Když se v listopadu stal kandidátem pravice, měl Francois Fillon křeslo francouzského prezidenta téměř na dosah. Ve druhém kole porazí obávanou Marine Le Penovou a bude, věštili téměř všichni. Pak se ale rozhořela aféra, že Fillon za státní peníze fiktivně zaměstnával manželku. A bylo. Fillonův příběh je názornou ukázkou, jak slibně rozjetou kariéru během několika dnů zadusit až do stadia klinické smrti. S každým dalším dílem své „korupční telenovely“ se Fillon křečovitě snaží budit dojem, že vlastně o nic nejde a že z boje o Elyseje neuteče. Ale celá země se směje záplavě parodických vtípků na jeho adresu.
Jak pohřbít prezidentské ambice v pár snadných krocích
Od rozpoutání Fillonovy aféry si říkám, jak asi vypadají jeho rodinné večery. Zejména ty úterní, kdy redakce satirického listu Canard Enchainé zveřejňuje, co dalšího zjistila o jeho finančních nesrovnalostech.
S jeho údajným fiktivním zaměstnáváním ženy a dětí vyrukoval týdeník v lednu. Ze státního jim měl vyplatit v součtu okolo milionu eur. Byl to tvrdý direkt, který do té doby sebejistého politika dokonale rozhodil.
Teď přituhlo: list přišel s novým obviněním, že si Fillon v roce 2013 půjčil bezúročně 50 tisíc eur od podnikatele Marka Ladreita de Lacharrièra. To samo o sobě problém není. Tak vysokou částku by ale Fillon musel uvést ve svém daňovém přiznání, což se nestalo. Podle svých vlastních slov zapomněl.
Mimochodem, Ladreit de Lacharrière už úřady jednou v případě Fillonovy kauzy zajímal. Je to právě on, kdo vlastní list La Revue des deux Mondes, který Fillonově ženě vyplácel v letech 2012 a 2013 částku 5000 eur měsíčně za podezřele málo práce.
Sedm lidí na jeden metr čtvereční
Republikán Fillon má očividně obrovský problém, který narůstá. Sám se ale urputně snaží dokazovat, že zase až tak velký není. Třeba minulou neděli přímo na pařížském Trocadéru. Poté, co veřejnosti oznámil, že ho úřady začnou v polovině měsíce stíhat kvůli zmíněným potížím s penězi pro manželku, sem pozval své věrné. Kolik lidí ve skutečnosti přišlo, ale zůstává trochu záhadou.
Fillonův tým tvrdí, že jich bylo 200 tisíc. Šéf republikánů v Senátu Bruno Retailleau mluví dokonce o 300 tisících. Redaktoři listu Libération ale spočítali, že i kdybychom zůstali u nižšího čísla a odmysleli si z Trocadéra všechny sochy a stromy, muselo by pak na jednom metru čtverečním stát sedm lidí – a to dost dobře nejde.
Shromáždění na podporu F. Fillona na pařížském Trocadéru
Bez povšimnutí médií nezůstala ani skutečnost, že Fillon, který inicioval masové shromáždění na svou podporu, v letech 2012 až 2016 davové demonstrování názorů v ulicích několikrát kritizoval na svém twitterovém účtu. Například v listopadu 2012 s odkazem na známý román spisovatele George Orwella doslova napsal: Do ulic bych nevyšel, pokud by nedošlo k ohrožení základních svobod jako v 1984.
Oblíbený terč francouzské satiry
Kampaň pravicového kandidáta je bezpochyby něčím zcela ojedinělým. Spíš než svůj program vysvětluje Fillon voličům opakovaně s každým novým dílem své kauzy, že skutečně hodlá kandidovat. A bude to zřejmě muset zopakovat ještě několikrát.
Jeho projevy už se ale teď stávají oblíbeným cílem francouzské satiry. Canal+ odvysílal v talkshow L'Émission d'Antoine komickou montáž Fillonova plamenného projevu na obranu manželky Pénélope. Rozlícený politik s vytetovaným srdcem na hrudi si v něm trhá košili a se zbraněmi v ruce se hodlá postavit každému, kdo urazí jeho ženu.
Stejně tak se tu objevila humoristická scénka, která ukazuje, jak by jednoho dne mohla vypadat Fillonova setkání s voliči. Fillon za řečnickým pultem pronáší svůj projev, ve kterém opět přesvědčuje veřejnost, že bude kandidovat. Vzdalující se kamera ale ukazuje, že kromě jednoho muže, který mu přispívá drobnými na kampaň, a popeláře už ho nikdo neposlouchá.
Don Sarkozy a jeho mediální obsese
Co se ve skutečnosti děje za zdmi republikánského sídla, zůstává stejně tajemné jako to, co se děje v úterý večer za dveřmi Fillonova bytu. Strana si moc dobře uvědomuje, že její kandidát by se teď podle průzkumů nedostal ani do druhého kola voleb, ale stejně tak dobře ví, že nikoho lepšího prostě nemá.
