Přesně před dvaceti lety, 2. prosince 2000, se jedna z nejvýraznějších olomouckých památek, barokní sloup Nejsvětější Trojice, dostala na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Sloup vysoký přes 32 metrů byl postaven v letech 1716 až 1754, jedná se o největší seskupení barokních soch v jedné skulptuře ve střední Evropě. Pro Olomoučany je památka výjimečná i tím, že se na její stavbě podíleli jenom místní umělci.
Sloup Nejsvětější Trojice je už 20 let na seznamu UNESCO. Hrdost Olomoučanů zažehl před 300 lety
Čestný sloup Nejsvětější Trojice postavil v Olomouci na Horním náměstí místní kameník Václav Render a jeho pokračovatelé. Hlavním účelem stavby sloupu byla oslava katolické církve a víry, částečně vyvolaná pocitem vděčnosti za ukončení moru, který na Moravě udeřil v letech 1714 až 1716.
S myšlenkou na vybudování monumentu, který by byl vidět už z velké dálky, přišel Render na podzim roku 1715. Zpočátku se o stavbě mluvilo jako o sloupu k poctě Nejsvětější Trojice a morových patronů, jenže na vedlejším Dolním náměstí se mezitím začal stavět mariánský morový sloup (dílo Tobiáše Schütze a Jana Sturmera). Monument na Horním náměstí je tak „pouze“ sloupem Nejsvětější Trojice, i když se někdy nesprávně označuje jako morový.
Ustoupit musela kašna
Render však musel hned na začátku svého velkolepého plánu řešit jeden problém, a to kam tak velkou stavbu umístit. Nabízelo se prostranství u severozápadního nároží radnice, bylo tam dost místa a lákavé byly také průhledy z ulic na budoucí sousoší. V místě však stála barokní Herkulova kašna a strážnice. Render tak doporučil magistrátu, aby je přemístil.
Město ale nechtělo přesun kašny financovat, a tak se kameník nabídl, že celou akci zaplatí ze svého. Herkulova kašna se tak posunula blíž k radniční budově, dnes stojí přímo naproti orloji. Render se později také zavázal, že pokud nestihne sloup dokončit za svého života, odkáže k jeho dostavění svůj majetek.
Herkulova kašna v Olomouci
Václav Render zemřel 2. dubna 1733, do té doby vystavěl sloup do výše prvního patra, a to i s vnitřní kaplí s kamenným pláštěm a pilastry s římsami. Právě kombinace kaple s motivem tradičního sloupu činí z olomouckého sloupu Nejsvětější Trojice jedinečné dílo.
Movitý kameník svůj slib dodržel
To, co Render slíbil, také udělal a veškerý svůj majetek daroval na dokončení monumentu - jednalo se o bezmála 11 tisíc zlatých. Pokračováním stavby před svou smrtí pověřil svého tovaryše Františka Thoneka, který o plánech Rendera věděl všechno.
Architekturu kaple vyprojektoval ještě sám Render v duchu vídeňské vrcholně barokní architektury. Dekorace připomíná hlavně tvorbu vídeňského architekta Johanna Lucase Hildebrandta. V dalších patrech sloupu je už možné vidět mladší fáze výstavby, svědčí o tom proměňující se dekorace stavby.
Už v době, kdy svatotrojický sloup vznikal, budil velkou pozornost a také hrdost mezi olomouckými měšťany. Bylo to nejen díky jedinečné architektonické formě, domácímu autorství nebo bohaté výzdobě, ale také nákladům na stavbu, které se odhadují na 100, možná až 150 tisíc zlatých. Tehdy se navíc jednalo o největší objekt svého druhu v Evropě.
Hotový sloup však Thonek neviděl, stejně tak ani jeho následovníci Jan Václav Rokický a Augustin Scholtz. Stavbu nakonec dokončil Rokického syn Jan Ignác. Velkolepou sochařskou výzdobu započal Filip Sattler, na kterého navázal Ondřej Zahner. Do své smrti stačil během 7 let vytvořit 18 soch a 9 reliéfů.
Pozlacené měděné sochy Nejsvětějští Trojice a Nanebevzetí Panny Marie vytvořil zlatník Šimon Forstner. Dílo se mu podařilo dokončit, ale práce na sochách, při které používal toxické sloučeniny rtuti, mu zcela podlomila zdraví.
