Vydání sborníku dokumentů s názvem „Velký teror na Ukrajině 1937–1938: perzekuce české menšiny“ představuje způsob, jak zachovat archivy ohrožené ruským útokem na Ukrajinu, tvrdí autoři knihy, kterými jsou čtyři čeští a ukrajinští historici a archiváři. Kniha připomíná oběti sovětských represí z řad českých krajanů a československých občanů. Jeden z jejích autorů, historik Jan Dvořák, v Událostech, komentářích upřesnil, že zmapováno je zatím asi sedm set českých obětí Velkého teroru, skutečné číslo se ale může blížit tisícovce.
Nová kniha připomíná české oběti Velkého teroru
Sborník editorů Jana Dvořáka, Anny Chlebiny, Andrije Kohuta a Anny Morhun je dílem, které poprvé v ucelené podobě předkládá veřejnosti téma nejhoršího období represí vůči krajanům na Ukrajině z perspektivy dokumentů sovětských bezpečnostních složek. Jde o výsledek několikaleté česko-ukrajinské spolupráce, která započala v roce 2008 podpisem rámcové smlouvy o spolupráci mezi Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Resortním státním archivem Bezpečnostní služby Ukrajiny.
Publikace obsahuje reprezentativní vzorek stovky komentovaných dokumentů NKVD a dalších bezpečnostních složek publikovaných v ruském originále a českém překladu, které ukazují podobu sovětského státního teroru uplatňovaného proti Čechům na Ukrajině. Mezi dokumentací jsou i materiály týkající se největší hromadné popravy osob českého původu na území Sovětského svazu 28. září 1938 v Žitomiru, kdy bylo popraveno osmdesát osob, z toho 78 Čechů.
Česká menšina na Ukrajině měla až dvacet tisíc členů
Češi přicházeli na Ukrajinu už ke konci 19. století, šlo zejména o ekonomickou a zemědělskou emigraci, připomněl v Událostech, komentářích historik Dvořák. „Mohli zde poměrně svobodně nějakou dobu hospodařit, dokud nebyli carskými a později sovětskými úřady nuceni k přijetí sovětského občanství a pravoslaví. Což omezovalo možnosti dalšího rozvoje komunit,“ dodal s tím, že česká menšina na Ukrajině byla nakonec poměrně velká, v meziválečném období ji tvořilo zhruba dvacet tisíc osob usazených zejména v oblasti Volyně.
„Češi byli poměrně úspěšní ve svém hospodaření. Dodnes je na Ukrajině několik dochovaných závodů, které založili čeští podnikatelé a přistěhovalci. Zrovna česká menšina tedy patřila k těm úspěšnějším,“ popisuje historik.
Sovětský svaz se menšin bál
Sovětský Velký teror byl podle něj zaměřen právě proti národnostním menšinám. „Zejména proti Polákům a Němcům, které byly největší. Ale Češi také tvořili poměrně početnou komunitu. Sovětský režim v cizincích viděl pátou kolonu, měl strach, že by mohli způsobit nějaký problém a přispět k jeho rozklížení. Češi byli obviňováni z účasti ve špionážních, kontrarevolučních nebo antisovětských skupinách. A zejména v období Velkého teroru byly tresty nejvyšší – poprava, likvidace,“ zdůrazňuje Dvořák. Obvinění byla přitom uměle vytvořená ze strany NKVD.
„Dodnes máme zmapováno kolem sedmi set obětí, jde ale o neúplné číslo a náš výzkum probíhající v ukrajinských archivech odhaluje další a další oběti. Ten konečný počet možná dosáhne tisíce osob,“ odhaduje historik.
Velký teror je označení několika souvisejících kampaní politické represe a perzekuce v Sovětském svazu 30. let minulého století, které Josif Stalin spustil s cílem odstranit zbývající opozici a získat neomezenou moc. Týkala se komunistické strany, úřednictva, důstojnického sboru, inteligence, rolnictva, etnických menšin a náboženských skupin. Záminkou k jejímu rozpoutání byla vražda Sergeje Kirova, hlavy leningradské stranické organizace, v roce 1934. Velká čistka byla zahájena pod šéfem NKVD Genrichem Jagodou, na jejím vrcholu od září 1936 do srpna 1938 ji řídil Nikolaj Ježov.