Vydání sborníku dokumentů s názvem „Velký teror na Ukrajině 1937–1938: perzekuce české menšiny“ představuje způsob, jak zachovat archivy ohrožené ruským útokem na Ukrajinu, tvrdí autoři knihy, kterými jsou čtyři čeští a ukrajinští historici a archiváři. Kniha připomíná oběti sovětských represí z řad českých krajanů a československých občanů. Jeden z jejích autorů, historik Jan Dvořák, v Událostech, komentářích upřesnil, že zmapováno je zatím asi sedm set českých obětí Velkého teroru, skutečné číslo se ale může blížit tisícovce.
Nová kniha připomíná české oběti Velkého teroru
7 minut
Události, komentáře: Historik Jan Dvořák komentuje vydání nové knihy věnující se represím české menšiny na Ukrajině v letech 1937 až 1938
Sborník editorů Jana Dvořáka, Anny Chlebiny, Andrije Kohuta a Anny Morhun je dílem, které poprvé v ucelené podobě předkládá veřejnosti téma nejhoršího období represí vůči krajanům na Ukrajině z perspektivy dokumentů sovětských bezpečnostních složek. Jde o výsledek několikaleté česko-ukrajinské spolupráce, která započala v roce 2008 podpisem rámcové smlouvy o spolupráci mezi Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Resortním státním archivem Bezpečnostní služby Ukrajiny.
Publikace obsahuje reprezentativní vzorek stovky komentovaných dokumentů NKVD a dalších bezpečnostních složek publikovaných v ruském originále a českém překladu, které ukazují podobu sovětského státního teroru uplatňovaného proti Čechům na Ukrajině. Mezi dokumentací jsou i materiály týkající se největší hromadné popravy osob českého původu na území Sovětského svazu 28. září 1938 v Žitomiru, kdy bylo popraveno osmdesát osob, z toho 78 Čechů.
Česká menšina na Ukrajině měla až dvacet tisíc členů
Češi přicházeli na Ukrajinu už ke konci 19. století, šlo zejména o ekonomickou a zemědělskou emigraci, připomněl v Událostech, komentářích historik Dvořák. „Mohli zde poměrně svobodně nějakou dobu hospodařit, dokud nebyli carskými a později sovětskými úřady nuceni k přijetí sovětského občanství a pravoslaví. Což omezovalo možnosti dalšího rozvoje komunit,“ dodal s tím, že česká menšina na Ukrajině byla nakonec poměrně velká, v meziválečném období ji tvořilo zhruba dvacet tisíc osob usazených zejména v oblasti Volyně.
„Češi byli poměrně úspěšní ve svém hospodaření. Dodnes je na Ukrajině několik dochovaných závodů, které založili čeští podnikatelé a přistěhovalci. Zrovna česká menšina tedy patřila k těm úspěšnějším,“ popisuje historik.
Sovětský svaz se menšin bál
Sovětský Velký teror byl podle něj zaměřen právě proti národnostním menšinám. „Zejména proti Polákům a Němcům, které byly největší. Ale Češi také tvořili poměrně početnou komunitu. Sovětský režim v cizincích viděl pátou kolonu, měl strach, že by mohli způsobit nějaký problém a přispět k jeho rozklížení. Češi byli obviňováni z účasti ve špionážních, kontrarevolučních nebo antisovětských skupinách. A zejména v období Velkého teroru byly tresty nejvyšší – poprava, likvidace,“ zdůrazňuje Dvořák. Obvinění byla přitom uměle vytvořená ze strany NKVD.
„Dodnes máme zmapováno kolem sedmi set obětí, jde ale o neúplné číslo a náš výzkum probíhající v ukrajinských archivech odhaluje další a další oběti. Ten konečný počet možná dosáhne tisíce osob,“ odhaduje historik.
Velký teror je označení několika souvisejících kampaní politické represe a perzekuce v Sovětském svazu 30. let minulého století, které Josif Stalin spustil s cílem odstranit zbývající opozici a získat neomezenou moc. Týkala se komunistické strany, úřednictva, důstojnického sboru, inteligence, rolnictva, etnických menšin a náboženských skupin. Záminkou k jejímu rozpoutání byla vražda Sergeje Kirova, hlavy leningradské stranické organizace, v roce 1934. Velká čistka byla zahájena pod šéfem NKVD Genrichem Jagodou, na jejím vrcholu od září 1936 do srpna 1938 ji řídil Nikolaj Ježov.