Čestný sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci je unikátním příkladem baroka na Moravě, které se v 18. století rozšířilo ve střední Evropě. Sloup je navíc mimořádnou ukázkou tohoto typu pamětního sloupu charakteristického pro střední Evropu v období baroka.
Pokud jde o ztvárnění, jde bezpochyby o nejoriginálnější dílo Václava Rendera. Monument je postaven v typickém místním slohu známém jako olomoucké baroko. Zdobí ho řada vysoce kvalitních soch s náboženskou tématikou.
Vysvěceno za přítomnosti Marie Terezie
Sloup byl dokončen v roce 1754. Za účasti císařsko-královského páru Marie Terezie a Františka I. Lotrinského 9. září 1754 ho vysvětil olomoucký biskup kardinál Ferdinand Julius Troyer. První mše v kapli se však konala až 2. ledna 1756, sloužil ji svatomořický probošt Giannini.
Na paměť vysvěcení sloupu byl nad vchod do kaple osazen nápis: TRIVNI VEROQVE DEO PRAESENTIBVS AVGVSTIS RANCISCO ATQVE THERESIA COLOSSVS ISTE A CARDINALE TROIER CONSECRATVS 9. sept (Trojjedinému a pravému Bohu za přítomnosti Veličenstev Františka a Terezie tento velikán posvěcen kardinálem Troyerem 9. září).
Událost spolu s uvedeným nápisem potvrzuje význam a vážnost, jaké se vybudování sloupu přikládaly. Sloup oslavuje Božskou Trojici a svaté, kteří ochraňují město, zemi a monarchii. „V dokonalé symbióze zde vystupují Stát a Církev, Trůn a Oltář, v symbióze, která byla projevem dobového ideálu uspořádání společnosti,“ píše se v knize Dějiny Olomouce.
- Sloup v letech 1716 až 1754 postavil olomoucký kameník Václav Render a jeho následovníci. Hlavním účelem stavby sloupu byla oslava katolické církve a víry.
- Stavba je vytvořena v charakteristickém stylu oblasti známém jako olomoucké baroko. Sloup je zdoben několika náboženskými sochami mimo jiné od Ondřeje Zahnera.
- Výzdobu více než 32 metrů vysoké dominanty města tvoří tři patra po šesti sochách světců, mezi kterými lze nalézt svatého Josefa, svatého Jana Křtitele, svaté Cyrila a Metoděje, i v době výstavby sloupu ještě nekanonizovaného Jana Sarkandera.
- V prvním a druhém patře stavby jsou umístěny reliéfy apoštolů, spodní část tvoří malá kaple. Na vrcholu sloupu je monumentální plastika Nejsvětější Trojice, symbolizovaná sluncem.
- Vysvěcení sloupu Nejsvětější Trojice bylo velkou událostí, které se 9. září 1754 zúčastnila i císařovna Marie Terezie se svým manželem Františkem I. Lotrinským. Sloup vysvětil kardinál a biskup Troyer.
- V roce 1758 byl sloup vážně poškozen pruskou armádou, která město obléhala. Po válce byl sloup opraven. Událost dodnes připomíná napodobenina dělové koule, která je zasazena do dříku sloupu.
- V letech 1999 až 2001 byla památka za 17 milionů korun kompletně zrenovována.
- 2. prosince 2000 byl sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci oficiálně přidán na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Když sloup poničily dělové koule
Čtyři roky poté, co bylo monumentální dílo vysvěceno, byla Olomouc v obležení pruské armády. Sloup Nejsvětějští Trojice byl tehdy několikrát zasažen koulemi z pruských děl a výrazně poškozen.
Olomoučtí občané se bez ohledu na možné nebezpečí vydali v procesí žádat pruského generála, aby jeho vojáci na sloup nestříleli. Generál James Keith vyhověl jejich přání, a tak byl sloup dalších škod ušetřen. Brzy po válce byl opraven a do jeho dříku byla zasazena napodobenina dělové koule, která na tuto událost dodnes upomíná.
Nakonec bez barokních kašen
První úvahy o zapsání sloupu na seznam UNESCO se objevily v roce 1995. O dva roky později byla žádost o zápis podána, jenže tehdy chtěla Olomouc zapsat i soubor městských kašen.
V roce 1998 vedení města žádost stáhlo a znovu ji podalo téměř o rok později, tentokrát pouze se zápisem sloupu. Důvodem byl fakt, že samotný sloup s jedinečnou výzdobou měl na zapsání větší šanci, než kdyby byl součástí údajně ne tak výjimečného památkového souboru.
