Laskavý humor a sklon k poetické hravosti tvoří základ veškerého díla Zdeňka Svěráka. Cimrmanolog, scenárista, divadelník, herec a autor písniček pro děti slaví v sobotu devadesáté narozeniny. Výroky z jeho dílny se staly národními pořekadly, stejně jako zlidověly texty mnoha jeho písní. Pořád hraje ve vyprodaném divadle. Jeho narozeniny s ním kolegové a přátelé oslaví speciálním programem na prknech Divadla Járy Cimrmana. Na dálku pak budou moci Svěrákovi pomyslně popřát i tisíce lidí, kteří si koupili lístek do kina na přímý přenos slavnostního večera.
Pásmo s řadou hostů bude v režii Českého rozhlasu, v němž oslavenec dříve sám pracoval. Promítání pořadu ve více než stovce kinosálů je podle Českého rozhlasu vůbec prvním živým rozhlasovým přenosem z divadla do kin v Česku. Část výtěžku ze vstupného poputuje na podporu Centra Paraple, které pomáhá lidem po poranění míchy a které Svěrák založil.
Bývalý učitel, narozený na den učitelů, patří už víc jak šest desítek let k hybatelům české kultury. Téměř všechny filmy, k nimž napsal scénář, vešly do zlatého fondu české kinematografie. A svěrákovský humor není omezený jen českým jazykovým prostředím, o čemž svědčí i tři nominace na Oscara, z toho jedna proměněná, na které dosáhly filmy s jeho scénáři.
Šlo o snímky Vesničko má středisková z roku 1985, kterou režíroval Jiří Menzel, Obecná škola z roku 1991 a Kolja, jenž vznikl o pět let později. U nich už byl režisérem syn Zdeňka Svěráka Jan a poslední z těchto filmů sošku Americké akademie opravdu získal.
Pozdější učitel a scenárista přišel na svět 28. března 1936. Na škole se seznámil s Miloněm Čepelkou, díky němu se dostal do rozhlasu. V Českém rozhlase se stal jedním z autorů pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka, v němž vznikla postava Járy Cimrmana, až po uznávaného spisovatele, autora písňových textů, divadelníka, herce i sledovače politických poměrů v zemi. Tato postava se pak stala inspirací k založení Divadla Járy Cimrmana, který Svěrák založil společně s Jiřím Šebánkem.
Nerozlučná dvojka se Smoljakem
Ve škole potkal Svěrák i Ladislava Smoljaka, se kterým byl v divadle nerozlučnou autorskou dvojicí. Spolu napsali i filmy, jež patří k tomu nejlepšímu ve dvacetiletí 1969 až 1989: Vrchní prchni a Kulový blesk. Další Svěrákovy scénáře realizoval Oldřich Lipský – Jáchyme, hoď ho do stroje (1974), Marečku, podejte mi pero (1976) či Tři veteráni (1983). A Jiří Menzel zase vystihl poetickou linii jeho scénářů v již zmíněném snímku Vesničko má středisková (1985).
Po roce 1969 se živil hlavně divadlem. V 70. letech se stal scenáristou na Barrandově, od začátku 90. let je na volné noze. Jeho styl psaní je věcný. Umění živého dialogu si vypěstoval v rozhlase a při psaní divadelních her. A schopnost vtipné pointy prý zdědil po tatínkovi. „Když se pořádně zasměju, mám pocit obrovského štěstí. Hmatatelný i fyziologicky,“ říká Svěrák.
Letitá spolupráce s Jaroslavem Uhlířem
Z jeho letité písničkové spolupráce s Jaroslavem Uhlířem vznikly písně Holubí dům, Není nutno, Dělání i Severní vítr. Je pyšný na svůj podíl na vzniku vozíčkářského centra Paraple. Dětem pomáhal najít lásku ke knize a čtení v projektu Čtení pomáhá. A národu občas v televizi ukládal diktáty. Na podzim 2015 vyšla v nakladatelství Fragment kniha ze Svěrákových filmových scénářů pod názvem Filmové příběhy.
Nakladatelství vydalo i úspěšné povídkové knihy, za všechny tři získal v letech 2008 (Povídky), 2011 (Nové povídky) a 2014 (Po strništi bos) ocenění Český bestseller. A vyšly mu i další knihy. V roce 2014 převzal Svěrák na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech z rukou Jiřího Bartošky Cenu prezidenta festivalu za přínos české kinematografii.
V roce 2019 mu Česká akademie divadelníků udělila ocenění za mimořádný přínos divadlu, v říjnu 2021 obdržel Cenu ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize. Dále je například vícenásobným držitelem ocenění v rámci literární ceny Magnesia Litera.
„Dívám se na svět očima malého kluka,“ tvrdí Svěrák, jehož prezident Petr Pavel ocenil loni Řádem Bílého lva: „Všechno, co jsem kdy psal, jsem psal za jediným účelem. Aby bylo veseleji. A později se do toho přimísil prvek jistého soucitu, jímavosti.“ Celkem sám napsal nebo se podílel na scénářích více než třiceti hraných filmů pro kina a televize.
Svěrák dostal roli ve více než čtyřicítce snímků, dnes legendární jsou postavy učitele Oldřicha Lavičky v Menzelově filmu Na samotě u lesa, studenta večerní školy Šlajse, zvaného Hustoles, z Lipského Marečku, podejte mi pero nebo violoncellisty Františka Louky, který se v oscarovém Koljovi se sebezapřením stará o sovětského chlapce. V porevoluční době začal Svěrák spolupracovat se svým synem, režisérem Janem, a zároveň hrát v jeho filmech. Například Vratné lahve z roku 2007, které dostaly Českého lva za scénář, stejného ocenění se dostalo i snímku Kolja.
Svěrákovo recesisticko mystifikační Divadlo Járy Cimrmana představuje už léta oázu inteligentní zábavy. V divadle na pražském Žižkově táhne tento herec dvouhodinové představení, během nějž téměř nezmizí z jeviště. Hraje na kytaru a zpívá „Tam, kde hynuli sobi, Čech se přizpůsobí“, posouvá se na pódiu na starobylých lyžích, hopsá v kostýmu tučňáka, leze dokonce na štafle. Na prknech žižkovského divadla je k vidění v různých cimrmanovských rolích desetkrát do měsíce, kromě toho jezdí s divadlem i na zájezdy. Sám říká, že divadlo je pro něj zdrojem energie.
Lidé, kteří Svěráka poznali osobně, zdůrazňují, že ještě více než jeho umělecké počiny na ně zapůsobila jeho vstřícnost a pohodářství v běžném kontaktu: „Já třeba miluju, že pokaždé, když dorazí k nám do kanceláře, přijde s novou anekdotou a úplně mu u toho září oči. Jsou to často takové spíš dětské vtipy, ale když to řekne on, tak to funguje,“ přiblížil nedávno šéf uměleckého provozu Divadla Járy Cimrmana Radim Jezdinský.
