Deset procent nejbohatších lidí na světě přispělo od roku 1990 ke dvěma třetinám globálního oteplování. Kdyby měl svět emise jako polovina chudších, tak by se změna klimatu v podstatě nekonala, konstatovala nová studie.
Nejbohatší lidé mají zásadní vliv na změny klimatu, popsal výzkum
Bohatí lidé mají vyšší uhlíkovou stopu. To se ví už delší dobu, ale nová studie, která vyšla v odborném časopise Nature Climate Change, tyto důsledky nerovností kvantifikovala. Autoři zjistili, že deset procent nejbohatších lidí na světě je zodpovědných za dvě třetiny pozorovaného globálního oteplování od roku 1990 a z toho vyplývající nárůst klimatických extrémů, jako jsou vlny veder a sucha.
Studie hodnotila podíl skupin s nejvyššími emisemi. Ukázala, že jedno procento nejbohatších lidí na světě přispělo 26krát více než globální průměr k nárůstu měsíčních extrémů horka na celém světě a 17krát více k suchu v Amazonii.
Výzkum přinesl nový kontext informacím o nerovnostech v příjmech a klimatickou nespravedlností a ukázal, jak spotřeba a investice bohatých jednotlivců neúměrně ovlivňují extrémní projevy počasí. Tyto dopady jsou podle autorů obzvlášť závažné ve zranitelných tropických oblastech, jako je Amazonie, jihovýchodní Asie a jižní Afrika – tedy ve všech oblastech, které historicky přispívaly ke globálním emisím nejméně.
„Naše studie ukazuje, že extrémní klimatické dopady nejsou jen důsledkem abstraktních globálních emisí, ale můžeme je přímo spojit s životním stylem a investičními rozhodnutími, která zase souvisejí s bohatstvím,“ vysvětluje hlavní autorka Sarah Schöngartová z ETH Zurich.
„Zjistili jsme, že bohatí znečišťovatelé hrají významnou roli při vytváření klimatických extrémů,“ doplnila vědkyně.
Výsledky vzešly z modelů
Pomocí nového modelovacího rámce, který kombinoval ekonomické údaje a simulace klimatu, byli vědci schopní sledovat emise různých globálních příjmových skupin a posoudit jejich podíl na konkrétních klimatických extrémech. Zjistili, že emise pouze deseti procent nejbohatších jednotlivců ve Spojených státech a v Číně vedly vždy k dvou- až trojnásobnému nárůstu extrémních teplot v ohrožených regionech.
„Kdyby všichni vypouštěli emise jako dolních padesát procent světové populace, svět by od roku 1990 zaznamenal minimální dodatečné oteplení,“ komentoval výsledky spoluautor Carl-Friedrich Schleussner, který vede skupinu pro integrovaný výzkum dopadů na klima v IIASA. „Řešení této nerovnováhy je pro spravedlivá a účinná opatření v oblasti klimatu zásadní.“
Studie rovněž zdůrazňuje význam emisí obsažených ve finančních investicích, nikoliv pouze v osobní spotřebě. Autoři tvrdí, že zaměření se na finanční toky a portfolia jednotlivců s vysokými příjmy by mohlo přinést významné přínosy v oblasti klimatu.
„Toto není akademická diskuse – jde o skutečné dopady klimatické krize v současnosti,“ dodává Schleussner. „Opatření v oblasti klimatu, která se nezabývají nadměrnou odpovědností nejbohatších členů společnosti, riskují, že přijdeme o jednu z nejsilnějších pák, které máme k dispozici pro snížení budoucích škod.“
