Recenze: Krajina ve stínu se líbit nebude. A proč by také měla?

Nový celovečerní film Bohdana Slámy Krajina ve stínu popisuje krutou realitu jedné pohraniční vsi těsně před válkou, během ní a po ní. Patří ke snímkům, které musely být natočeny – a to, že staré rány nejen otevírá, ale sype do nich i pepř a sůl, je jen dobře. Potřebujeme to, pěkně pořádně, všichni. Nemluvě o tom, že Krajina ve stínu je skutečně vydařený film, jemuž není – nechceme-li se točit na podružnostech – skutečně co vytknout.

Scénář Ivana Arsenjeva je založen na skutečné události, kdy v květnu 1945 v jihočeské Tušti místní společně s rádoby partyzány povraždili čtrnáct civilistů, svých sousedů. Ovšem německé národnosti. K podobným hromadným vraždám docházelo i jinde na našem území, ostatně, myslet si, že Evropa byla v prvních dnech a týdnech po konci války plná jen jásotu a radosti, by bylo naivní. Naopak, byla plná nenávisti, všemožných nízkých pohnutek a ubohosti – jinak totiž tušťskou tragédii vysvětlit nelze. Stačí si přečíst knihu Keitha Lowea Zdivočelý kontinent, tam to všechno je…

Tohle vše jistě měli na paměti jak scenárista, tak režisér Bohdan Sláma, když se rozhodli smutný příběh natočit. A jistě také mysleli na to, že pomstou, prázdnou a slepou, se nikdy nic nevyřeší, jen se kolo nespravedlnosti pootočí o další kousek. A přesně to se také ve filmové vesnici Schwarzwald během války a po ní stalo.

Soused sousedovi vlkem

Ves, ležící na samé rakouské hranici, byla – podobně jako třeba Tušť připojená k Československu až v roce 1920 – součástí Rakouska a její obyvatelé mluvili německy i česky a hlásili se jak k německé, tak české národnosti. A hlavně, žili spolu i s místními Židy v naprostém souladu, však také měli na neúrodných polích co dělat, aby se uživili.

S Hitlerovým anšlusem Rakouska se ovšem situace změnila a slovy Bohdana Slámy „obyčejní lidé najednou čelí dějinám, které se přes ně převalí, a ideologiím. Právě ideologie ničí mezilidské vztahy a likvidují hodnoty, na kterých je postaveno lidské společenství.“

Část obce se chtěla připojit k Rakousku, tedy k Říši. A začaly problémy, hádky, třenice. Pomalovaná vrata, nadávky, výhrůžky, rvačky. Dosud fungující spolužití se začíná trhat.

Po vypuknutí války muži odjíždějí na frontu (a vrací se jako invalidé), gestapo odváží místního „revolucionáře“, staří židovští manželé odjíždějí s transportem… A hned po válce se onen revolucionář vrací z koncentráku, zaslepený touhou po pomstě. Společně s místními „vlastenci“, kteří mají sami máslo na hlavě, si navléknou pásky Revoluční gardy a začnou vesnici s pomocí komanda „partyzánů“ čistit.

Černobílá zpráva pro současnost

To vše popisují filmaři naprosto uvěřitelným způsobem, herci nepřehrávají, kamera Diviše Marka zabírá dění dlouhými, pomalými záběry, stejně ale dokáže vtáhnout do centra dramatického děje. Film je černobílý a točený na klasický filmový pás a na cinemascope, v extrémně širokoúhlém záběru, což je jedině dobře, divák je tak přímo v centru všeho. I když vzhledem ke krutosti a emoční vypjatosti některých scén to rozhodně nehladí. Ale proč by mělo, že.

Je totiž nutné – v kontextu celého filmu – ukázat, jak ostatně říká sám režisér, „co se vůbec stává v těchto okamžicích, kdy se otevřou kanály, kdy přestanou platit pravidla, kdy najednou krutost vyleze na povrch. Krutost je banální a ošklivá.“

3 minuty
Trailer: Krajina ve stínu
Zdroj: Bontonfilm

Film, jako je Krajina ve stínu, je nejen skvělý, zároveň i potřebný, protože podobných počinů, demaskujících mýty o „dobrých Češích“ a těch druhých, těch „zlých“, příliš nemáme. Ano, Jasného Všichni dobří rodáci zachycují podobné období, ale z řady důvodů nemohli říznout tak hluboko jako nyní Krajina ve stínu. Je dobré zmínit i několik inscenací divadla Continuo, založených též na skutečných událostech.

