V uplynulých týdnech způsobil v americké politice bouři pracovník CIA, který upozornil na červencový telefonát Donalda Trumpa s jeho ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským. Jeho stížnost by mohla vést až k ústavní žalobě na amerického prezidenta. Identita whistleblowera není známá. Nyní ji ale poodhalil deník The New York Times a na jeho redakci za to míří kritika. Více v neděli večer v pořadu Newsroom ČT24.
The New York Times poodhalily identitu whistleblowera z CIA. Čelí za to kritice
Donald Trump čelí obvinění, že se snažil přesvědčit ukrajinského prezidenta, aby Kyjev vyšetřoval jeho politického rivala – bývalého demokratického viceprezidenta Joea Bidena a jeho syna Huntera. Turbulentní dění v nejvyšší politice Spojených států amerických spustil zatím veřejně neznámý whistleblower.
S jeho dokumentem přišel na konci září Výbor pro kontrolu zpravodajských služeb americké Sněmovny reprezentantů a okamžitě vyvolal reakci opozice. Podle předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové Trump svými činy porušil přísahu, ohrozil národní bezpečnost a průběh nadcházejících voleb. Proto se rozhodla zahájit proces takzvaného impeachmentu, tedy ústavní žaloby na prezidenta.
Kritici: Deník neměl informace zveřejňovat
Donald Trump začal dokument ihned zpochybňovat. Na Twitteru například označil stěžovatele za nevěrohodného, a podle médií dokonce v uzavřeném kruhu označil jeho zdroje za špiony, kteří spáchali vlastizradu.
Po identitě whistleblowera nezačali pátrat jen Trumpovi lidé, ale také americká média. „Zlaté pravidlo je, že zdroj se musí chránit. Nicméně tady je ta debata složitější v tom, že on není zdroj médií. On je zdroj, který se rozhodl, že promluví, a šel do Kongresu. To znamená, že i pro ta média je hrozně zajímavé, kdo to je,“ vysvětluje komentátor z Aktuálně.cz Daniel Anýž, který se americkou politikou zabývá.
Jako první identitu whistleblowera poodhalil deník The New York Times. Napsal, že autorem stížnosti je pracovník CIA, který nějakou dobu pracoval v Bílém domě. Zároveň by podle novin mělo jít o analytika se zaměřením na americkou politiku vůči Evropě.
Jenže už to je podle některých kritiků dost informací na to, aby byla identita whistleblowera odhalena. Například podle advokáta Marka S. Zaida, který dotyčného zastupuje, tímto krokem novináři ohrozili bezpečnost nejen jeho klienta, ale i dalších osob, které by mohly být za whistleblowera označeny.
„Je udivující, že The New York Times v podstatě odhalily whistleblowera v textu, který nepřináší nic nového, a ještě v den, kdy prezident slíbil odplatu,“ napsal na Twitter politický komentátor Ben Rhodes.
„Samozřejmě, jakmile bude známá jeho identita, bude pod obrovským mediálním i politickým tlakem a jistě přijdou útoky Trumpových voličů,“ shrnuje komentátor Daniel Anýž, který se zabývá americkou politikou.
Ať si čtenáři udělají názor sami, říká šéfredaktor
Deník se ale kritice brání – podle šéfredaktora Deana Baqueta chtěl naopak oznamovatele bránit. „Prezident a někteří jeho podporovatelé útočili na důvěryhodnost whistleblowera. Rozhodli jsme se zveřejnit omezené informace o něm, včetně faktu, že pracuje pro nepolitickou agenturu a jeho stížnost je postavena na blízké znalosti prostředí Bílého domu, protože jsme chtěli, aby si čtenáři mohli udělat vlastní názor o tom, zda je, nebo není důvěryhodný,“ uvedl ve vysvětlení, které redakce zveřejnila.
Ani s tímto vysvětlením ale někteří nesouhlasí. „Jsou to kecy. The New York Times ho prostě naservírovaly Trumpovi a jeho poskokům na stříbrném podnose jen proto, že se řídil zákonem,“ napsal na Twitter Aki Peritz, bývalý analytik CIA.
Daniel Anýž postoj amerických novin chápe. „Já si myslím, že má Dean Baquet pravdu v tom, že zvěrohodnili toho člověka vůči útokům, které okamžitě přišly – že je to nějaký nýmand, že to má z druhé ruky a že je to na politickou objednávku, což všechno okamžitě přišlo z Bílého domu jako reakce,“ říká.
Evropa chce whistleblowery chránit zákonem
Podobný názor má také český investigativní reportér Janek Kroupa. „Je pravda, že obvykle bývá nutné zveřejnit něco o tom zdroji, protože člověk tak vlastně verifikuje věrohodnost dané informace,“ říká pro pořad Newsroom ČT24.
Debata o tom, jak by měla média, ale i státy chránit whistleblowery, je ale čerstvá i v Evropě. Členské státy EU totiž potvrdily směrnici, kterou na jaře schválil Evropský parlament. Nová pravidla by měla ochránit lidi, kteří upozorní na porušování zákona nebo veřejného zájmu, před odplatou jejich zaměstnavatelů. Také by měly vzniknout bezpečné kanály, kterými mohou whistlebloweři informace podávat. Unijní země mají na začlenění směrnice do svého práva dva roky.
Kde je hranice mezi důvěryhodností a porušením ochrany novinářského zdroje? Jak whistleblowery chránit? A co se může stát těm, kteří jsou odhaleni? Tématu se bude věnovat nedělní Newsroom ČT24.