Pandemie a distanční výuka podle průzkumu pro organizaci Učitel naživo znamenala pro pedagogy výrazně víc hodin práce, víc stresu, u dvou pětin pak i příznaky úzkosti a depresí. Vlastnímu učení se přitom věnovali méně než ve třídách, daleko víc sil je stála komunikace s žáky i jejich rodiči.
Víc stresující byla výuka na dálku pro 72 procent učitelů, 14 procent pociťovalo stejnou, případně menší zátěž. Jedním z hlavních důvodů bylo tápání, jak se na hodinu připravit. Řešili i zajímavost výuky, hodnocení v nestandardních podmínkách nebo komunikaci s rodiči.
To vše přineslo daleko víc práce. „Při distanční výuce jsem měla pocit, že už nedělám nic jiného, že se té práci věnuju pořád,“ popisuje učitelka Martina Bretová. Na dobu, kterou strávila výukou na dálku, vzpomíná nerada.
Nápor a stres učitelů provázela i nejistota, jaký má učení přes monitor efekt a smysl. „Zhoršil se jejich psychický stav. Někdy měli takový zmar, že všechno ty děti nenaučili,“ líčí ředitelka základní školy Jarmila Pavlišová. A sociolog Daniel Prokop z PAQ Research dodává: „Víc než třetina učitelů reportuje symptomy, které se podle psychologických dotazníků rovnají nějakým příznakům úzkostí a deprese.“
Pandemie podle autorů průzkumu ukázala i chybějící systematickou podporu ředitelů. „Nemá, kdo by ho vedl, kdo by mu pomohl zvládnout situaci, protože zřizovatel má úplně jiné starosti a žádná jiná role v tuhle chvíli v systému není,“ stěžuje si ředitel Martin Kozel.
