Ruská agrese vůči Ukrajině je podle končícího ředitele zpravodajství a sportu ČT Zdeňka Šámala situace, kdy bylo správné, aby Česká televize zaujala postoj. V Interview ČT24 Šámal také řekl, že si nevzpomíná na žádný okamžik, kdy by měl pocit, že něco takříkajíc zvoral, i když připustil, že s odstupem lze některé momenty hodnotit kriticky. Rozhovor se Zdeňkem Šámalem vedla Tereza Kručinská.
Přišel jsem s Petrem Dvořákem a odcházím s ním, říká končící ředitel zpravodajství ČT Zdeněk Šámal
Zdeněk Šámal v Interview ČT24 (zdroj: ČT24)
Na úvod úplně základní otázka: Proč odcházíte?
Přišel jsem s Petrem Dvořákem a nikdy mě ani nenapadlo, že bych měl zůstat po Petru Dvořákovi. Byl to můj šéf, byl to šéf, kterého jsem si vybral – jako on si vybral mě. Já se snažím šéfy vždy pečlivě vybírat. Dělalo se mi s ním dobře a nemám pocit, že bych se cítil tak spokojeně, kdybych tady zůstal. Moje volba byla Petr Dvořák a věděl jsem, že odejdu buď před Petrem Dvořákem, nebo s Petrem Dvořákem.
Proč tak osobní sepjetí právě s Petrem Dvořákem?
Protože to byl dobrý šéf. Byl to šéf, který byl dynamický, který nám umožňoval dělat práci, která nás baví, umožňoval nám ji dělat dobře, v rozmachu, neřešil banality. Zkrátka se s ním dělalo velmi dobře.
S nikým jiným by to tak nebylo?
Nový generální ředitel má právo jmenovat si svůj management. Já jsem také byl na různých ředitelských pozicích včetně této a vždycky jsem považoval za slušnost, aby nejbližší podřízení, kteří na místech do té doby byli, buď dali svoje místa k dispozici, nebo aby přišli a zeptali se, co může být – kromě toho, že musí zůstat. Což jsem také zažil.
Co bude teď? Už jenom archeologie pravěku a středověku, kterou jste zvládl během posledních let ředitelování vystudovat?
Archeologie pravěku a středověku bude také. Mám resty, které musím dohnat. Budu dohánět resty i v jiných oblastech. Pak něco bude. Vím, že všechny zajímá, co bude, ale já to nemůžu říct. Bude to nejspíš zase nějaká instituce, já za tu instituci nemůžu mluvit. Můžu jenom stoprocentně a spolehlivě prohlásit, že to nebudou média. Bude to až od příštího roku.
Proč ne média?
Jednak mám pocit, že si po 32 letech aktivní služby na různých úrovních potřebuju trochu odpočinout, jednak mám pocit, že by mohlo začít platit mládí vpřed. Co jsem mohl dát, to jsem snad už dal. Nemám nekonečně mnoho nápadů. A jsou i jiné, krásné obory a zajímavé věci.
Není možné upřesnit oblast, kam to bude?
Řekněme, že to trochu souvisí s rekvalifikací, kterou jsem si udělal v posledních letech, kterou jste zmiňovala.
Tedy archeologie.
Co vám přijde z třiceti let, kdy jste v médiích, jako nejdůležitější zásah do podoby a vnímání novinařiny?
Je to rozvoj technologií a platforem, které umožňují téměř každému stát se někým, kdo může sám sebe nazvat novinářem. Neznamená to, že novinářem skutečně je. Ale rozvoj technologií, jejich dostupnost a přístupnost platforem, které nabízejí, možnost prezentace jakýchkoli druhů výstupů – bavíme se hlavně o videu, protože to je dominantní věc – nás z televizního pravěku hodně vzdálila. Je to něco jako vynález střelného prachu a přechod od lučišnictví alespoň k mušketám.
Co se týče jednotlivých technologií – co mělo z pohledu těch třiceti let největší dopad? Byly to mobilní telefony, byly to sociální sítě? Kde jste nejvíce vnímal, že to úplně mění způsob práce zpravodajství?
