Lockdowny, které významná část států světa využila pro řešení prvního roku pandemie covidu-19, zůstávají stále kontroverzním tématem. Pomohly, nebo spíše uškodily? Rozsáhlá studie Michiganské univerzity zkusila na tuto otázku odpovědět na případě Spojených států. Uzávěra podle ní na ochranu životů zafungovala, výsledek ale není jednoznačně pozitivní.
Když USA spustily roku 2020 masivní lockdowny, nesla s sebou uzávěra značné náklady; hospodářský propad se podle odhadů pohyboval kolem 2,3 bilionu dolarů a ještě horší byly politické důsledky, které prohloubily rozdělení společnosti. Podobné zkušenosti zaznamenala i řada jiných zemí a naskýtá se proto otázka, zda za to takové opatření vůbec stálo.
Nová studie vedená Michiganskou univerzitou analyzovala důsledky lockdownů v USA a pokusila se postavit na váhu vedle sebe jejich pozitiva i negativa. Výsledky ukazují, že lockdowny v prvních šesti měsících pandemie (od března do srpna 2020) opravdu zachraňovaly životy.
Výzkum vedla expertka na ekonomiku zdravotnictví Olga Yakushevová z Michiganské univerzity a podle ní opatření, jež měla „zploštit vlnu“, potenciálně zachránila více životů (866 350 až 1 711 150) než byl počet potenciálně ztracených životů (57 922 až 245 055), které byly způsobeny hospodářskou krizí.
„Výsledky jsou ale méně jednoznačné, pokud se podíváme na očekávanou délku života upravenou podle kvality, která se prodloužila v důsledku uzavření (4 886 214 až 9 650 886), oproti ztrátě let života upravených podle kvality (2 093 811 až 8 858 444) v důsledku hospodářského poklesu,“ uvádějí autoři.
V dlouhodobém horizontu jsou výsledky složitější
Co za nejednoznačnou bilancí stojí? Mnoho životů, které se podařilo zachránit, totiž patřilo starším lidem a osobám, které měly řadu rizikových faktorů a před sebou tedy méně zdravých kvalitně strávených let života. Naopak ekonomické dopady nejvíce postihly mladé, kteří před sebou mají dlouhý život.
„Ekonomický pokles nejvíce postihl mladší lidi zaměstnané ve službách a jiných hůře placených profesích, kteří se ocitli bez zdravotního pojištění poskytovaného zaměstnavatelem a v mnoha případech nebyli schopni zaplatit zdravotní péči nebo dokonce život zachraňující léky,“ poznamenávají vědci.
Co si ze studie vzít?
Studie publikovaná v časopise PLOS One, by neměla sloužit k ospravedlnění dalších lockdownů, uvedla Yakushevová. Nepovažuje ji ani za zpětnou podporu přísného lockdownu z prvních šesti měsíců pandemie.
„Vyhodnotili jsme celý balík opatření v oblasti veřejného zdraví, jak byl zaveden na začátku pandemie. Je možné, že menší zmírňující opatření mohla fungovat stejně dobře pro snížení počtu ztracených životů,“ řekla výzkumnice. „Faktem je, že se to nikdy nedozvíme. V té době jsme museli pracovat s informacemi, které jsme měli. Věděli jsme, že pandemie je smrtelná, a neměli jsme k dispozici léky ani vakcínu.“
Od začátku pandemie se totiž situace dramaticky změnila a podle autorů práce máme nyní mnohem více nástrojů, jak s virem bojovat. K dispozici jsou vakcíny a léčiva, lékaři mají přesné protokoly, jak přistupovat k nemocným. Nic takového na počátku pandemie neexistovalo, léky se teprve hledaly, zkoušely se i takové, které se později ukázaly jako neúčinné – například hydroxychlorochin nebo ivermektin.
Tato práce je první, která měřila vliv opatření na zmírnění následků pandemie s ohledem na zachráněné a ztracené životy, na rozdíl od typických ekonomických hodnocení, která zkoumají náklady na jeden zachráněný život, uvedla.
„Je to téma, na kterém se lidé jen těžko shodnou. Obvykle jsou v jednom ze dvou táborů: pragmatici, kteří se obávají o ekonomiku, a etici, kteří říkají, že jakákoliv částka stojí za záchranu života,“ řekla Yakushevová.
„Někteří si více cení svých blízkých nebo vlastního života. Je to velmi subjektivní. My jsme se podívali na empirické korelace mezi ztrátou příjmů a úmrtností a vytvořili jsme škálu odhadů, kolik lidí by mohlo zemřít v důsledku poklesu ekonomiky, což jsou v podstatě odhadované vedlejší škody opatření v oblasti veřejného zdraví. Naše analýza nám umožnila srovnat počet zachráněných a ztracených životů.“
Co by kdyby
Autorka přiznává, že tato studie má důležitá omezení. Mezi hlavní z nich patří to, že některé otázky nemají přesné odpovědi, a to včetně těch nejdůležitějších. Jsou totiž do velké míry spekulativní – zejména ta klíčová, tedy kolik lidí by zemřelo, kdyby k lockdownům nedošlo.
„Víme, kolik lidí zemřelo při zavedených opatřeních, ale nemůžeme vědět, kolik lidí by zemřelo bez nich,“ řekla Yakushevová. Tým odhadl toto číslo na základě publikované literatury, přičemž přesnost této literatury nebo chování veřejnosti může vést k nadhodnocení nebo podhodnocení. Další problém je, že všechny lidské oběti lockdownů nebudou vidět okamžitě.
„Snažili jsme se být velmi opatrní a vytvořili jsme rozsah čísel potenciálně zachráněných a ztracených životů a doufáme, že skutečná čísla leží v těchto mezích,“ dodává Yakushevová.
