Představitelé evropských mocností – premiér Velké Británie Neville Chamberlain, předseda francouzské vlády Édouard Daladier, italský diktátor Benito Mussolini a německý vůdce Adolf Hitler podepsali 29. září 1938 takzvanou mnichovskou dohodu. Odsouhlasili v ní postoupení části československého území (Sudet) Německu. Dohoda podle historiků znamenala faktický počátek druhé světové války. Diktát, kterému se o den později podvolila československá vláda, znamenal zánik jedné z posledních demokracií předválečné Evropy – Československa. Značně také usnadnil naplňování Hitlerových světovládných plánů.
Dohoda byla završením meziválečné činnosti Sudetoněmecké strany Konrada Henleina v Československu a vyvrcholením Hitlerových snah rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy. Mnichovská dohoda je podle historiků příkladem politiky ústupků, takzvaného appeasementu.
Přijetí dohody vládou a prezidentem vyvolalo šok mezi československým obyvatelstvem, které v roce 1938 bylo už dvakrát mobilizováno na obranu státu (v květnu a v září). Prezident Edvard Beneš rozhodnutí obhajoval slovy: „Kdybychom nepřijali, udělali bychom čestnou válku. Ale ztratili bychom samostatnost a národ by byl vyvražděn.“
Dohoda, která vznikla bez účasti československých zástupců, byla zpočátku vydávána za akt zajišťující Evropě mír. Rozhodnutí britských a francouzských politiků (tehdejší fašistická Itálie byla spojencem nacistického Německa) však podle hodnocení historiků bylo krátkozraké a de facto umožnilo pozdější vojenské úspěchy wehrmachtu při dobývání Evropy. Hitler totiž bez boje získal klíč k zemi, jejíž vojenský potenciál a vyspělý průmysl patřil ke špičkám tehdejšího světa.
Třetina území
Bezprostředním následkem mnichovského diktátu bylo nucené postoupení Sudet Německu a dalších československých území Polsku a Maďarsku. Dohoda začínala slovy: „Německo, Spojené království, Francie a Itálie se shodly (…) na odstoupení sudetoněmeckého území. (…) Vyklizení začne 1. října (…) provede se do 10. října, a to bez ničení jakýchkoli zařízení.“
Mnichov tak znamenal pro neněmecké obyvatele, kteří se nechtěli stát druhořadými občany německé říše, nutnost urychleného opuštění majetku a přesídlení do českého vnitrozemí. Na rozhodování a organizaci byla velice krátká doba. Německá armáda překročila hranice 1. října. Většina sudetoněmeckých obyvatel ji vítala.
Republika přišla o třicet procent území s téměř 34 procenty obyvatelstva, tedy o 41 098 kilometrů čtverečních a 4 879 000 obyvatel. Německem bylo obsazeno 28 680 kilometrů čtverečních, Maďarskem 11 830 a Polskem 1086 kilometrů čtverečních. Pohraničí do konce roku 1938 opustilo více než 114 500 Čechů, 11 500 německých antifašistů, sedm tisíc Židů a přibližně tisíc osob jiných národností. Pod svrchovanost Německa, Maďarska a Polska se dostalo asi 1 161 600 osob české, slovenské nebo ukrajinské národnosti.
Československo ztratilo rovněž 33 procent průmyslových závodů. Hitler bez boje získal pásmo pohraničních pevností, podle odborníků srovnatelné s pověstnou francouzskou Maginotovou linií, což v podstatě znamenalo ztrátu obranyschopnosti.
„Vzdálená země“
Nucenému odstoupení pohraničí předcházelo v Československu několikaleté působení separatistické Sudetoněmecké strany v čele s Konradem Henleinem, který se později stal ochotným nástrojem Adolfa Hitlera. Pro mezinárodní prosazení plánů na připojení Sudet k Německu byl rozhodující postoj Velké Británie.
Její premiér Chamberlain, stoupenec takzvané politiky appeasementu, věřil v dohodu s Hitlerem, kterého měly uspokojit ústupky mocností. Jak později řekl, nepovažoval za nutné, aby se Británie vojensky angažovala v „nějakém sporu ve vzdálené zemi mezi lidmi, o nichž nic nevíme“. Chamberlain se již 15. září 1938 dohodl s Hitlerem na odstoupení Sudet, Británii však na rozdíl od Francie nevázala s Československem spojenecká smlouva.
Mnichovská dohoda ani nezachránila mír, ani nevedla k britsko-německé spolupráci, ani neuspokojila Hitlerovy požadavky, ani neuchránila zbytek Československa před okupací. Neposloužila také sudetským Němcům, kteří byli po válce z Československa vypovězeni.
Odstoupení od smlouvy
Západní mocnosti později od mnichovské smlouvy odstoupily i díky atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který uskutečnili členové výsadkářské skupiny Anthropoid 27. května 1942. Ten výrazně posílil pozici československé exilové vlády v Londýně.
Svůj podpis pod dohodou odvolala britská vláda v srpnu 1942 s tím, že „Německo úmyslně zničilo ujednání o Československu z roku 1938“. Téhož roku ji koncem září označila podpisem generála Charlese de Gaulla za neplatnou Francie, Itálie tak učinila v září 1944, kdy byl premiérem Ivanoe Bonomi. V roce 1950 se připojila i tehdejší NDR a jako poslední v roce 1973 západní Německo. Mnichovská dohoda byl označena za „nulitní“ ve Smlouvě o vzájemných vztazích mezi Československem a SRN, podepsané 11. prosince 1973 v Praze během návštěvy spolkového kancléře Willyho Brandta.
