Agentura Reuters tvrdí, že ví, kdo je Banksy. Pečlivé pátrání její redaktory dovedlo k streetartovému umělci, jemuž se už několik desetiletí daří svou identitu skrývat. Díla tohoto fantoma, komentující břitce sociální či politickou situaci, se „zničehonic“ objevila na řadě míst světa a v aukcích se prodávají za miliony liber. Odhalení Banksyho zní jako senzace, někteří si ale myslí, že by v anonymitě měl dál zůstat.
Banksyho totožnost zůstává léta předmětem více či méně přesvědčivých spekulací. Mělo se zato, že za světoznámým pseudonymem se skrývá výtvarník Robin Gunningham nebo člen kapely Massive Attack a graffiti umělec Robert Del Naja, oba pocházející z Bristolu – stejně jako tajuplný umělec. K oběma těmto jménům se také nejvíce stáčí pátrání agenturních reportérů.
Reuters naznačuje, že tajenkou pomyslného rébusu je Gunningham. Banksyho se svými závěry konfrontovala. Neodpověděl a rovněž jeho společnost Pest Control Office vzkázala, že „se rozhodl nic neříkat“. Streetartistův právní zástupce nepotvrdil, ani nepopřel zjištění předložená reportéry a bez dalších upřesnění se ohradil, že „mnoho detailů“ nebylo správných.
A agenturu přímo podle Reuters požádal, aby zjištěné informace nezveřejňovala, protože by tím jednak porušila Banksyho soukromí a navíc zasáhla do způsobu umělecké tvorby. A navíc by ho odhalení mohlo ohrozit. Slavný pouliční umělec je totiž podle právníka už léta „vystaven posedlému, výhružnému a extremistickému chování“.
V neposlední řadě, míní právník, by odhalení Banksyho uškodilo i veřejnému zájmu. „Práce v anonymitě nebo pod pseudonymem slouží zásadním společenským zájmům,“ napsal. „Chrání svobodu projevu tím, že tvůrcům umožňuje říkat mocným pravdu bez obav z odvetných opatření, cenzury nebo pronásledování – zejména při řešení citlivých témat, jako jsou politika, náboženství nebo sociální spravedlnost.“
Je styl „Robina Hooda“ součástí umění?
Mohlo by se zdát, že na výsledek investigativního pátrání agentury budou zvědaví všichni. Jenže slyšet jsou – nejen z Banksyho okolí – i hlasy, že by jméno, které má umělec v rodném listě, novináři neměli prozrazovat. Někteří znalci výtvarného umění se domnívají, že Banksyho anonymita je „sama o sobě výpovědí“ a je pro jeho tvorbu stejně důležitá jako šablony a barvy. Přesněji je oním podstatným prvkem schopnost vytvořit dílo na veřejném místě bleskovou rychlostí, aniž by byl přistižen při činu.
A aby zůstal tento světoznámý tvůrce inkognito, by uvítala i řada fanoušků. Agentura Reuters prý vzala v úvahu Banksyho požadavky na ochranu soukromí i přání řady jeho příznivců, nicméně vzápětí poznamenala, že lidé a instituce, které se snaží formovat společenský a politický diskurz, „mají podléhat kontrole“.
Časopis Time Banksyho v roce 2010 zařadil mezi stovku nejvlivnějších lidí světa, umělec tehdy na obálku poskytl své foto s papírovou taškou na hlavě. Ve stejném roce o sobě natočil mystifikační dokument, za nějž byl nominován na Oscara. Takže Banksy velký vliv má – jenže jeho anonymita mu umožňuje působit bez potřebné transparentnosti.
Volba inkognito charakteru je přitom záměrnou součástí umělcovy prezentace a přináší mu zisk. Nicméně když Reuters oslovil více než tucet galerií, muzeí a aukčních domů s dotazem, jak by se odhalení Banksyho identity odrazilo v hodnotě jeho děl, dotázaní se neshodli.
Podle jedněch sběratele na Banksym přitahuje jeho umění, ne, že je „postavou typu Robina Hooda“, podle dalších záleží na tom, jak tvůrce na prozrazení své identity zareaguje, a jiní mají za to, že právě „aura tajemství“ povyšuje „nijak převratné“ obrazy, které jsou z poloviny „nastříkané sprejem přes šablony“.
Umělec, nebo vandal?
Reuters rovněž zpochybňuje oprávněnost umělcových obav z odvety a cenzury. Coby příklad zmiňuje výtvor z loňského roku, jímž Banksy ozdobil budovu královského soudního dvora v Londýně. Zpodobňuje soudce v tradiční paruce, jak soudcovským kladívkem tluče demonstranta ležícího na zemi, až z něj teče krev. Stanice BBC dílo spojila se zatčením téměř devíti stovek lidí na protestu podporujícím propalestinskou organizaci Palestine Action, kterou britské úřady označily za teroristickou.
Jenže téměř sto padesát let stará soudní budova je památkově chráněna, a Banksyho dílo bylo proto na náklady státu přesahující 23 tisíc liber (víc než 650 tisíc korun) odstraněno. Zda Banksyho čekal či čeká nějaký postih za poškození památky, se Reuters nedozvěděla. Už dříve se někteří umělci ptali, jestli pro utajenou uměleckou celebritu platí jiná pravidla, když v Banksyho případě je graffiti na domě umění, zatímco v případě ostatních jde o vandalismus.
„Zdá se, že pokud lidé zjistí, že se na jejich zdi objevil Banksy, většina z nich zavolá spíše (aukční síň) Sotheby’s než policii,“ podotkl umělcův právník. „Otázka, jaké místo zaujímá umělcovo dílo v právním prostředí, je zajímavá a jsem z ní stejně zmatený jako kdokoli jiný,“ doplnil.
