Téměř čtyři roky uplynuly od posledních prezidentských „voleb“ v Bělorusku. V zemi následně propukly několikaměsíční protesty, během nichž tamní režim zatýkal své odpůrce. Vláda diktátora Alexandra Lukašenka od té doby opozici v postsovětské republice takřka rozdrtila. Disent nyní funguje hlavně v exilu, kam před represemi podle OSN uprchlo od roku 2020 na tři sta tisíc Bělorusů.
Běloruská opozice operuje proti Lukašenkovi v exilu, ten zatím pokračuje v zatýkání
Horizont ČT24: Lukašenkův tlak na opozici a komentář Ondřeje Soukupa (zdroj: ČT24)
Jasné „ne“ vyjádřily šestému Lukašenkovu mandátu během rozsáhlých protestů desítky tisíc Bělorusů. Proti nim opakovaně zasahovaly represivní složky včetně těžkooděnců. Běloruské úřady projevy nesouhlasu navíc trestaly.
Dozvuky „voleb“, které Západ odsoudil, cítí Bělorusko dosud – téměř patnáct set politických vězňů zůstává dále za mřížemi. Jak uvedl Christian Salazar Volkmann, ředitel při Radě OSN za lidská práva, v loňském roce byly „svévolně zadržovány a zatýkány“ tisíce lidí za uplatňování své svobody vyjadřování a shromažďování. Někdy prý šlo o represe datující se zpět do roku 2020.
„Zatýkání skutečných nebo domnělých oponentů pokračuje i v roce 2024,“ doplnil Volkmann. Rada OSN pro lidská práva navíc v březnu upozornila, že Lukašenkův režim naprosto vyloučil opozici z nedávných parlamentních a místních „voleb“. Zdůraznila, že Minsk zadržené odpůrce ve vazbě podrobuje nehumánním trestům, eviduje prý i případy sexuálního násilí.
Do vlasti se nyní nemohou vrátit stovky tisíc Bělorusů, kteří před represemi uprchli do zahraničí. „Například se obávají, že mohou být pronásledováni jako demonstranti nebo zrádci běloruské vlády,“ podotknul Andrej Stryžak, šéf neziskové organizace Belarus Solidarity Foundation.
Opozice v exilu
V letošním roce pak lidskoprávní organizace varovaly před desítkami razií běloruských úřadů v bytech novinářů a odpůrců režimu. Tvrdí, že tyto „zátahy“ souvisí s kroky běloruské exilové opozice. Ta zakládá ve 24 státech kanceláře, které mají reprezentovat názory odpůrců Lukašenkovy garnitury a bojovat s propagandou Minsku.
Té se přímo v Bělorusku – byť stále mimo domov – snaží čelit exiloví novináři. Do své vlasti vysílají s pomocí Reportérů bez hranic. „Běloruská nezávislá média nemohou v zemi pracovat. Stále hledáme způsoby, jak dostat náš obsah k lidem v Bělorusku, protože víme, že ho potřebují,“ myslí si šéfredaktor nezávislé běloruské stanice Euroradio Pavel Sviardlou.
Běloruský vůdce Lukašenko naopak dál utahuje šrouby svého režimu. Na začátku roku podepsal zákon, který mu zaručuje doživotní imunitu, z volebního souboje pak vylučuje exilové politiky. Sám se teď připravuje na další, sedmý mandát.
„Žádný zodpovědný prezident neopustí své lidi, kteří ho následovali do boje,“ řekl diktátor. „Čím víc mě, vás, naši společnost bude (exilová opozice) popouzet, tím rychleji budu kandidovat v těchto volbách,“ prohlásil také.
Běloruský diktátor je u moci už tři dekády, podle analytiků si těmito kroky připravuje stejné hřiště jako jeho nejbližší spojenec – šéf Kremlu Vladimir Putin. Prezidentské „volby“ jsou v Bělorusku na programu příští rok.
Lukašenko dokáže udržet zemi alespoň částečně mimo orbit Moskvy, říká Soukup
To, že Lukašenko dokáže velmi dobře využívat své vztahy s Moskvou, potvrdil v pořadu Horizont ČT24 i redaktor Českého rozhlasu Ondřej Soukup. Bělorusové podle něj vnímají, že jejich lídr je politikem, který dokáže alespoň částečně udržet zemi mimo orbit Moskvy, respektive mimo snahy, které v Moskvě zaznívají – aby se Bělorusko prakticky stalo jen další územní jednotkou Ruska.
Pokud bude Lukašenko naživu, tak si země alespoň částečnou nezávislost udrží. „Situace je opravdu taková, že momentálně Alexandr Lukašenko je do značné míry garantem toho, že Bělorusko alespoň formálně zůstává nezávislé. V případě, že by se s ním cokoliv stalo, tak si myslím, že Moskva by velmi rychle našla někoho, koho by posadila na jeho místo, kdo by byl už stoprocentně loajální,“ usuzuje.