Nový šestidílný cestopis se vydá po Stopách Járy Cimrmana. Průvodcem budou i cimrmanologové, kteří nedoceněného geniálního všeuměla znají nejlépe. Česká televize pořad dotočila těsně před pětapadesátým výročím první hry, kterou Divadlo Járy Cimrmana uvedlo. Akt měl premiéru 4. října 1967. Stejně jako dalších čtrnáct her je stále na repertoáru a svým humorem oslovuje stále nové generace diváků.
Režisér Patrik Ulrich loni uvedl dokument Štace Miloně Čepelky o jednom z členů souboru Divadla Járy Cimrmana. Natáčení Čepelkova portrétu se stalo zároveň podnětem k cyklu Stopy Járy Cimrmana.
„Během natáčení jsem se ho zeptal, co se za více než padesát let v Divadle Járy Cimrmana nejzásadněji změnilo. A pan Čepelka mi odpověděl, že největším nezvykem je pro soubor absence radosti z věcí budoucích. Třeba ze zkoušení nových her, z dalších premiér. Uvědomil si, že takovou situaci jejich divadlo nezažilo. A tak jsem přišel s nápadem na polohraný cestopis Stopy Járy Cimrmana. Herce to nadchlo a třeba Zdeněk Svěrák se dokonce podílel na scénářích,“ upřesnil Ulrich.
Průvodcem cestopisu je herec Miroslav Táborský, na místa spojená s Cimrmanem ho ale doprovodí i cimrmanologové. „Ti si k dané lokaci připraví referát v duchu seminářů, které diváci znají z jejich divadelního repertoáru,“ prozradila producentka Lenka Poláková.
Pojizeřím bude procházet Zdeněk Svěrák, jižní Čechy ukáže Petr Brukner, Moravu společně Petr Reindinger a Ondřej Vetchý a nejmladší člen souboru Vojtěch Kotek a všichni spoluzakladatelé Divadla Járy Cimrmana se zastaví v Praze. Zbylé dva díly minisérie tvůrci věnují rozhlednám, sochám, muzeím a památníkům.
Cyklus Stopy Járy Cimrmana se v programu České televize objeví příští rok. Za Cimrmany se ale lze ohlížet nově třeba v knize Přes Zábradlí k Cimrmanům. Na jejích stránkách ožívají vzpomínky a historky dlouholetého člena divadla Jana Hraběty.
Cimrman začínal jako řidič parního válce
Dnes téměř každý ví, že velikán a světoběžník Jára Cimrman má na kontě desítky vynálezů, objevů, matematických vzorců i uměleckých děl. Když jeho jméno zaznělo v září roku 1966 poprvé během rozhlasového vysílání z nealkoholické vinárny U pavouka, nikdo u něj takový věhlas nepředpokládal.
První Jára Cimrman však ještě nebyl geniální všeuměl, ale řidič parního válce, který v nafukovací hale vinárny vystavoval své naivní sochy. Exponáty tvořily předměty, které přejel svým válcem. O Cimrmanovi jako do té doby neznámém českém velikánovi se rozhlasoví posluchači poprvé dozvěděli ale ještě téhož roku v prosinci.
Zprvu nezávazná mystifikace okolo fiktivní postavy stále pokračovala. Obdivovatelé zneuznaného génia záhy zjistili, že mistr nebyl jen vynálezcem, matematikem, fyzikem, hudebníkem, cestovatelem a vlastencem, ale také autorem divadelních her. A tak vzniklo v roce 1967 Divadlo Járy Cimrmana.
„Vědecký seminář“ vznikl z nouze
První představení Akt se hrálo 4. října 1967 v Malostranské besedě. Protože druhá část představení, jednoaktovka Domácí zabijačka Jiřího Šebánka, nebyla hotova, zvolili autoři náhradní řešení. Úvod vyplnili „vědeckým seminářem“, v němž se stylizovali do odborníků, kteří interpretují dílo Járy Cimrmana. Nápad měl nečekaný úspěch a seminář se do budoucna stal pevnou součástí představení.
Akt má divadlo na repertoáru dodnes, byť současná podoba uváděná od roku 1973 se od té původní mírně liší. „S Láďou (Smoljakem) jsme si řekli, že budeme hru hrát, a až na ni přestanou lidi chodit, tak napíšeme novou, jako to dělali Jiří Voskovec a Jan Werich. Jenže oni diváci nepřestali chodit nikdy, takže jsme psali další a další,“ uvedl Zdeněk Svěrák.
Problematický Lijavec
Na programu pražského Divadla Járy Cimrmana je stále všech patnáct her Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, jako spoluautor je uváděn Jára Cimrman.
Výročí letos oslavila také hra Lijavec, která měla premiéru před čtyřiceti lety. V historii Divadla Járy Cimrmana patřila v době komunistické cenzury k těm nejproblematičtějším. Svého času byla dokonce zakázaná.
„Je to zvláštní hra v tom, že jsme si se Smoljakem řekli, že budeme odvážnější a zkusíme se vysmát tajné policii. Domnívali jsme se, že je to nenapadnutelné, protože řeč je o policii rakouského mocnářství, ale oni ten výpad bohužel poznali. A jejich zvědové hlásili, jak o tom vím ze spisu s krycím názvem Sprcha, že je to evidentně protistátní,“ uvedl Svěrák. „Zajímavé je, že i když pominuly doby tajné policie a strachu z ní, hra je pořád živá a je k smíchu,“ dodal.
„Každá pohádka má mít svůj konec“
Poslední divadelní hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana je České nebe s podtitulem Cimrmanův dramatický kšaft, která měla premiéru 28. října 2008. „Po patnácté hře jsme si řekli, že to ukončíme, protože každá pohádka má mít svůj konec. A Láďa (Smoljak) už také cítil, že se jeho dny krátí, a říkal, že to bude taková naše závěť,“ vysvětlil Svěrák.
Spoluzakladatel Divadla Járy Cimrmana, režisér, scenárista a herec Smoljak podlehl 6. června 2010 rakovině. Také proto Svěrák prohlašuje, že další nová hra nevznikne. „Těch patnáct úplně stačí. Když se vracíme k těm starším, musíme dělat ‚oprašovací‘ zkoušky, naše mozky už nejsou tak pevné, jak bývaly. Ale máme výhodu oproti jiným hercům, že večer hrajeme, ale přes den nic nezkoušíme,“ konstatoval.
Naopak do „českého nebe“ Smoljaka následovali Bořivoj Penc, Jan Kašpar, Jaroslav Weigel či Václav Kotek. V měnícím se nehereckém – a pouze pánském – obsazení divadla tak působí v současné době čtyři profesionální herci: Vojtěch Kotek, který je synem zesnulého cimrmanologa Václava Kotka, Josef Čepelka, Ondřej Vetchý a Miroslav Táborský. „Všichni to jsou inteligentní herci, kteří pochopili, že by neměli vynikat, ale měli by mezi nás zapadnout,“ podotkl Svěrák.