Pravdou je, že mistrovství v převlecích a matení si Banksy osvojil už při svých graffiti začátcích, když se chtěl v Bristolu vyhnout policii, a tím pádem i následkům.
Banksyho současná tvorba se přitom sama stává terčem vandalů a zlodějů. Za poškození či krádež jeho děl, k níž poberty motivuje jejich vysoká cena, padaly pokuty i tresty odnětí svobody.
Jak udržet tajemství
Je vlastně s podivem, že se Banksyho tajemství podařilo udržet tak dlouho – navzdory všudypřítomným kamerám a mobilům, tedy nepříjemnostem, s nimiž výtvarník v devadesátých letech, kdy začínal sprejováním graffiti na zdi v Bristolu, nemohl počítat. A také navzdory tomu, že existují bezpochyby lidé, kteří ví, kdo Banksy je a co dělá, nebo alespoň mají k takovému podezření blíž než ostatní.
Někteří podepsali dohody o mlčenlivosti, jiní mlčí z loajality nebo ze strachu, že by si znepřátelili umělce, jeho fanoušky a jeho vlivnou společnost Pest Control Office, která rozhoduje o tom, kdo dostane první šanci koupit Banksyho nejnovější díla, vysvětluje si Reuters dosavadní neporušení pomyslného bobříka mlčení.
Někdo umělce z masa a kostí a s občanskými právy a povinnostmi musí zastupovat na aukcích, dohlížet na případné zneužívání jeho značky a pomáhat mu zveřejňovat jeho díla.
Krysa u Betléma a holčička ve skartovačce
Mezi ta patří třeba truchlící žena na protipožárních dveřích v pařížském klubu Bataclan, kde teroristé v roce 2015 zavraždili devadesát lidí; krysa u Betléma nedaleko izraelské pohraniční zdi; nebo chlapec porážející dospělého muže v judu na zdi v ukrajinském městě Boroďanka zničené při náletech ruských letadel. Což byl odkaz na ukrajinskou armádu a ruského vládce Vladimira Putina, o němž je známo, že je držitelem černého pásku v tomto bojovém sportu.
Banksyho komentáře ve veřejném prostoru se týkají i společenských problémů, třeba bezdomovectví, na něž upozornil v Birminghamu v adventní době přimalováním sobů k lavičce využívané často lidmi bez domova k noclehu. Najdou se ale i méně vážná témata, kupříkladu když na dům v ulici považované za nejstrmější v Anglii nasprejoval starou ženu, které s mocným kýchnutím vyletěla z úst zubní protéza.
Asi nejslavnějším Banksyho motivem se stala dívka s balonkem ve tvaru srdce. Poprvé se objevil na londýnské zdi v roce 2002, poté vzniklo ještě několik dalších verzí. A do historie umění se zapsal moment, kdy Banksy pomocí mechanismu zabudovaného v rámu nechal obraz s dívkou během aukce, a k překvapení všech přítomných včetně kupce, skartovat.
Inkognito tvořící streetartista má rovněž své napodobitele – před dvěma lety kupříkladu italská policie rozbila evropskou padělatelskou síť podezřelou z kopírování děl Picassa, Warhola, Klimta – a také Banksyho. Autenticitu děl ve veřejném prostoru potvrzuje sám umělec prostřednictvím svého účtu na Instagramu. Jedinou pravost, kterou dosud nepotvrdil, se týká jeho vlastní osoby.
Pátrání od Ukrajiny po New York
Minimálně tak zajímavá jako Banksyho (údajná) totožnost je detektivní práce, která redaktory Reuters dovedla k pomyslným umělcovým dveřím. A šli zdaleka, protože výchozím bodem se stal Banksyho příspěvek v pětitisícové obci Horenka v Kyjevské oblasti.
U jednoho z rozbombardovaných domů zastavila na sklonku roku 2022 sanitka, z níž vystoupili tři muži. Přes kartonové šablony na ruinu nasprejovali během několika minut absurdní výjev: vousatého muže, jak si ve vaně drhne kartáčem záda. Coby plátno jim posloužila původně interiérová stěna koupelny, již dřívější výbuch odhalil kolemjdoucím.
Dva z trojice si obličej zakryli maskami, třetího bylo snazší poznat: nijak se neskrýval a místo jedné ruky a obou nohou měl protézy, popsali svědci reportérům Reuters, když o několik týdnů později na místo přijeli. Vybaveni byli kromě zvědavosti i fotografiemi umělců, o nichž se spekulovalo jako o Banksym. Krátce nato se dozvěděli, že v Kyjevě byl spatřen „slavný britský hudebník – jedna z osob, o nichž se často šeptá, že by mohly být Banksym“.
To zavdalo důvod k teorii, kterou novináři dál rozvíjeli, jak se jen dalo. Podrobnosti o životě a kariéře „hledaného“ umělce shromáždili z rozhovorů s desítkami zasvěcených osob a odborníků z Banksyho blízkosti. A i když výtvarníkovi blízcí jeho totožnost prozradit odmítli, poskytli alespoň indicie, které prý začaly skládat konkrétnější obraz. Třeba o uměleckých inspiracích a názorech na společnost a politiku, shodných jako v Gunninghamových vyjádřeních i Banksym poskytnutých rozhovorech.
Další dílky do skládačky doplnily dosud nezveřejněné soudní spisy a policejní záznamy ze Spojených států – mezi nimi i ručně psané přiznání údajného Banksyho k dávnému obvinění z rušení veřejného pořádku – kvůli pokusu domalovat v New Yorku billboard. Reportéry při pátrání navíc zásadně posunulo uvědomění, že Banksy necestuje pod svým původním jménem, ale jeho pas je pravděpodobně vystaven na naprosto průměrně znějícího a snadno zaměnitelného Davida Jonese.
