Skoro milion Čechů nemá svého vlastního praktického lékaře. To pak může mít za následek přetížení ambulancí a urgentních příjmů. Místo návštěvy praktického lékaře si navíc mnoho pacientů volá i kvůli banálním potížím sanitku. Možnostem, jak současný problém řešit, se věnoval pořad Zkraje.
I díky velkému počtu obyvatel a občanů dojíždějících do metropole za prací se v Praze nachází největší množství klinik, nemocnic, poliklinik a dalších lékařských zařízení. O vyhlášená zařízení, jako je třeba Ústřední vojenská nemocnice, je enormní zájem.
„Ambulantní lékaři čerpají dovolené, takže také musíme suplovat částečně jejich práci,“ říká primář urgentního příjmu Fakultní nemocnice v Motole Jiří Karásek. Pokud si ambulantní specialisté berou dovolenou na více než pět pracovních dní, musí za sebe najít náhradu.
Předseda Sdružení ambulantních specialistů Zorjan Jojko nevěří tomu, že by ambulantní specialisté nepřijímali urgentní pacienty. Jenže kromě těch urgentních přichází také až pětina pacientů, kteří by mohli řešit své zdraví nejdřív u praktického lékaře přes den.
Tuto situaci by pomohla řešit i změna v práci praktických lékařů, kteří chtějí ve větší míře zavádět týmové praxe. To podle praktické lékařky Ludmily Bezdíčkové znamená, že v ordinaci působí více než jeden atestovaný praktický lékař a případně další školící se lékaři. Při takové praxi by praktičtí lékaři měli zvládnout i náročnější zákroky.
Emeritní přednosta Kliniky hepatogastroenterologie v pražském IKEMu Julius Špičák (ANO) uvedl, že nápor pacientů je v jednotlivých nemocnicích různý. „Já jsem takhle byl na urgentním příjmu v Thomayerově nemocnici a to je skutečně neuvěřitelný nápor na personál,“ popsal svou zkušenost přednosta.
Pacienta nelze odmítnout
Nápor v nemocnicích je podle Špičáka i věcí managementu, protože „pacient se nedá odmítnout“. „Je tam potřeba perfektní organizace, aby se pacienti třídili na pacienty s lehčím a těžším stavem,“ je přesvědčen Špičák.
Podle záchranářky a anestezioložky Moniky Hilšerové je pacientů, kteří místo návštěvy praktika zatěžují zdravotnický systém, zhruba polovina. Lékaři však podle ní nejsou voláni ke všem případům.
Hilšerová dodala, že den před natáčením si jí jeden ze záchranářů stěžoval, že musel v sanitce jet ve tři hodiny ráno k pacientovi s bolestí zad, kterého bolest trápila již tři dny. A podobných případů je podle ní velká část.
Šéfredaktor Zdravotnického deníku Tomáš Cikrt je přesvědčen, že důvodem, proč využití péče praktických lékařů není preferované, je, že politická reprezentace se obává změnit strukturu českého zdravotnictví.
Vláda by se podle něj měla „podívat na to, kde jsou jaké výkony a kde by se daly osekat a kde by naopak bylo potřeba přidat a jít po motivaci pacientů“. Je podle něj nutné vytvořit systém, jak do nemocnic na urgentní příjem dostat pacienty jen s tím, co je opravdu závažné.
