčení. Afghánci se bojí vyjít ven nebo rozsvítit světla, aby je úřady nenašly. Další skončili v Afghánistánu v nuzných podmínkách v táborech ovládaných islamisty.
Někteří Afghánci prchající z Pákistánu před zatčením a deportací zůstávají v jednom z Talibanem zřízených táborů za hranicí. Nemají přístřeší ani toalety a pouze minimum vody a jídla.
„Jsou tu rodiny, které v Afghánistánu nic nevlastní. Nemají půdu, nemají domov, ocitly se pod širým nebem a nikdo jim nepomůže. Potřebujeme pomoc,“ říká uprchlík Kajál Mohammad, který žil s manželkou a pěti dětmi v Pákistánu sedmnáct let.
Podle výpovědí musela rodina vše nechat v Pákistánu. „Naše domy, všechen náš majetek zůstal tam. Domy hned zničily buldozery,“ uvedl další z deportovaných.
Zranitelné skupiny v nebezpečí
Pákistán zásah proti cizincům bez povolení odůvodnil nárůstem počtu sebevražedných bombových útoků poté, co se v létě 2021 chopil u sousedů moci Taliban. Nepředkládá pro to ale žádné důkazy. Výsledkem dramatického vyhošťování má být zlepšení bezpečnosti.
„V Pákistánu útočí především takzvaný pákistánský Taliban, což je odnož afghánského Talibanu, která v zemi asi od roku 2008 provedla řadu teroristických útoků především v západní a severozápadní části země,“ říká regionální ředitel pro oblast Blízkého východu Člověka v tísni Tomáš Kocián.
„Momentálně má tahle skupina velké zázemí v Afghánistánu, to znamená, že proniká do Pákistánu z afghánské půdy a s krytím afghánského Talibanu, což vyhrocuje ještě víc už tak napjaté vztahy mezi Afghánistánem a Pákistánem. Takže je tam určitá podstata toho, co říkají Pákistánci, ale ta situace se pravděpodobně nezlepší,“ míní Kocián.
Mezi milionem a sedmi sty tisíci vyháněnými jsou ale právě afghánští uprchlíci, kteří sami hledali bezpečí před pronásledováním: náboženské menšiny či ženy toužící po úctě a vzdělání, ale také lidé, jejichž profese Taliban zakázal.
Část Afghánců raději riskuje a zůstává tajně v Pákistánu. „Právě teď nevíme nic, naše budoucnost je naprosto neznámá. Nevíme, kdy nás zatknou,“ konstatoval Saleh Zada, který se vyhýbá deportaci. „Brána je zavřená zvenčí. Jsme zamčeni uvnitř, nemůžeme ven, nemůžeme rozsvítit světla, nemůžeme ani mluvit nahlas,“ popisuje situaci afghánská uprchlice.
Pákistán je neústupný
Běženci s mlhavou nadějí zmiňují, že třeba ještě Pákistán deportace zastaví, nebo se jim podaří dostat na Západ, do Francie nebo Kanady. „Írán, který je poměrně logickou cestou na Západ, tuto situaci vnímá velmi pozorně a nedávno posílil své bezpečnostní složky na hranicích. Nedá se čekat, že by Írán otevřel vrata a pustil uprchlickou vlnu na Západ,“ domnívá se Kocián.
Pákistánská vláda navíc odmítá výzvy OSN a západních velvyslanectví, aby plán přehodnotila a začala chránit Afghánce, kteří jsou doma pronásledovaní.
Ale ani ti navrátilci, s nimiž vláda Talibanu problém nemá, nejsou zcela v bezpečí. V Afghánistánu opakovaně útočí výbušninami teroristické skupiny, které se hlásí k takzvanému Islámskému státu. Nejnověji v úterý přišlo v Kábulu o život sedm lidí.