Byla to digitalizace technologií. Když si vzpomenu na své reportérské časy v Rusku a na naše vybavení, tak jsme pracovali s těžkopádným, složitým vybavením a poměrně složitě jsme své výstupy dostávali do Prahy. V okamžiku, kdy se technologie začaly digitalizovat, kdy se zmenšily kamery, usnadnil se střih a díky internetu se později usnadnila i distribuce a živé vstupování, tak se televizní žurnalistika posunula někam úplně jinam.
Protože jsem šestnáct let v České televizi a snažila jsem se dostat rozhovor z televizního insiderství, poptala jsem pár otázek mimo televizní bublinu. Tady je otázka mojí mámy z ostravských Heřmanic: Co vás za posledních dvanáct let nejvíce potěšilo a nejvíce zklamalo?
Co mě nejvíce potěšilo, je to, kam se vysílání ČT24 dostalo. Potěšilo mě – a těší mě pořád – když si ji pustím a vidím všechny kolegyně a kolegy a vidím, že jste schopni odehrát koncert bez přípravy v jakékoli době k jakékoli situaci. A co mě zklamalo? Ať se všechno povede sebelépe, vždy to končí tím, že Česká televize a zejména zpravodajství dostanou od někoho vynadáno. Ale to je asi lidská povaha.
Když to řeknu lidově, co jste ze svého pohledu za posledních dvanáct let nejvíce zvoral?
Takový moment ani nedokážu vybrat, byť připouštím, že momenty, kdy člověk za sebou viděl něco udělaného a říkal si, že to mohl udělat lépe a jinak, ty se vyskytovaly. Je to tak, že se to člověk vždy snaží udělat co možná nejlépe, ale udělá to jenom tak, jak je toho sám schopen. Nechci mluvit jako někdejší ruský premiér (Viktor) Černomyrdin, který říkal, že se vždycky snažíme co nejlépe, a skončí to jako vždycky, protože to není situace našeho zpravodajství. Ale obávám se, že na moment, kdy jsem nejvíce něco zvoral, si nevzpomenu. Vzpomínám si na těžké momenty, kdy jsme se museli k dobrému výsledku tvrdě dopracovat na základě toho, že jsme překonali chyby, které jsme v dobrém úmyslu udělali předtím. Pokud si vzpomenete na rozjezd nových Událostí na jaře 2012, tak jsme chtěli jít novou cestou, ale pak nás stálo možná rok práce, než jsme se dostali do stavu, se kterým jsme byli opravdu spokojeni.
Zkusím to položit jinak. Podle mediálních výstupů bývá hlavní kritika z poslední doby spjata hlavně s případy Marka Wollnera a Nory Fridrichové. Vy jste na to téma obsáhle odpovídal v rozhovoru pro Deník N 21. června. Mimo jiné tam zaznělo, když budu sumírovat hlavní vzkazy: Kdybych věděl, co vím teď, zachoval bych se jinak, ale já jsem to nevěděl. A myslím, že Česká televize udělala to, co měla. Tím to podle vás končí, mělo by skončit, měla by ta věc být uzavřena i pro Českou televizi?
Myslím, že by uzavřena být měla. Ale je pravda, že za čtrnáct dní nastoupí nový generální ředitel. Ten se k tomu několikrát různými způsoby vyjadřoval. Tak nevylučuji, spíše pokládám za pravděpodobné, že bude chtít ještě něco dořešit. Třeba zdokonalit mechanismy, které jsme v České televizi vytvořili – většinou vznikaly mimo zpravodajství – poté, co jsme tu věc s Markem Wollnerem uzavřeli.
On se nechal slyšet v rozhovoru pro DVTV, že instituce dluží omluvu dotčeným lidem za to, že jim televize nebyl schopna zajistit adekvátní pracovní prostředí. Dodal, že vede s ředitelem Dvořákem debatu, jestli mu vůbec předá závěrečné zprávy vyšetřovacích komisí k oběma případům. Vy jste jako jeden z mála ty zprávy četl. Měl by je nový generální ředitel dostat?
