V reakci na ruskou agresi na Ukrajině lidé poškozují pomníky vojákům Rudé armády z druhé světové války. Nápisy či barvy ukrajinské vlajky se objevily v Brně nebo v Kuřimi. Například v Přibyslavi se kvůli opakovanému vandalství rozhodli sochu rudoarmějce raději dočasně uschovat. Podle vojenského historika Eduarda Stehlíka si ale lidé vybírají pro vyjádření svých názorů na Rusko špatný terč, v Rudé armádě totiž bojovalo i mnoho Ukrajinců.
V Přibyslavi stojí pískovcový památník obětem obou válek, v parčíku na Bechyňově náměstí je od roku 1948. Autorem umělecky pojatého monumentu je sochař Karel Samohrd. Voják se samopalem donedávna stál na kvádrovém podstavci s reliéfy trojice československých legionářů a partyzánů.
Brzy po ruském útoku ho zakryla ukrajinská vlajka – a zase zmizela. Sochu do ní někdo halil opakovaně. Když město skulpturu zabalilo do ochranného obalu, nevydržel ani ten. Radnice se obávala poškození památky, a rozhodla se ji proto raději uklidit do depozitáře.
„Projde restaurátorským posouzením, bude udělán restaurátorský záměr a asi bude inovována, aby mohla být někde znovu osazena,“ uvedl přibyslavský starosta Martin Kamarád (ODS). Podle místostarosty Michaela Omese (KDU-ČSL) není jisté, jestli se vrátí na původní místo.
Nápis v Kuřimi nezůstal, srdce v Brně ano
Pomník vojákům Rudé armády někdo posprejoval i v Kuřimi, teď už je čistý. „Socha zatím zůstane tam, kde je, jsme toho názoru, že obrazoborectví nemůže změnit dějiny,“ uvedl kuřimský starosta Drago Sukalovský (STAN).
Na pomník rudoarmějce na Moravském náměstí v Brně někdo namaloval srdce v národních barvách Ukrajiny, tedy modré a žluté. Zatím zůstalo. „Na radnici jsme vyhodnotili, že se jedná o poklidné vyjádření názoru a solidarity občanů s Ukrajinou, není tam žádný hanlivý nápis, proto jsme srdce zanechali,“ vysvětlila mluvčí městské části Brno-střed Kateřina Dobešová.
Symbol srdce v barvách Ukrajiny se na pomníku Rudé armády se sochou rudoarmějce na vrcholu objevil už v roce 2015, těsně před přípravami oslav sedmdesátého výročí konce druhé světové války. Tehdy neznámého člověka k činu pravděpodobně vedlo obsazení Krymu Ruskem z roku 2014 a pokračující napětí mezi oběma zeměmi kvůli bojům se separatisty na východě Ukrajiny. Po roce 1989 byl pomník, který je dílem Vincence Makovského, Bohuslava Fuchse a Antonína Kuriala, poškozen několikrát, nejvíc v roce 2008, kdy jej vandalové polili barvou.
Historik: V Rudé armádě bojovali i Ukrajinci
Podle vojenského historika Eduarda Stehlíka nelze Rudou armádu zaměňovat se současnými ruskými vojáky. „Každý, kdo něco takového udělá, by si měl uvědomit, že celá řada pomníků nebo válečných hrobů, které na území České republiky jsou, je věnována vojákům Rudé armády, z nichž velice podstatnou část tvořili Ukrajinci, tedy otcové a dědečkové těch, kteří tam teď bojují proti ruské agresi,“ upozorňuje.
Například významná část sovětských vojáků pohřbených na Olšanských hřbitovech v Praze byli právě Ukrajinci. Zdejší pomník rudoarmějcům se podle správy hřbitovů nikdo poškodit nepokusil.
„Brutální útok na suverénní zemi, který provedla Ruská federace ve vztahu k Ukrajině, bude do značné míry nejen u nás, ale i v řadě dalších zemí v Evropě vymazávat osvoboditelskou misi, kdy Rudá armáda porazila nacistické Německo. Bude chápána jako armáda agresora,“ obává se Stehlík, že vnímání Čechů se ani po historickém výkladu příliš nezmění. „Lidé mají relativně krátkou paměť a celá řada věcí postupně vymizí a zbyde to, co jsme na vlastní kůži zažili nebo zažíváme v současné době,“ vysvětluje.
Vzájemná dohoda o hrobech
Pečovat o ruské válečné hroby se Česká republika zavázala mezivládní dohodou z roku 1999. Rusové se podle ní mají zase starat o hroby československých legionářů. Podle Eduarda Stehlíka se tak ale nedělo.
„Spíš než o zanedbání péče bych se bál, že pomníky, kterých Česká republika obnovila na dvě desítky a vložila do nich velké finanční prostředky, budou někým zlikvidovány,“ říká a nemyslí si, že by se plnění dohody změnilo k lepšímu. Spíše naopak. Aktuální informace o stavu legionářských hrobů ministerstvo obrany nemá.