Po projekci jsem zaslechl, že „tohle se Čechům líbit nebude…“ Probůh, a proč by se to také mělo „líbit“? Ocitujme ještě jednou režiséra Bohdana Slámu: „Přes to, že se Krajina ve stínu odehrává před mnoha lety a jde o historický film, je v něm řada situací a skutečností, které mají co říct i dnešnímu divákovi. To mě na filmu hodně zajímalo. Nebezpečí, že člověk přestane ctít hodnoty, jako je morálka a etika, a začne uvažovat o světě ideologicky, se týká i doby, ve které žijeme dneska. Tak si myslím, že Krajina ve stínu je vlastně docela aktuální.“

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zemřela Loretta Switová, známá jako „Šťabajzna“ ze seriálu M.A.S.H.

V pátek krátce po půlnoci zemřela americká televizní a filmová herečka Loretta Switová. Bylo jí 87 let. Proslavila se hlavně rolí Margarety „Šťabajzny“ Houlihanové v americkém válečném komediálním seriálu M.A.S.H., který běžel mezi roky 1972 a 1983.
před 16 hhodinami

„Dyť to zvládnou i malé holky!“ Ženy malovaly zátiší, šachy i traumata

Nebyli jen staří mistři, ale i staré mistryně, zdůrazňuje retrospektiva připravená Národní galerií Praha. Představuje umělkyně, které působily ve střední Evropě, Nizozemí a na území Itálie od středověku do konce devatenáctého století. Podle galerie jde o první soubornou přehlídku tohoto typu v Česku.
před 22 hhodinami

Úředník slovenského resortu kultury odnesl z muzea Donatellovu bustu

Ze Spišského muzea ve slovenské Levoči zmizela busta mladé ženy od renesančního umělce Donatella, informoval slovenský server Aktuality.sk. Podle něj ji z depozitáře za doprovodu policie v kuklách ve čtvrtek odnesl generální tajemník služebního úřadu ministerstva kultury a nejbližší spolupracovník ministryně Martiny Šimkovičové Lukáš Machala na dosud neznámé místo. Dílo, jehož pravost se potvrdila teprve začátkem letošního roku, mělo být zpřístupněno veřejnosti na podzim.
včera v 13:57

Dvě kamarádky a jeden manžel řeší v ostravské Aréně své životy

Dvě ženy a jeden muž, nevěra i pomsta. Hořká komedie Kamarádky nabízí v trpký pohled na manželství i přátelství. Hru slovenského dramatika Pavola Weisse, kterou uvádí Komorní scéna Aréna v Ostravě, inspirovaly skutečné příběhy.
včera v 10:39

Ve Zlíně se promítají filmy pro děti a mládež z padesáti zemí

Ve Zlíně začal filmový festival pro děti a mládež. Téměř tři sta snímků z padesáti zemí světa se bude promítat do 4. června. Vítězné tituly Zlín Film Festivalu si odnesou Zlatý střevíček, cena za mimořádný přínos patří trikovému mistrovi Borisi Masníkovi a herečce Simoně Stašové.
29. 5. 2025Aktualizováno29. 5. 2025

Mimina lezou po Žižkovské věži už čtvrtstoletí. Nemají být roztomilá

Váží přes tři sta kilo, místo obličeje mají čárový kód a udrží se na svislé ploše. Na žižkovské televizní věži v Praze se černá laminátová mimina v nadživotní velikosti poprvé objevila 29. května 2000. Nejprve dočasně, nakonec pro velký úspěch nastálo. „Kdyby náhodou došlo k tomu, že sem Rusové pošlou atomovou bombu, tak věž asi půjde do kopru, ale mimina vydrží nekonečně,“ prohlásil jejich „otec“ David Černý v 90’ ČT24 moderované Jiřím Václavkem.
29. 5. 2025

Do Česka míří film, jemuž se v Cannes tleskalo 19 minut

Mezigenerační trauma jedné umělecky založené rodiny zvedlo publikum canneského festivalu na nohy na devatenáct minut vyplněných potleskem. Pro české distributory i to může být posvěcením šťastné ruky. Filmy totiž někdy nakupují už roky před premiérou, kdy nemají k dispozici ani scénář, což může přinést obchodní riziko. Jindy vybírají přímo na festivalu.
29. 5. 2025

Příběh zámku z Trutnovska inspiroval filmaře, teď je komplex na prodej

Komplex Nové Zámky na Trutnovsku je na prodej. Do povědomí veřejnosti se dostal v souvislosti s chováním majitelů vůči muži, který jim odmítl prodat pozemky. Příběh se poté stal předobrazem filmu Zahradníkův rok. Firma ruského podnikatele Alexeje Zacharova se zbavuje zámku i čtyřiceti hektarů polností, stavebních parcel a vodní plochy. Z dříve oblíbeného místa k procházkám udělal majitel téměř pevnost obehnanou žiletkovým drátem.
29. 5. 2025
Načítání...