Myslím si, že jako generální ředitel by na to měl mít právo. Ale jste první, kdo se mě na tento názor ptá. Na druhou stranu – já jsem je četl, jsem vázán mlčenlivostí, vím, co v těch zprávách bylo, a vím, že všechny osoby, které tam vystupovaly, byly označeny čísly. Vlastně nevím, co se komu kdy stalo, ani kdo byl číslo 15, na které se Marek Wollner v roce 2008 křivě podíval.
Není to bagatelizace těch výpovědí? Vy víte, co v té zprávě je, co tam zaznívá, jaká obvinění. Křivý pohled asi není správné zjednodušení.
Kdybych to považoval za bagatelizaci, tak to tady neříkám.
Pochopila jsem, že by měl nový generální ředitel dostat tu zprávu. Změní v něčem jeho názor? Vy jste se nechal v rozhovoru pro Deník N slyšet, že bude zajímavé, jak bude korigovat nebo rozvíjet svůj názor, pokud se s tou zprávou bude moci seznámit.
Bude zajímavé sledovat to. Na druhou stranu si nemyslím, že by dospěl k zásadně jiným závěrům, než ke kterým jsme dospěli my, k jinému způsobu řešení. Je to možná o rozvoji mechanismu, ale všechno se musí rozvíjet, všechno může být stále dokonalejší. Je skoro, řekl bych, povinnost generálního ředitele a dalších ředitelů rozvíjet věci, které jednou začaly, protože se ukázalo, že jsou zastaralé, nefunkční nebo zastarávající, takže je potřeba je rozvíjet. Ale z hlediska personálního posouzení případů? Koneckonců nezávisle na vyšetřování, které dělala Česká televize, jejímž výsledkem byla zpráva, o které se bavíme, proběhlo i policejní vyšetřování.
Otázka zněla, jestli podle vás může Jan Souček na základě zpráv komisí změnit svůj názor na to, že by se měla Česká televize omluvit.
Zajímalo by mě, jak se to technicky provede.
Můj otec se ptá, jestli jste přesvědčen, že v období vrcholícího covidu poskytovalo zpravodajství nestranné a vyvážené informace, nebo byla Česká televize vystavena ovlivňování ze strany vlády?
Myslím, že jsme dělali to nejlepší, co jsme si uměli představit a co jsme dělat mohli. Ovlivňování ze strany vlády jsme vystaveni nebyli – kromě toho, že ve vrcholném covidu vláda přicházela s prohlášeními, s tiskovkami a my jsme na ně museli reagovat. Takže jsme potřebovali zjišťovat informace. Ale že bychom byli vystaveni tlaku ve smyslu, toto vysílejte, toto nevysílejte, to tak nebylo.
Jak obecně snaha politiků a dalších zájmových skupin o ovlivňování zpravodajství z pohledu ředitele zpravodajství vypadá a v jaké nejhorší podobě jste ji vy osobně zažil?
Obecně na nás všichni nadávají, ale všichni u nás chtějí být vidět takřka za každou cenu. Na druhou stranu, já jsem se v posledních letech – platí to o posledních dvanácti letech, jinak bych hovořil o předchozím období, kdy jsem tady byl v letech 2003 až 2007 – nesetkal s tím, že by nám nějaký politik hrozil, přikazoval. Politici to vlastně ani nedělají. Od jednání s politiky je tady generální ředitel, ne my. Člověk samozřejmě občas nějakého politika potkal, ale nebylo to na bázi, co máme, nebo nemáme vysílat. Spíš jednáte s jejich servismany, spin doctory a jak se všechny tyto profese nazývají. Ale dost často mají ta jednání banální obsah, protože se jedná o něčem, co by Česká televize stejně vysílala. Jedná se třeba o projevy na Nový rok. Tak řešíte technikálie.
Naznačoval jste, že v roce 2003 až 2007 to bylo jinak. Pojďme, prosím, k srovnání.
Teď se mi nestávalo, že by mi volal politik v okamžiku, kdy natírám na chalupě střechu, a huboval mi, že jsme něco vysílali špatně a že jsem mu zkazil víkend. To už se nestává.
