Nový celovečerní film Bohdana Slámy Krajina ve stínu popisuje krutou realitu jedné pohraniční vsi těsně před válkou, během ní a po ní. Patří ke snímkům, které musely být natočeny – a to, že staré rány nejen otevírá, ale sype do nich i pepř a sůl, je jen dobře. Potřebujeme to, pěkně pořádně, všichni. Nemluvě o tom, že Krajina ve stínu je skutečně vydařený film, jemuž není – nechceme-li se točit na podružnostech – skutečně co vytknout.
Scénář Ivana Arsenjeva je založen na skutečné události, kdy v květnu 1945 v jihočeské Tušti místní společně s rádoby partyzány povraždili čtrnáct civilistů, svých sousedů. Ovšem německé národnosti. K podobným hromadným vraždám docházelo i jinde na našem území, ostatně, myslet si, že Evropa byla v prvních dnech a týdnech po konci války plná jen jásotu a radosti, by bylo naivní. Naopak, byla plná nenávisti, všemožných nízkých pohnutek a ubohosti – jinak totiž tušťskou tragédii vysvětlit nelze. Stačí si přečíst knihu Keitha Lowea Zdivočelý kontinent, tam to všechno je…
Tohle vše jistě měli na paměti jak scenárista, tak režisér Bohdan Sláma, když se rozhodli smutný příběh natočit. A jistě také mysleli na to, že pomstou, prázdnou a slepou, se nikdy nic nevyřeší, jen se kolo nespravedlnosti pootočí o další kousek. A přesně to se také ve filmové vesnici Schwarzwald během války a po ní stalo.
Soused sousedovi vlkem
Ves, ležící na samé rakouské hranici, byla – podobně jako třeba Tušť připojená k Československu až v roce 1920 – součástí Rakouska a její obyvatelé mluvili německy i česky a hlásili se jak k německé, tak české národnosti. A hlavně, žili spolu i s místními Židy v naprostém souladu, však také měli na neúrodných polích co dělat, aby se uživili.
S Hitlerovým anšlusem Rakouska se ovšem situace změnila a slovy Bohdana Slámy „obyčejní lidé najednou čelí dějinám, které se přes ně převalí, a ideologiím. Právě ideologie ničí mezilidské vztahy a likvidují hodnoty, na kterých je postaveno lidské společenství.“
Část obce se chtěla připojit k Rakousku, tedy k Říši. A začaly problémy, hádky, třenice. Pomalovaná vrata, nadávky, výhrůžky, rvačky. Dosud fungující spolužití se začíná trhat.
Po vypuknutí války muži odjíždějí na frontu (a vrací se jako invalidé), gestapo odváží místního „revolucionáře“, staří židovští manželé odjíždějí s transportem… A hned po válce se onen revolucionář vrací z koncentráku, zaslepený touhou po pomstě. Společně s místními „vlastenci“, kteří mají sami máslo na hlavě, si navléknou pásky Revoluční gardy a začnou vesnici s pomocí komanda „partyzánů“ čistit.
Černobílá zpráva pro současnost
To vše popisují filmaři naprosto uvěřitelným způsobem, herci nepřehrávají, kamera Diviše Marka zabírá dění dlouhými, pomalými záběry, stejně ale dokáže vtáhnout do centra dramatického děje. Film je černobílý a točený na klasický filmový pás a na cinemascope, v extrémně širokoúhlém záběru, což je jedině dobře, divák je tak přímo v centru všeho. I když vzhledem ke krutosti a emoční vypjatosti některých scén to rozhodně nehladí. Ale proč by mělo, že.
Je totiž nutné – v kontextu celého filmu – ukázat, jak ostatně říká sám režisér, „co se vůbec stává v těchto okamžicích, kdy se otevřou kanály, kdy přestanou platit pravidla, kdy najednou krutost vyleze na povrch. Krutost je banální a ošklivá.“
Film, jako je Krajina ve stínu, je nejen skvělý, zároveň i potřebný, protože podobných počinů, demaskujících mýty o „dobrých Češích“ a těch druhých, těch „zlých“, příliš nemáme. Ano, Jasného Všichni dobří rodáci zachycují podobné období, ale z řady důvodů nemohli říznout tak hluboko jako nyní Krajina ve stínu. Je dobré zmínit i několik inscenací divadla Continuo, založených též na skutečných událostech.
Po projekci jsem zaslechl, že „tohle se Čechům líbit nebude…“ Probůh, a proč by se to také mělo „líbit“? Ocitujme ještě jednou režiséra Bohdana Slámu: „Přes to, že se Krajina ve stínu odehrává před mnoha lety a jde o historický film, je v něm řada situací a skutečností, které mají co říct i dnešnímu divákovi. To mě na filmu hodně zajímalo. Nebezpečí, že člověk přestane ctít hodnoty, jako je morálka a etika, a začne uvažovat o světě ideologicky, se týká i doby, ve které žijeme dneska. Tak si myslím, že Krajina ve stínu je vlastně docela aktuální.“
