Jiří Plachý

Do České republiky se po více než osmdesáti letech vrátily ostatky devíti bojovníků proti nacismu, kteří padli v průběhu druhé světové války. Vojenský speciál přivezl rakve se šesti parašutisty, jedním členem domácího odboje a dvěma zavražděnými příslušníky Stráže obrany státu. Jedná se o největší přepravené množství ostatků hrdinů zapojených do druhého odboje.

V úterý uplynulo třiaosmdesát let od atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, provedeného v rámci Operace Anthropoid. Nacistický pohlavár zemřel na následky zranění 4. června 1942. Tento významný odbojový čin dnes připomíná památník v pražské Libni, kde parašutisté Jan Kubiš a Josef Gabčík atentát uskutečnili. Původně však zvažovali i jiná místa. Ačkoli následně odbojáři padli v boji proti nacistům v kryptě chrámu svatých Cyrila a Metoděje, čin měl výrazný politický dopad. Mimo jiné přispěl k odvolání uznání Mnichovské dohody ze strany Francie a Velké Británie v létě 1942, připomněl historik Zdeněk Špitálník z Vojenského historického ústavu v Praze.

Politici z různých stran se ohledně ruské války proti Ukrajině zpravidla shodují v tom, že chtějí mír, liší se ale v názorech na to, jak k němu dojít. Pro mírová jednání ještě nenastal správný čas, uvedl v Událostech, komentářích Vlastislav Bříza z Katedry mezinárodních vztahů Fakulty sociálních věd UK. Jiří Plachý z Vojenského historického ústavu podotkl, že válka nesmí skončit na úkor napadeného. Připomněl také, že Rusové cítí ochotu k jednání jako slabost a rozumí jen síle.

Česko si v pátek připomnělo 80. výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, nejmocnějšího muže tehdejšího protektorátu Čechy a Morava. V pražské Libni se odehrála rekonstrukce útoku, který 27. května 1942 provedli s pomocí domácího odboje dva výsadkáři vyslaní z Británie – Čech Jan Kubiš a Slovák Josef Gabčík. Čeští i zahraniční politici při následné pietě mluvili i o aktuální ruské invazi na Ukrajinu.

Pietní akce v hlavním městě od čtvrtečního rána připomínají sedmasedmdesáté výročí Pražského povstání. Bylo součástí takzvaného květnového povstání českého lidu, které začalo už 2. května. Hlavní pietní akt se tradičně uskutečnil u historické budovy Českého rozhlasu, u níž se vedly v květnových dnech 1945 jedny z nejtěžších bojů a kde tehdy zemřely desítky obránců. Poslední dny války si ale připomínají i v dalších městech po celé republice.

Slova šéfa ruské diplomacie Sergeje Lavrova o Hitlerově židovské krvi jsou podle historika Jiřího Plachého bludem. Spisovatel Jiří Padevět míní, že Rusko má největší neonacistickou komunitu na světě, ale kdo s Moskvou nesouhlasí, je hned označen za fašistu či nacistu. V Událostech, komentářích mluvili i o úloze Sovětského svazu v konci druhé světové války.

V létě 1939, když Polsko nakonec po několika odkladech vyhlásilo mobilizaci, řada jeho letadel byla zastaralá a k boji se vůbec nehodila, podobně jako slabé a málo pancéřované tanky. Navíc pro řadu vojáků na skladech chyběly dokonce i stejnokroje. „Zdá se to triviální, ale voják bez uniformy není voják,“ vysvětluje v rozhovoru pro web ČT24 vojenský historik Jiří Plachý. Nedostatek peněz se promítal do všech oblastí válečného konfliktu na polské straně, pokud srovnáváme její vojenské síly s německými na samém začátku druhé světové války, míní.