V novinářské branži se člověk spoustu věcí naučí praxí. Jedna vlastnost by ale žádnému novináři neměla chybět, a to je zvědavost. „Novináře musí zajímat nejen povrch, ale i co je za tím,“ říká šéfredaktor Českého rozhlasu Plus Petr Šabata. V minulosti vedl osm let slovenský deník Pravda v Bratislavě a zároveň bydlel v Praze. Dodnes tak trochu pendluje mezi Slovenskem a Českem. Jeho komentáře se objevují jak na webu rozhlasu, tak i ve slovenském deníku SME. Tématem je často politika. Čapí hnízdo je proti obviněním Fica a Kaliňáka čajíček, zvraty na Slovensku jsou drsnější, říká v novém díle podcastu Background ČT24 Šabata.
Pro novináře je nejdůležitější zvědavost, myslí si šéfredaktor Českého rozhlasu Plus Šabata
Na univerzitě ho lákalo studium práv i žurnalistiky. Novinařina ale nakonec zvítězila a první zkušenosti sbíral Petr Šabata v Mladé frontě ještě za nadvlády komunistů. „Bylo nutné smířit se s tím, že nemůžete psát o skutečnosti jaká je,“ říká o svých novinářských začátcích.
Kromě toho, že se musel potýkat se všudypřítomnou cenzurou, mu ale zkušenost se psaním za totalitního režimu do života dala i důležitý nadhled: „Svoboda slova není něco automatického, má to velikou hodnotu. My, co jsme ji nezažili – a nechci generalizovat – si jí mnohem více vážíme,“ popisuje.
V roli parlamentního zpravodaje prožil Šabata i sametovou revoluci. S rokem 1989 má spojené mimo jiné i pocity nejistoty. „Nebylo jisté, jak to celé dopadne,“ uvádí s tím, že se například nevědělo, zda se někde nechystá armáda, která by převrat potlačila. To, že režim skutečně padne, mu došlo až na demonstraci na Václavském náměstí, kam budoucí ministr práce a sociálních věcí Petr Miller přivedl dělníky z ČKD. „Pochopil jsem, že když se moc nemůže spolehnout na dělníky z ČKD, tak se to zlomilo,“ popisuje.
Heleďte, tam v Praze končí šéfredaktor
V Mladé frontě pokračoval Šabata i po převratu a noviny nakonec také vedl. „Redakce byla tehdy jako cirkusový vůz,“ vzpomíná. Klíčová byla podle něj role zahraničních vydavatelství, která v 90. letech skupovala média v Česku. „Velmi nám pomohly praxe v západních novinách a učení se z vlastních chyb,“ doplňuje.
Nejdůležitější vlastností novináře je ale podle Šabaty zvědavost. „Mnoho věcí se dá naučit, ale zvědavost se nenaučíte,“ míní. Chybět by novinářům neměla ani jistá drzost a touha zjistit, „co je za tím“.
Konec v Mladé frontě Šabatovi v roce 2001 otevřel cestu na Slovensko. V novinách totiž tehdy vyšel článek o tom, že končí na pozici šéfredaktora, který si přečetli novináři v Bratislavě v redakci deníku Pravda. „Oni si tam řekli: heleďte, tam v Praze končí šéfredaktor a my tady potřebujeme šéfredaktora,“ usmívá se Šabata. „Slíbil jsem, že tam zůstanu půl roku a bylo z toho devět let,“ dodává.
Tehdy poprvé pracoval v médiu patřícím oligarchovi, konkrétně Juraji Širokému, kontroverzní slovenské osobnosti známé mimo jiné díky sponzoringu politické strany Smer. S tím, že by se Široký snažil ovlivňovat obsah novin, se ale Šabata nesetkal. „Bylo nastavené, že za mnou půjde obsah a za ním obchod. Když byl spor redakce versus obchod, tak se bez mrknutí oka postavil za redakci,“ říká Šabata.
Na Slovensko se novinář znovu vrátil v roce 2014 do vylidněné redakce deníku SME. Ten krátce předtím opustila celá řada redaktorů poté, co noviny koupila společnost Penta. Ani tady ale Šabata nezažil, že by noviny vlastník ovlivňoval. „Já si nevzpomínám, že by se chovali nějak nekorektně nebo zle nebo vyvíjeli tlak,“ vysvětluje.
Petr Šabata hostem Backgroundu ČT24
Média se budou muset změnit
Dění na Slovensku bedlivě sleduje Šabata dodnes. „Slovenská politika je mnohem divočejší,“ srovnává tamní situaci s tou českou. „Zvraty jsou větší nebo drsnější a země jde trochu víc ode zdi ke zdi, což je zajímavé sledovat,“ doplňuje. Kontrast spatřuje Šabata i ve velkých politických kauzách, které hýbou oběma zeměmi. „Kauza Čapí hnízdo je čajíček proti tomu, z čeho jsou obvinění Robert Fico a Robert Kaliňák,“ uvádí.
Šabata za svou kariéru zažil komunistickou cenzuru, porevoluční žurnalistiku i práci pod oligarchy. Do budoucna médiím předpovídá další změnu. „Svět, ve kterém jsou média hlídacím psem demokracie – tohle před dvaceti lety dělalo pár médií. Jak hezky napsal jeden Američan, se vznikem internetu a sociálních sítí to dělají všichni. Osvojili si narativ kousacího psa. Je to, jako kdybyste zaměnili konvenční zbraň za zbraň hromadného ničení v tom množství a síle na sociálních sítích,“ říká a dodává: „Svět se změnil sám o sobě, takže i média se budou muset změnit. Já doufám, že v nich bude pořád místo pro zvídavé novináře, kteří ctí seriózní podání světa.“
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, YouTube a Podcasty Google a Apple.
