Politici z různých stran se ohledně ruské války proti Ukrajině zpravidla shodují v tom, že chtějí mír, liší se ale v názorech na to, jak k němu dojít. Pro mírová jednání ještě nenastal správný čas, uvedl v Událostech, komentářích Vlastislav Bříza z Katedry mezinárodních vztahů Fakulty sociálních věd UK. Jiří Plachý z Vojenského historického ústavu podotkl, že válka nesmí skončit na úkor napadeného. Připomněl také, že Rusové cítí ochotu k jednání jako slabost a rozumí jen síle.
„Dříve či později se bude muset jednat o míru, to si přejí všichni, kdo rozumně, racionálně uvažují. Jde ale o to, kdy začít jednat o míru,“ konstatoval Bříza. Správný čas podle něj pro Ukrajinu ani pro Západ ještě nenastal, neboť s Ruskem se nedá jednat ve chvíli, když má pocit, že vítězí.
„A v této situaci teď jsme. To znamená, že podmínky Ruska by byly pro Ukrajinu, ale i pro celý západní svět, neakceptovatelné. Ty podmínky by nyní vypadaly tak, že nejenom, že by si Rusko chtělo nechat území, která dobylo a která okupuje, což by se za určitých okolností ještě mohlo zdát relevantní. Ale problém by byl v tom, že by trvalo i na neutralizaci Ukrajiny. A to by znamenalo, že se připraví na nový konflikt a zbytek Ukrajiny prostě a jednoduše nenechá dožít,“ vysvětlil expert.
Povolení Západu používat jeho zbraně i na území Ruska podle Břízy může situaci ovlivnit, ale jediný takový krok nezmění celou válku. To dokáže až kombinace různých takových prvků či zbraňových systémů včetně právě povolení cílit západními zbraněmi na konkrétní území.
Ukazuje to podle něj i případ okupovaného Krymu, kde Ukrajinci kromě svých zbraní útočí i západními raketami dlouhého doletu a odkud Rusové nakonec stáhli své loďstvo. „Odedávna Černomořská flotila sídlila v Sevastopolu, poslední rok a půl tam už nesídlí. Byla nucena opustit Krym jako takový a sídlí potupně v Novorossijsku na Kubáni, na ruském integrálním území.“
„Když tu paralelu aplikujeme například na (ruskou Bělgorodskou) oblast, která hraničí s Charkovskou oblastí, či na jiné oblasti vnitrozemského Ruska nedaleko od hranice, tak ten efekt by byl zásadní. Protože když budete moci cílit na logistická a velitelská centra, tak samozřejmě docílíte toho, co chcete. Rusko prostě a jednoduše nebude schopné tak tlačit jako teď,“ dodal Bříza.
Historik: Rusové cítí ochotu k jednání jako slabost, rozumí jen síle
Plachý vzpomněl na konflikty z minulosti, kdy aktéři dospěli k míru, aniž by byl jeden z nich poražen. „Třeba válka Iráku s Íránem, která po osmi letech skončila v podstatě patem, kdy obě strany byly natolik vyčerpané, že nebyly schopné v té válce pokračovat. Nicméně rozhodně si nemyslím, že tohle by měl být případ současného konfliktu na Ukrajině,“ upozornil v souvislosti s ruskou agresí.
Špatným řešením by bylo také ukončení války na úkor toho, kdo byl napaden, řekl v reakci na varování před řešením současné situace způsobem podobným mnichovské dohodě, což je přirovnání, které se často objevuje.
Sám by použil jinou paralelu. „A to, že za druhé světové války se spojenecké velmoci shodly na tom, že agresor, tedy nacistické Německo a jeho spojenci, musejí být poraženi, (a tedy) že nikdo z nich nebude jednat separátně o míru, nikdo ho neuzavře až do chvíle, kdy budou nacismus, Hitler a Německo zničeni.“
Podle Plachého pro Rusko „beze zbytku“ platí, že když se agresorovi ustoupí, tak jeho imperiální chutě ještě vzrostou. „Pokud se podíváme třeba na dějiny studené války, tak když Západ byl nekompromisní a trval na svých stanoviscích, Sovětský svaz většinou nakonec couvl. Rusové cítí ochotu k jednání jako slabost a podle toho se také chovají. Pokud se podíváme do dějin nedávných i dějin starších, tak jediné, čemu vlastně rozumějí, je stanovisko síly,“ uzavřel historik.
Celá debata je k dispozici ve videu v úvodu článku.
