Podle bývalého izraelského ministra Natana Šaranského je antisemitismus ve světě na vzestupu. V zemích, jako jsou Spojené státy či Francie, se Židé bojí dávat najevo svou identitu. Šaransky je bývalý sovětský disident a politický vězeň. Na svobodu se dostal v roce 1986 při výměně na takzvaném mostě špionů. V rozhovoru pro Českou televizi uvedl, že izraelskou válku zneužívají státy jako Katar, které antisemitismus záměrně podněcují. Zároveň připustil, že v Gaze i na jihu Libanonu zemřelo více civilistů než teroristů. Rozhovor s ním vedla redaktorka ČT Dominika Vřešťálová.
Navštívil jste řadu amerických univerzit, ale ne všechna setkání byla příjemná. Na jednom z nich po vás dokonce hodili koláč. Jak jste na to zareagoval?
No, když po mně hodili koláč, zareagoval jsem jednoduše tak, že jsem si umyl obličej, vrátil jsem se do sálu a řekl, že to byl velmi chutný koláč. A že doufám, že byl košer, protože jsem trochu ochutnal. Potom se všichni posluchači postavili na mou stranu. Dokonce jsem chtěl, aby se mnou ten člověk jezdil po všech univerzitách a pokaždé házel další koláče. Ale samozřejmě to není nejlepší možný způsob, jak zlepšit náladu.
Studoval jste projevy antisemitismu za třetí říše, za Sovětského svazu i v současné době. Čím se vyznačuje antisemitismus, jaký pozorujeme teď, po 7. říjnu a po začátku války v Gaze?
Velmi mnoho lidí má strach. Dokonce v těch nejbezpečnějších, nejspokojenějších komunitách, jako byla ta v Torontu, teď lidé v centru města sundavají ze dveří mezuzy. Mí vrstevníci, tedy staří lidé, říkají, že už se bojí vycházet na ulici s kipou na hlavě. V Paříži upozorňují židovské děti, aby kipu taky raději nenosily. V Londýně se zase konají demonstrace, na kterých dokonce bijí Židy, když je potkají.
Myslím si, že kdybych se díval jen na CNN a přemýšlel jen podle jejího vysílání o bitvě, kterou teď Izrael vede, taky bych chodil na demonstrace proti Izraeli. Ale této bitvy se účastní naše děti, příbuzní a přátelé a díky tomu víme, že v Gaze žádná genocida není.
Mnoho dřívějších podporovatelů Izraele ale kritizuje, že v Gaze a dokonce v Libanonu zahynuly tisíce lidí. Co si myslíte o otázce, jestli vláda Benjamina Netanjahua neměla povinnost postupovat jinak?
Je třeba říct, že nikdy nebyl... nebo alespoň já neznám žádný jiný příklad z dějin, kdy armáda vynaložila tolik úsilí na to, aby varovala obyvatelstvo, ať odejde. Přesouvat obyvatele působí velmi nehumánně, ale smyslem bylo předejít právě hromadnému zabíjení. Říkáte, že mnoho lidí zemřelo, a každá nevinná oběť je tragédie. S každým zabitým teroristou zemřel jeden a půl nebo skoro dva civilisté. To je tragédie. Ale když Evropa bojovala v Jugoslávii proti Miloševičovu režimu, na jednoho zabitého vojáka vycházeli čtyři zabití civilisté. I to byla velká tragédie, a přitom to nebyla válka vedená v podzemí.
A co si jako bývalý politický vězeň myslíte, když slyšíte zprávy o mučení v izraelských věznicích?
Kdykoli se objeví jakékoli oznámení o mučení, tak neprodleně žádám vyšetřování toho případu. Ať už jako pamětník, nebo jako veřejně činný člověk.
Jak hodnotíte změnu politické strany Likud? V posledních letech spolupracovala s politiky, jako je Itamar Ben Gvir. Jaký na to máte názor?
Myslím si, pokud bych měl začít kritikou – tak není spravedlivé kritizovat samotného Benjamina Netanjahua, ale spíš jeho vztah k vládní koalici. Premiér omezoval mnoho svých rozhodnutí, aby vyhověl koalici. Třeba zákon o mobilizaci (ortodoxních židů) a mnohé další. To bylo špatně. Myslím si, že po volbách by se Likud měl pokusit sestavit mnohem širší koalici. Je v izraelském zájmu, aby mohla postupovat svobodněji. Samozřejmě ale také doufám, že se v celém světě začne více dbát na dodržování lidských práv a stanou se důležitější částí zahraniční politiky ve světě i v Izraeli.
Sledujete i politické dění v Rusku a na Ukrajině. Jak odolný je podle vás režim Vladimira Putina?
Domnívám se, že je značně oslaben, kvůli tomu, že se Putin posledních 15 let snažil obnovit ruské impérium. Ukázalo se ale, že měl naprosto chybnou představu o síle své armády a o možnostech, jakými na něj svobodný svět může zareagovat. Také se ukázalo, že nemůže jadernou hrozbou paralyzovat a zastrašit celý svět.
Současně ale platí, že demokratické tradice jsou v Rusku velmi slabé. Proto nemůžu říct, že to lidé jednoduše přestanou trpět. Ale země přichází o své dřívější postavení, o ekonomický a kulturní rozvoj. A kvůli tomu je podle mě kolem Putina velmi mnoho lidí, kteří s ním nejsou spokojení. Jsou v samotném vedení země, v armádě nebo vedou průmyslové podniky. A jejich nespokojenost narůstá. Takže bych řekl, že je teď Putin výrazně slabší, ale pokud se mu nikdo nepostaví na odpor, ještě může napáchat mnoho šíleností.