Při průzkumu v roce 1997 odborníci zjistili, že sloup je v katastrofálním stavu. Z památky dokonce odpadávaly části výzdoby. Sloup Nejsvětější Trojice tak v letech 1999 až 2001 prošel kompletní renovací za sedmnáct milionů korun.
Opravu v takovém rozsahu památka nezažila za celých sto let. Na restaurátory tehdy čekalo i jedno překvapení. Pod kaplí objevili utajený prostor, který má půdorys jako kaple a na výšku má zhruba dva metry.
UNESCO znamená nejen výhodu, ale i povinnosti
Zapsání sloupu na seznam UNESCO znamená pro Olomouc také dodržování striktních pravidel a povinností. Památka musí například pravidelně procházet monitoringem, který provádějí restaurátoři kamene a kovu. Právě na základě jejich zjištění se zpracovává restaurátorský záměr.
„Například letos se takový monitoring dělal, z jeho vyhodnocení vyplynula potřeba opravy poškozených míst, zejména soch svaté Anny, svatého Jáchyma, svatého Jeronýma a svatého Metoděje, ale i potřeba očištění památky a rekonzervace jejího povrchu,“ řekla mluvčí magistrátu Radka Štědrá.
I přes povinnosti, které z označení „památka UNESCO“ vyplývají, je město na sloup Nejsvětějští Trojice hrdé. Podle Štědré díky tomu jezdí do Olomouce stále více turistů, památky UNESCO jsou podle ní velmi atraktivní například pro Američany nebo turisty z Asie.
Turisté jsou sloupem fascinovaní bez rozdílu země, ze které pocházejí. Nadšeni jsou Češi, turisté ze všech sousedních zemí i ze zámoří. Často se mi stává, že turisté svou plánovanou prohlídku Olomouce prodlouží. Doporučuji dvouhodinovou trasu 'srdcem pevnosti' od sloupu až po katedrálu.
Omezené oslavy
Dvacet let od zapsání sloupu na seznam památek UNESCO si chtělo město připomenout několika akcemi. Oslavy však výrazně omezila pandemie koronaviru. Zrušeny byly například plánované koncerty. Město ale stihlo výročí připomenout alespoň v první etapě oslav při národním zahájení Dnů evropského dědictví v září letošního roku.
Týdenní program zahrnoval například koncert Moravské filharmonie i exkluzivní baletní open air program Moravského divadla. Jedním z vrcholů oslav byl videomapping a audiovizuální show promítaná na sloupu Nejsvětější Trojice s názvem Modlitba pro Olomouc.
Radnice při příležitosti výročí nechala letos osadit při příjezdu do města uvítací cedule s logem 20 let v UNESCO. Samotný sloup byl také několik týdnů osazen květinami, což ale někteří obyvatelé města kritizovali s tím, že květiny na památku UNESCO nepatří. Podle Štědré nechalo město vytvořit i aplikaci pro chytré telefony s názvem Skryté příběhy.
Olomouc byla desátá v řadě
Česko má na seznamech UNESCO zapsáno čtrnáct památek a šest zvyků. Kromě sloupu v Olomouci to jsou historická jádra Českého Krumlova, Telče a Prahy. Na seznam patří například i brněnská vila Tugendhat nebo zahrady a Arcibiskupský zámek v Kroměříži. Olomoucký sloup byl desátou památkou v Česku, která se na seznam UNESCO dostala.
- Historické centrum Prahy (1992)
- Historické centrum Českého Krumlova (1992)
- Historické centrum Telče (1992)
- Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou (1994)
- Historické centrum Kutné Hory, Chrám svaté Barbory a Katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci (1995)
- Lednicko-valtický areál (1996)
- Zahrady a zámek v Kroměříži (1998)
- Vesnická rezervace v Holašovicích (1998)
- Zámek a zámecký areál v Litomyšli (1999)
- Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci (2000)
- Vila Tugendhat v Brně (2002)
- Židovská čtvrť a bazilika svatého Prokopa v Třebíči (2003)
- Hornický region Krušnohoří (2019)
- Krajina pro chov koní v Kladrubech nad Labem (2019)
- Lázeňská města Františkovy Lázně, Mariánské Lázně a Karlovy Vary (2021)