Mají všichni vaše telefonní číslo?
Moje telefonní číslo je mé soukromé telefonní číslo, ale není nijak utajované, takže ho má spousta lidí. Je pravda, že když je to moje telefonní číslo – a jeho provoz si sám hradím – tak mám výhodu, že nemusím všechno automaticky přijmout. Když někdo dostal náladu mně zavolat a vyhubovat, tak to nemusím učinit. Choval jsem se tak zcela plánovitě, protože jsem toho názoru, že pokud chce někdo něco oficiálně říct řediteli zpravodajství veřejnoprávní televize, tak je všeobecně známý a dostupný mail a je tady sekretariát, který funguje většinu pracovního dne, takže lze postupovat takto.
Generální ředitel Petr Dvořák ve srovnání s předcházejícím generálním ředitelem Jiřím Janečkem, pod kterým jste zastával tuto pozici – jaké byly nejzajímavější rozdíly?
Petr Dvořák ve srovnání s Jirkou mi přišel jako mnohem dynamičtější a ve strategickém ohledu i kreativnější člověk.
Sestra z Lounce na jihu Čech se ptala: Myslíte si, že by měl být vyvažován poměr dobrých a špatných zpráv, aby lidé neměli pocit, že se svět řítí do záhuby, ale aby také věděli, že se mají fakt dobře?
Neměl by být vyvažován. Co je dobrá a špatná zpráva, vnímáme každý jinak. Zpráva je prostě zpráva. Nikdy jsme je neřadili podle toho, co je dobré a špatné a musíme zachovat paritu. Na druhou stranu, u některé reportáže předem poznáte, že diváka potěší a udělá mu radost.
Proč je potřeba mít veřejnoprávní televizi? Nezvládnou stejný obsah v dnešní době produkovat komerční kanály a média obecně? Sám jste v některých působil.
Myslím, že nezvládnou. Veřejnoprávní televize je jistota za přijatelnou cenu. Vím, že většině lidí se nikdy nebude líbit to, co vysíláme ve zprávách. Jsou dokonce lidé, kterým by se líbilo, abychom vysílali jenom to, co chtějí slyšet. To možné není. Na druhou stranu se snažíme držet rovnováhu, snažíme se vždy o přesnost, o vyváženost – zejména v politice. Kromě toho – zpravodajství České televize je velmi rozsáhlá a sofistikovaná struktura. Projevuje se to například na zpravodajství ze zahraničí.
Velký podíl našeho zpravodajství je ze zahraničí. V komerčních televizích si to nemůžete dovolit, protože jednak zahraniční zpravodajství tolik netáhne a komerční televize musí myslet na diváky a také je to nákladná záležitost. Česká televize je v situaci, že víme, že kdykoliv se na světě něco stane, tak u toho budeme nebo se dostaneme ke správným zdrojům. Kromě vlastních zpravodajů máme i dobrý mechanismus, jak vysílat mimořádné zpravodaje, a máme dobré agenturní zpravodajské zdroje. Na prvním místě jsou to zdroje eurovizní, protože Česká televize je členem Eurovize a její zpravodajské sítě. A máme i dobré zahraniční agentury jako Reuters, AP, APTN. To mají i jiní, ale u nás je to komplex. Myslím, že stejně to platí o síti regionálního zpravodajství, kterou se nám podařilo vybudovat.
Když se odkážeme na Kodex České televize, tak Česká televize ve zpravodajství a aktuální publicistice dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti. Je zpravodajství České televize nezávislé a nestranné?
Já jsem přesvědčen, že ano. Někdy se může ukázat, že jsme nějakou zprávu nevysílali ve správném kontextu. Je to problém v tom, že my vysíláme a rozhodujeme se v reálném čase. U nás neplatí, že rychlost je na prvním místě, ale nechceme být zbytečně pomalí. Z toho může vyplynout, že se některá událost podcení. Ale v okamžiku, kdy to hodnotíte s týdenním, měsíčním nebo půlročním odstupem, tak ano. To jsme všichni chytří, protože víme, jak se dějiny vyvíjely.
