Jen tisícina procenta světové populace, tedy méně než šedesát tisíc multimilionářů, vlastní třikrát více bohatství než nejchudší polovina světa, vyplývá ze Zprávy o světové nerovnosti, která je založená na datech dvou set výzkumníků ve spolupráci s Rozvojovým programem OSN. Ti zároveň zjistili, že deset procent nejbohatších lidí na světě vydělává více než zbývajících devadesát procent dohromady.
Autoři zprávy uvádějí, že bohatství je ještě koncentrovanější než příjmy: deset procent nejbohatších lidí vlastní tři čtvrtiny globálního bohatství, zatímco nejchudší polovina disponuje pouze dvěma procenty.
Tato koncentrace je nejen trvalá, ale také se zrychluje, uvádí zpráva. „Od devadesátých let 20. století roste bohatství miliardářů a stamilionářů přibližně o osm procent ročně, což je téměř dvojnásobek tempa růstu, které zaznamenala spodní polovina populace. Nejchudší lidé dosáhli mírného zisku, ale ten je zastíněn mimořádným hromaděním bohatství na samém vrcholu. Výsledkem je svět, ve kterém nepatrná menšina disponuje bezprecedentní finanční mocí, zatímco miliardy lidí zůstávají vyloučeny i ze základní ekonomické stability,“ tvrdí zpráva.
Věnuje se také příspěvkům ke změně klimatu. Tvrdí, že zatímco se veřejná debata často zaměřuje na emise spojené se spotřebou, nové studie odhalily, jak zásadní roli v nerovnosti emisí hraje vlastnictví kapitálu.
Nejbohatších deset procent osob na světě se podle ní podílí na 77 procentech globálních emisí spojených s vlastnictvím soukromého kapitálu. „Což podtrhuje, jak je klimatická krize neoddělitelná od koncentrace bohatství,“ uvádí zpráva a nabízí řešení: „Řešení tohoto problému vyžaduje cílené přeskupení finančních a investičních struktur, které přispívají jak k emisím, tak k nerovnosti.“
Bohatství na vrcholu roste mimo standardní pravidla, tvrdí analytik
Ekonomická nerovnost je do určité míry součástí každé ekonomiky, komentoval pro ČT Miroslav Palanský z Centra veřejných financí Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dodává však, že ve zprávě se popisuje bezprecedentní koncentrace bohatství v rukou extrémně malé skupiny lidí.
Je to dáno jednak tržním mechanismem, kdy vyšší bohatství vytváří vyšší výnosy a dává možnost přístupu k běžně nedostupným investičním možnostem. Druhým, zásadnějším faktorem je podle Palanského nastavení daňových systémů, které vycházejí z představy, že hlavním zdrojem příjmů lidí jsou mzdy. „Což tak u většiny lidí je, ale u extrémně bohatých lidí je tomu naopak.“
Doplnil, že příjmy nejbohatších tvoří téměř výhradně kapitálové příjmy, tedy nárůst hodnoty aktiv a ten se zdaňuje pouze při prodeji kapitálu. A zde mají extrémně bohatí lidé různé možnosti, jak dosáhnout ve výsledku toho, aby na daních platili méně než zaplatí zaměstnanec, včetně využití právníků a účetních či například založení firem v daňových rájích, zdůraznil Palanský.
„Bohatství na vrcholu tolik roste právě proto, že funguje mimo standardní pravidla, mimo běžné zdanění či transparentnost,“ říká analytik. Dodává zároveň, že s ekonomickou koncentrací roste i koncentrace politické moci, která umožňuje ovlivňovat legislativu, regulace či veřejnou debatu.
Vede to podle něj též k oslabení demokratických procesů a k erozi důvěry v instituce. Prosazuje se rovněž tendence bohatých lidí zapojovat se například do politických procesů nebo do vlastnictví médií. „Není to však dobré ani pro celkový ekonomický růst,“ uzavřel Palanský.
