Návštěvníci zlínské zoologické zahrady mohou vidět gaury indické, nejmohutnější tury na světě. Zahrada je získala již loni v září z indické zoo, poprvé po téměř šedesáti letech se tak do Evropy podařilo dovézt tato zvířata přímo z jejich domoviny. Nyní jsou dva samci a dvě samice ve věku rok až rok a půl k vidění v upraveném výběhu v asijské oblasti zahrady, který dříve obývali velbloudi.
Zlínská zoo je bohatší o největší tury světa. Z Indie do Evropy přicestovali po více než půlstoletí
- S indickou Zoo Mysore spolupracuje zlínská zahrada asi deset let, na Moravu odtud přibyli i medvědi pyskatí. Na získání gaurů se zoo domlouvaly několik let, z Indie je vyprovodili náboženským obřadem.
„Kamion, který převážel gaury, ozdobili květinami, pod kola dali plody citrusů, nechyběly ani tradiční bindi, červené tečky. Obřad má zajistit gaurům šťastný život v budoucnosti a byl také požehnáním na dlouhou cestu,“ popsal ředitel zlínské zoo Roman Horský.
Jejich přeprava se loni uskutečnila několika leteckými transporty, trvala 40 hodin. Zvířata poté musela být v karanténě, zvykala si také na středoevropské podnebí. „V jižní Indii je teplo, ani v noci teploty neklesají pod 20 stupňů. Museli jsme započít s aklimatizací, byli ve vnitřní ubikaci, musela se dělat řada veterinárních testů. Pomalu jsme je zvykali na středoevropské počasí,“ uvedl Horský. Ani nyní ještě gauři netráví celý den ve venkovní expozici, postupně v ní budou pobývat delší a delší dobu.
Před odjezdem v indické zoo ozdobili auto květinami a rozloučili se s gaury náboženským obřadem
Tunová zvířata
Zvířata jsou zatím mladá, dospělosti dosáhnou v pěti či šesti letech. Dospělí býci váží podle Horského až tunu, v kohoutku dosahují výše dvou metrů. „Je to monumentální zvíře,“ řekl ředitel. Samci a samice mají na hlavě mohutné rohy, které dorůstají až metrové délky. Srst na nohou je bílá, v kontrastu se zbytkem tmavého těla.
Tuři mají obecně málo vyvinutou mimiku, komunikují tak hlavně jinými výrazovými prostředky. Využívají například postavení těla, natáčení hlavy či krku. Dalším projevem může být také hrabáním nohou a rohem v zemi nebo frkání.
Domovinu gaurů jsou zalesněná pohoří jižní a jihovýchodní Asie. Populace zvířat ve volné přírodě se odhaduje něco málo přes 20 tisíc jedinců. Patří mezi ohrožená zvířata, jejich početní stavy neustále klesají především kvůli ničení životního prostředí a nelegálnímu lovu.