Václav Havel byl přesvědčen, že problematiku komunistické strany vyřeší čas a současné průzkumy naznačují, že měl pravdu, říká ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský. Postoj komunistů při schvalování rozpočtu považuje za pokus tento vývoj zvrátit. Domnívá se, že Havel, který zesnul před devíti lety, by v současné době, kdyby ještě byl aktivním politikem, apeloval na zodpovědnost ve fiskální politice či přípravě státu na epidemii. Michael Žantovský byl hostem Interview ČT24.
Že Havel nechal komunistickou stranu existovat, Česko uchránilo před vládou jejích nástupců, věří Žantovský
Michael Žantovský v Interview ČT24: Havel by i dnes akcentoval témata vzájemnosti, tolerance, lidských práv, občanských svobod a demokracie (zdroj: ČT24)
V den, kdy uplynulo devět let od úmrtí prvního porevolučního prezidenta, schválila Poslanecká sněmovna státní rozpočet díky tomu, že vládní strany ustoupily požadavku komunistů, aby kabinet vzal deset miliard korun armádě.
Michael Žantovský to vnímá jako politické vítězství KSČM – i přesto, že ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO) dal vzápětí najevo, že očekává, že nakonec peníze, o které přišel, přece jenom bude moci využít. Především by komunisté mohli vládní ústupek jejich požadavku použít k záchraně své politické existence, míní spisovatel a bývalý diplomat.
„Komunisté jsou schopni v dalších volbách do Poslanecké sněmovny, které se budou konat v příštím roce, prohlašovat, že uspořili prostým občanům České republiky – kteří trpěli pod tíhou koronavirových opatření – deset miliard, které by jinak armáda vydala za projekty imperialistických zbrojních zakázek z Německa nebo nějaké západní země,“ uvedl.
Připomněl přitom, že „poslední průzkumy ukazují, že by se do příštího parlamentu pravděpodobně nedostali“.
Havel věřil, že otázku komunistické strany vyřeší čas
To, že komunistům postupně klesá podpora a nyní jim již hrozí, že neobhájí ani svoji přítomnost v Poslanecké sněmovně – poté, co vypadli ze Senátu i zastupitelstev mnoha krajů – považuje Žantovský za projev toho, že čas ve vztahu ke KSČM naplnil to, co od něj Václav Havel očekával.
„Václavu Havlovi se často vyčítá, že neučinil rozhodné kroky k zákazu komunistické strany nebo že ji přímo nezakázal. Zakázat ji nemohl, prezident nemůže zakazovat politické strany. Ale Václav Havel byl přesvědčen, že problém komunistické strany vyřeší otázka času, a pokud by se dnes nestalo to, co se stalo, možná by se v příštím roce ukázalo, že měl pravdu – že po 30 letech odvane i problém komunistické strany,“ poukázal.
Ředitel Knihovny Václava Havla, jeho někdejší mluvčí a také autor objemné prezidentovy biografie je přesvědčen, že česká cesta ve vztahu ke komunistické straně byla navíc ve srovnání s dalšími postkomunistickými státy úspěšnější z toho pohledu, že KSČM zůstala odstavena od vlády.
Připomněl, že v Polsku i v Maďarsku byli sice komunisté zakázáni, ale nástupnické partaje se dostaly k moci již v 90. letech. K postkomunistickým stranám Žantovský řadí i slovenský sociálnědemokratický SMER, který původně vznikl odštěpením křídla Roberta Fica ze Strany demokratickej ľavice a který do sebe nakonec SDĽ včlenil.
„Ve všech zemích kromě ČR se bývalí komunisté dostali k moci. U nás se to nestalo a možná se to nestalo také díky tomu, že Václav Havel zvolil tento přirozený evoluční způsob, jak řešit problém komunistické strany,“ soudí Žantovský.
Václav Havel také do preambule české ústavy prosadil zmínku o občanské společnosti. Michael Žantovský je přesvědčen, že ta v současnosti v Česku funguje dobře. Jejími nejvýraznějšími projevy však nejsou pouliční demonstrace, bývalý spolupracovník Václava Havla se domnívá, že v současnosti má „jeden dobře formulovaný tweet větší dopad na veřejné mínění i politickou scénu než dva tisíce lidí, kteří pochodují po ulici“.
„Nejsem si jistý, jestli doba masových manifestací nebo demonstrací je něco, co dokáže změnit politickou scénu. Ale o to větším jsem přívržencem těch institucí nebo organizací, které se snaží dělat konkrétní práci, které něčím konkrétním přispívají – ať k sociálnímu postavení občanů, ke svobodě médií, k jiným obecně prospěšným cílům. Nechávají za sebou velmi hodnotnou a cennou práci,“ dodal Žantovský.
Vyslyšel by někdo apel na zodpovědnost?
Kdyby byl Václav Havel prezidentem v těchto dnech, především by podle Žantovského apeloval na zodpovědnost ostatních politiků.
„Václav Havel nebyl prezidentem, který by aktivně manipuloval mocenskou rovnicí, jak to dělali někteří jeho následovníci. Ale vyslovoval by se, jak byl zvyklý, k aktuálním politickým tématům, zejména krizovým tématům, a ještě by apeloval u jednotlivých politiků na pocit zodpovědnosti. Protože to, co vidíme už víc než půl roku v české politice, je v jedné či druhé podobě orgie nezodpovědnosti – ať už nezodpovědnosti fiskální, nebo nezodpovědnosti za přípravu státu na druhou vlnu koronavirové epidemie nebo při projednávání rozpočtu v posledních dnech,“ uvedl.
Zároveň ale Michael Žantovský připustil, že by Havlovy apely možná nenalezly sluchu – tak jako před rozpadem Československa, kdy marně navrhoval státoprávní uspořádání, která by společný stát zachránila.
„Nebyl dostatečně slyšet, to je historická pravda. Jeho pokusy nebyly dostatečně efektivní. Jestli to souviselo s tím, že neměl k dispozici žádnou organizovanou politickou sílu, která by mu pomohla jeho myšlenky prosazovat, nebo s něčím jiným, to už se nedozvíme. Ale je pravda, že nedosáhl všeho, čeho se dosáhnout snažil,“ podotkl.
Kdo se zhruba za dva a čtvrt roku stane nástupcem Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana ve funkci prezidenta České republiky, si Michael Žantovský netroufá odhadnout. Nemyslí si, že by se novou hlavou státu stal ještě někdo další ze „zakladatelské“ politické generace 90. let. Věří však, že by příštím prezidentem ve skutečnosti mohla být prezidentka – tak jako nyní na Slovensku.