Starosta Bordeaux Alain Juppé, kterého Fillon v podzimních primárkách porazil, několikrát zdůraznil, že o Elyseje už bojovat nechce. Moc dobře ví proč – image pouhého Fillonova náhradníka mu nesedí a navíc si uvědomuje, že za podobnou aféru, které teď čelí Fillon, byl on sám v minulosti odsouzen. To by mu nejen média jistě připomínala.
Nicolas Sarkozy s Francoisem Fillonem a Alainem Juppém (rok 2010)
List Le Figaro nicméně napsal, že Fillon předání kandidatury Juppému přesto v jednu chvíli zvažoval – měl mu to ale telefonicky rozmluvit exprezident Nicolas Sarkozy. Ten se teď zabývá tvorbou mezinárodní strategie hotelové skupiny AccorHotels a navenek do politiky příliš nemluví.
Ne nadarmo ho ale deník Le Monde označil v jednom úvodníku jako „Dona Sarkozyho“. Republikáni na něj dají, nabízí jim východiska ze současné krize. Podle listu Canard Enchainé radí intenzivně Fillonovi i s mediální komunikací, a to přesto, že Fillonovou poradkyní v této oblasti je podnikatelka Anne Méauxová.
Sarkozy je v médiích dlouhodobě vlivným člověkem, pro mediální magnáty má svým způsobem slabost. Kdysi chtěl být novinářem, v Elysejích nechal nainstalovat televize do všech místností, kde pracoval. Ta největší, v soukromých pokojích, měla obrazovku o velikosti 200 metrů čtverečních.
Ale Sarkozyho mediální obsese teď nechme stranou. Pravice jiného kandidáta než Fillona nemá, a tak se ho – i když se zatnutými zuby – stále snaží jednotně podporovat.
Macronova sláva
Největším Fillonovým soupeřem o postup do druhého kola je v posledních týdnech socialistický odpadlík a někdejší ministr hospodářství Emmanuel Macron, který jde do boje o Elyseje s vlastním hnutím. I jeho rodina vzbuzuje zájem médií, ale úplně jinak než ta Fillonova.
Oženil se se svou učitelkou, která je o generaci starší. A aby jednou provždy zamezil spekulacím o tom, že tak učinil kvůli skryté homosexualitě, rázně to popřel v interview pro časopis Têtu, jenž se orientuje na gaye.
Macron Fillona nahradil na pozici hlavního volebního favorita. Pokud se skutečně probojuje do finále, Le Penovou by měl celkem hravě porazit.
Emmanuel Macron s manželkou Brigitte Trogneux
Veřejnosti také předložil dlouho očekávaný program. Proč s jeho představením vyčkával, je zřejmé. Vychází z debat svých soupeřů, ale také z jejich aktuálních chyb. Na základě Fillonovy aféry Macron například nabídl svým voličům úplný zákaz zaměstnávání rodin členy parlamentu.
I on během své kampaně ale už stihl přestřelit. V polovině února označil při návštěvě Alžírska kolonizaci za zločin proti lidskosti. Později své výroky mírnil. Pokud by totiž Francie něco takového uznala, mohly by se s ní bývalé kolonie začít soudit o náhrady škod a obdobné soudní spory by se rozhořely napříč světem.
Macronova popularita je nicméně vysoká a podporu mu slibují i socialisté, u kterých by se dalo čekat, že se postaví za vlastního kandidáta Benoîta Hamona. Patří k nim někdejší starosta Paříže Bertrand Delanoë nebo současný ministr obrany Jean-Yves Le Drian. Blízko k němu má také ministryně životního prostředí Ségolène Royalová, mimochodem bývalá životní partnerka prezidenta Francoise Hollanda, z jehož vlády pod vedením tehdejšího premiéra Manuela Vallse Macron odešel.
Le Penová bez imunity
Předvolebním průzkumům stále dominuje šéfka protiimigrační Národní fronty Marine Le Penová – svým politickým průšvihům navzdory. O obvinění, že z peněz Evropského parlamentu platila zaměstnance své strany, se s vyšetřovateli odmítá bavit. Využívá svou poslaneckou imunitu. V další kauze už o ni ale přišla. Za to, že šířila na Twitteru videa samozvaného Islámského státu, jí v případě obvinění hrozí až tři roky vězení.
Marine Le Penová
Francie se může dostat do zcela atypické situace, kdy úřady budou v době voleb stíhat hned dva hlavní soupeře o křeslo v Elysejích. Seznam kandidatur se ale ještě může nakonec změnit – čas na jejich podání mají politici do 17. března.
Vystudovala žurnalistiku a mediální studia na FSV UK se studijními pobyty na univerzitách v Paříži a ve Washingtonu. Absolvovala stáže ve France Télévisions a v americké talkshow The McLaughlin Group. Pracovala jako rozhlasová zahraniční zpravodajka. Od roku 2012 působí v České televizi. O aktuálním dění ve Francii informuje pravidelně na svém twitterovém účtu @KatkaEtrychova.
Kateřina Etrychová, redaktorka zahraniční redakce ČT
Francouzské prezidentské volby