Německý ministr hospodářství Robert Habeck v reakci na nová americká cla prohlásil, že jde o nejničivější zvýšení tarifů za poslední devadesát let. Tak vysoká cla totiž USA zavedly naposledy ve třicátých letech dvacátého století v období velké hospodářské krize. „Jistě tady analogie jsou, ale musíme si uvědomit, že na počátku třicátých let přece jen nebyl svět tak globalizovaný, jako je teď,“ řekl v pořadu Události, komentáře historik Jan Rychlík.
Ochranářská cla ještě nikdy žádné průmyslové mocnosti nepomohla, říká historik
8 minut
Události, komentáře: Historik Jan Rychlík
Velká hospodářská krize začala v roce 1929 krachem newyorské burzy. Mezi lety 1929 a 1933 klesl světový obchod o čtvrtinu. Podíl na rozšíření do světa měly i kroky tehdejší americké vlády, která zavedla drastická ochranářská opatření na dovozy do USA. V květnu 1931 totiž vstoupil v platnost Smoot-Hawleyho zákon, který zvýšil americká cla na více než dvacet tisíc druhů dováženého zboží. Problémy se pak rychle přelily i do Evropy.
V noci na čtvrtek oznámil vysoká cla na dovoz z řady zemí současný americký prezident Donald Trump.
Historik Jan Rychlík z Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy podotkl, že analogie mezi minulostí a současností viditelné jsou. Zároveň ale připomněl, že od velké hospodářské krize uplynulo už téměř sto let. „Ochranářská cla ještě nikdy žádné průmyslové mocnosti nepomohla,“ dodal.
Cla a Československo
Reagovat na tehdejší situaci muselo podle historika stejně jako další evropské země i Československo. „Také zavádělo ochranářská cla a také mu to nepomohlo, protože československá politika byla exportní,“ vysvětlil Rychlík, podle něhož se do celé situace promítaly i politické tlaky.
„Hegemonem politického života byla agrární strana a ta si prosadila už ve druhé polovině dvacátých let agrární ochranná cla, aby mohla obyvatelstvo přinutit konzumovat domácí produkty, což pochopitelně vedlo ke zvýšení cen,“ popsal Rychlík.
Úpadek exportu se podle historika dotknul zejména pohraničí, kde se vyráběly předměty, které jsou zbytné. Například bižuterie nebo sklo. „Když nemáte zaměstnání, tak něco k jídlu si koupit musíte, ale náhrdelník nebo lustr si nekoupíte,“ upřesnil Rychlík, který doplnil, že zasažené území bylo obýváno zejména německým obyvatelstvem, čímž se následně vyostřily i česko-německé vztahy.
Podle historika totiž potom bylo jednoduché lidem říkat, že jsou na tom mizerně, protože vládnou Češi, zatímco v nacistickém Německu není nezaměstnanost a je tam poptávka po pracovní síle.
Rychlík: Obtížně budovaný řád je v troskách
Podle Rychlíka jsou mezi současnou situací a situací ve třicátých letech minulého století viditelné i další paralely. Za jednu takovou označil rozbití mezinárodního řádu. „Řád, který se vytvářel po první světové válce, Společnost národů, která měla zabránit nové válce, tak zkrachoval,“ popsal tehdejší události s tím, že důvodem rozpadu byl vzestup autoritativních režimů.
„Nyní bohužel vidíme, že řád, který se velice obtížně konstituoval po druhé světové válce a přetrval válku studenou, je opět v troskách a vracíme se někam do devatenáctého, ne-li do osmnáctého století, kde platí právo většího klacku,“ pokračoval Rychlík. „Já jsem někdy rád, že už je mi tolik let a že možná tu katastrofu už neuvidím, ale mým dětem a vnukům to nepřeji,“ dodal.
Důsledky hospodářské krize
Zkušenosti z období velké hospodářské krize i druhé světové války se promítly i do poválečného období. „Po roce 1945 je všude velký posun doleva. Znárodňování nepostihlo jen východní Evropu, která už je v sovětské sféře vlivu. Velká vlna znárodňování byla ve Velké Británii, kde doly nebo hutě zůstaly státní až do osmdesátých let, kdy byly reprivatizovány za Margaret Thatcherové,“ vysvětlil Rychlík s tím, že k velkému znárodňování docházelo i ve Francii či Itálii.
„To tehdy byla taková obecná představa, odkaz na velkou hospodářskou krizi, že zcela volný kapitalismus vytváří sociální napětí a hospodářské ztráty a že lékem je kontrola ze strany státu a převzetí důležitých odvětí do režie státu,“ popsal historik odkaz předválečné krize.
Poválečným událostem podle něho nahrála i situace za druhé světové války, kdy byla ve válčících i okupovaných zemích prováděna státní kontrola výroby. „Co neslouží potřebám války, tak se jednoduše zavře, bez ohledu na to, jestli si to majitel přeje, nebo nepřeje,“ vysvětlil.
