Psal o tom, jaké to je mít pleš. Postavil se s hákovým křížem před dům s malbou srpu a kladiva a zavolal policisty. Kvůli článku po sobě nechal také házet fekáliemi. Je však i autorem seriózních reportáží ze zahraničí, cestovatelských i odborných textů. Ivan Brezina je novinář, který se představoval jménem Studentských listů, Lidových novin, časopisu Reflex nebo magazínu Maxim a který se osm let soudil s Milošem Zemanem o omluvu. Jak tvořil dřív a jak podle něj pracují média dnes, popisuje v dalším díle podcastu Background ČT24.
Kvůli článku po sobě nechal házet fekáliemi na poli. Kromě osobitých reportáží ale bude Ivan Brezina navždy ten, kdo porazil Miloše Zemana u soudu
Když psal sám o sobě, o intimních tématech a dělal si legraci ze sebe i z ostatních, cítil se nejsvobodněji. Taková léta zažil novinář Ivan Brezina v magazínu Maxim v době jeho největší slávy. S kolegy se mu tehdy povedlo z časopisu pro pány vytvořit list, který do rukou rády brávaly, podle Brezinových slov, i inteligentní ženy.
„Jediný způsob, jak přinutit lidi se zamyslet, je to přehnat nebo vymyslet formu, kdy informaci podám způsobem, že z toho šumu vystoupí jako převratná událost. Třeba si stoupnete s hákovým křížem na náměstí a zavoláte na sebe policajty. Tak to prostě funguje,“ říká Ivan Brezina a zmiňuje jednu ze svých reportáží pro magazín Maxim. V Semilech chtěl tehdy upozornit na nevhodnost zobrazení srpu a kladiva na jedné z budov.
Jindy s kolegy sledoval bulvární novinářku způsobem, jakým ona sledovala celebrity, nebo obcházel menšiny, předčítal jim urážející vtipy a sledoval jejich reakci. Zesměšnit nikdy nikoho nechtěl, jen zábavnou a zajímavou formou upozornit na problémy.
„Pro nás bylo důležité dělat věci tak, aby je nikdo nebral smrtelně vážně,“ říká Brezina. A vycházelo to. Avšak jen do doby, kdy Maxim změnil majitele a ten změnil styl humoru. Dnes už by navíc podle Breziny styl tehdejšího Maximu ani nefungoval. „Doba se změnila a jsme čím dál víc v zajetí představy, že přece z toho a toho si nemůžeme dělat legraci. Že je nekorektní trefovat se do jednotlivých menšin, ale v nadsázce. A že určité věci se na veřejnosti neříkají,“ domnívá se Brezina.
V 90. letech jsme pluli na zlaté feťácké dávce
Kariéru novináře, který dnes píše pro víkendovou přílohu Mladé fronty DNES, začínal na začátku 90. let ve Studentských listech. Nepřišel tam jako redaktor, ale ještě jako student Přírodovědecké fakulty. „Byl jsem naprostý lajk, všem jsem koukal pod prsty, učil jsem se od všech. A to byl ten moment, kdy jsem si řekl, že mě to baví a naplňuje a že se vykašlu na přírodovědu. Sedět v laboratoři a něco zkoumat… Já jsem ji pak teda dostudoval, dostudoval jsem ale i tu novinařinu,“ vzpomíná Brezina.
Právě 90. léta prožíval podobně euforicky jako léta strávená v Maximu. „Co jsme zažívali koncem roku 1989 do roku 1993, tak si představuju, že prožívá feťák, když si píchne pořádnou dávku. To byla jedna velká euforie, kdy se svět otevřel všem možnostem včetně toho konečně psát věci, o kterých si myslíte, že se mají někde objevit. To jsme opravdu pluli na zlaté feťácké dávce a dodnes si vzpomenu, jak jsem skoro nemusel spát. Jak jsem téměř tři roky dělal tisíc věcí denně i nočně,“ říká Brezina. Tato euforie ho ale taky něco stála. V jeho případě psychické i fyzické zhroucení.
„Kdybych se neobhájil, profesně bych skončil“
To, že vše dělá naplno, mu už zůstalo. I u kauzy, která ho proslavila, i když o ní vůbec nestál. Osm let se soudil s Milošem Zemanem, který v době, kdy byl premiérem, o Brezinovi prohlásil, že je zkorumpovaný a píše na objednávku energetických společností.
„Musel jsem se obhájit, protože kdybych to neudělal, profesně bych skončil. Měl jsem dvě možnosti, buď soud vyhraju a budu nadále novinář, nebo nevyhraju a musím z médií odejít. A takhle to viděli i někteří tehdejší moji nadřízení. Například mě tehdy Pavel Šafr vyhodil z Lidových novin jenom proto, že jsem si dovolil soudit se s premiérem. Skutečně jsem na sobě měl cejch a kdybych ho neodstranil, tak bych dnes prodával ponožky nebo pěstoval rajčata,“ vysvětluje Brezina.
Spousta jeho kolegů ho naopak podpořila. Novináři založili konto Premiér, kam mu přispívali na soudní výlohy. Když soud vyhrál a v novinách vyšla omluva, peníze vrátil. Prý proto, aby je mohl použít další novinář, který bude hájit svou čest.
Dodnes si je vědom, že i když napsal mnoho kvalitních textů a vyhrál novinářské ceny, nejvíc ho proslavil právě tento spor. „Jediné, co jsem udělal, je, že jsem obhájil čest proti lháři. A dodnes to cítím jako nezaslouženou věc. Nic zásadního jsem v životě neudělal, ale už navždycky budu ten, kdo porazil Miloše Zemana u soudu,“ říká.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, YouTube a Podcasty Google a Apple.