Do jaké míry se do zpravodajství promítají postoje vedení nebo třeba moderátorů?
Doufám, že jsem se své postoje, až na výjimky, snažil udržet v neutrální poloze. Jsem přesvědčen, že totéž dělá i můj nástupce Petr Mrzena, jeho další spolupracovníci a editoři z redakce zpravodajství a že i drtivá většina moderátorů je neutrální. Často se setkávám s názory, že nejsou politicky neutrální, ale klást nepříjemné otázky, což je vaše práce, vaše povinnost, neznamená, že nejste neutrální.
Jsou situace, kdy by i veřejnoprávní televize měla zaujmout nějaký postoj?
Pro mě je taková situace jednoznačně válka vyvolaná ruskou agresí proti Ukrajině.
V jakém smyslu?
Že jsme na straně Ukrajiny.
Jak se to má a může projevovat ve vysílání?
Nemůže se to projevovat tak, že budeme vysílat bezduchou propagandu a něco, kde je přání otcem myšlenky. Asi jste zaregistrovala, co se děje kolem čečenského vůdce (Ramzana) Kadyrova. Spousta lidí, kteří stojí na straně Ukrajiny, se raduje na základě pochybných informací, že Kadyrov umírá nebo že bude mrtev. To jsou informace, které Česká televize šířit nemůže. Ale může se to projevovat tím, že ruská agrese zůstane ruskou agresí a tak bude pojmenována.
Dá se očekávat, že tento výrok vzbudí velký ohlas ze strany lidí, jimž také dáváme ve vysílání České televize prostor, protože názor, že Rusko není viníkem nebo že je Ukrajina spoluviníkem zaznívá i z různých částí politického spektra.
Česká republika je součástí Severoatlantické aliance. Jsem rád, že jsme součástí Severoatlantické aliance a popravdě řečeno mě málo zajímá, co si o tom myslí různé páté kolony. Jsem přesvědčen, že se v Evropě – nejen v Evropě – lámou dějiny. Není namístě se schovávat za historické interpretace. V Rusku jsem žil, Rusko jsem nikdy nepřestal sledovat. Myslím si, že o Rusku, o jeho historii vím tolik, že bych si klidně s kterýmkoliv z těchto kritiků dal znalostní test a věřil bych si. Jako že mám spíš tendenci si nevěřit.
Proměnila ta agrese váš postoj k prezentaci České televize na sociálních sítích? Jaký je váš postoj k tomu, co moderátoři, ale třeba i vysocí manažeři projevují, píší na sociálních sítích?
Neutrální, protože já to moc nevím.
Vydal jste k tomu desatero.
Vydal jsem k tomu desatero a předpokládám, že každý, kdo je inteligentní a loajální zaměstnanec České televize, se tím bude řídit. Ale to je všechno, co můžeme dělat. Kolik vás tady je? Stovky, tisíce. To by člověk měl sedět neustále nad všemi sociálními sítěmi – byť já k (Elonu) Muskovi ani nepáchnu na tu jeho síť – a spekulovat, jestli je to v souladu s kodexem. Ne, to ať se zřídí nějaká tribuna, nebo ať to někdo vyřeší mechanismem, který bude funkční.
Co čeká Českou televizi, potažmo zpravodajství s Janem Součkem podle Zdeňka Šámala?
Na to se jistě za čtrnáct dní zeptáte Honzy Součka. Nevím. Předpokládal bych, že by Českou televizi mělo čekat období uklidnění, protože střídání stráží v České televizi – nezažívám ho poprvé – vždy vedlo k rozechvění celé pyramidy, celé struktury. Vnímám to i teď. Je prvořadým úkolem nového generálního ředitele, aby toto uklidnil a lidem jasně řekl, kdo bude jejich vedoucím – jmenoval nejvyšší strukturu. Předpokládám, že to Honza ví, takže to udělá.
Nějaký vzkaz pro vašeho nástupce Petra Mrzenu?
Hodně štěstí.