NKVD

Vydání sborníku dokumentů s názvem „Velký teror na Ukrajině 1937–1938: perzekuce české menšiny“ představuje způsob, jak zachovat archivy ohrožené ruským útokem na Ukrajinu, tvrdí autoři knihy, kterými jsou čtyři čeští a ukrajinští historici a archiváři. Kniha připomíná oběti sovětských represí z řad českých krajanů a československých občanů. Jeden z jejích autorů, historik Jan Dvořák, v Událostech, komentářích upřesnil, že zmapováno je zatím asi sedm set českých obětí Velkého teroru, skutečné číslo se ale může blížit tisícovce.

Konec října je obdobím, kdy si Rusko obvykle připomíná oběti stalinských represí. Tradice se zrodila v kruhu tamního disentu jako výsledek úsilí hnutí Memorial. Po pádu komunismu se pieta za ty, kteří přišli o život v dobách stalinského velkého teroru, plně etablovala. Ruské úřady ovšem před dvěma lety organizaci Memorial zakázaly, Putinův režim se navíc v poslední době ke stalinské éře hlásí častěji.

Snahy o přepisování historie v Rusku od začátku plnohodnotné války proti Ukrajině ještě zesílily. Od září se ve školách přednáší dějepis podle nové učebnice, která líčí události z pohledu Kremlu a nacionalistických kruhů. Třeba sovětského diktátora Stalina popisují hlavně jako vítěze druhé světové války, a ne jako masového vraha. Režim se ale snaží upravovat historii už dlouhá léta. Týká se to třeba popraviště v karelském Sandarmohu, kde Sověti zavraždili sedm a půl tisíce lidí včetně několika Čechů.

Odvolací soud potvrdil bývalému místopředsedovi KSČM Josefu Skálovi osmiměsíční podmíněný trest za popírání válečného zločinu – sovětského masakru polských válečných zajatců v Katyni. Zkrátil mu ale zkušební dobu, a to z pěti let na 1,5 roku. Muž, který chtěl kandidovat na prezidenta, se musí ve stanoveném období chovat řádně, jinak se mu uložená podmínka přemění na vězení. Verdikt je pravomocný. Skálu přišlo k zasedání podpořit několik desítek sympatizantů.

V noci na úterý došlo k protržení Kachovské přehrady, která na jihu Ukrajiny odděluje svobodná území a ta okupovaná Ruskem. Podobnou tragédii už řeka Dněpr pamatuje. Během druhé světové války sovětští agenti odpálili přehradu v Záporoží. Mezinárodní pravidla později takové útoky zapověděla.

Za popírání katyňského masakru potrestal v pátek Obvodní soud pro Prahu 7 bývalého místopředsedu KSČM Josefa Skálu osmiměsíční podmínkou se zkušební dobou na pět let. Dalším dvěma obžalovaným, Vladimíru Kapalovi a Juraji Václavíkovi, uložil stejné podmíněné tresty. Obžaloba tvrdí, že muži v diskuzi zveřejněné na kanálu YouTube zpochybňovali to, že katyňský masakr spáchali Sověti. Všichni tři muži odmítli obvinění, že popírali válečný zločin. Verdikt není pravomocný.

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Západočeská univerzita v Plzni zveřejnily vyšetřovací spisy sovětské tajné policie NKVD k tisícovce ze zhruba osmi tisíc krajanů vězněných v gulagu za druhé světové války.

Po bolševické revoluci v roce 1917 utekly z Ruska statisíce lidí, z toho čtyřicet tisíc do Československa. Byl mezi nimi i bělogvardějský důstojník Viktor Vinter, který s rodinou odešel do Prahy. Jeho potomkovi Grigorijovi se teď až ve Spojených státech podařilo vypátrat Viktorovy vojenské dokumenty a fotografie.

Před 75 lety se do Československa začali vracet vojáci československé zahraniční armády. Byly mezi nimi tisíce bojovníků z Podkarpatské Rusi, kteří na začátku války uprchli do Sovětského svazu. Skončili nejprve v gulazích a až potom se dobrovolně hlásili na frontu. Dnes jsou jejich příběhy skoro zapomenuty. S jedním z posledních žijících veteránů natáčeli Šárka Kuchtová a Tomáš Vlach pro pořad Reportéři ČT.

Před 75 lety, 11. května 1945, sovětští agenti zatkli a uvěznili v Terezíně jednoho z hrdinů Pražského povstání Jana Voženílka. V internačním táboře se tento vlivný aktér konce války v protektorátu nakazil tyfem a zemřel. Komunisté se snažili jeho jméno, stejně jako jména celé řady dalších povstalců a jejich velitelů, vymazat z dějin. O bílých místech historie Pražského povstání natáčel Miroslav Petráček pro pořad Reportéři ČT.

V ruském městě Tver byly v době výročí konce druhé světové války odstraněny dvě pamětní desky věnované obětem takzvaného katyňského masakru, který znamenal smrt tisíců Poláků zavražděných před 80 lety sovětskou tajnou policií. Varšava proti počínání ruských úřadů protestuje. Podle agentury DPA by se mohlo jednat o odvetu Ruska za odstraňování pomníků Rudé armády v Polsku či v Česku.

Do květnového povstání proti německé okupaci českého území se na konci druhé světové války zapojili parašutisté vyslaní z Velké Británie i Sovětského svazu. Přesný počet sovětských skupin, které v protektorátu operovaly, však dosud není známý. Informace i nadále zůstávají v uzavřených vojenských archivech v Rusku.

V rámci dělení Polska mezi nacistické Německo a Sovětský svaz v září 1939 na základě paktu Molotov-Ribbentrop padly do sovětského zajetí tisíce polských důstojníků a dalších lidí. Sovětský diktátor Josif Stalin je posléze označil za „nacionalisty a kontrarevoluční aktivisty“ a svým rozkazem je nechal zavraždit. Sovětská tajná policie NKVD tak v Katyni i na jiných místech na jaře 1940 postřílela na 22 tisíc Poláků – kromě důstojníků také intelektuály, duchovní nebo policisty. Po válce sovětský režim masakr popíral a vinil z něj německé nacisty, kteří po napadení SSSR oblast obsadili a objevili i hroby zavražděných. Až před 30 lety, 13. dubna 1990, se Sovětský svaz poprvé oficiálně přiznal k masakrům.

Nacistické Německo a Sovětský svaz se na postupu vůči Polsku domlouvaly, připomněl v Událostech, komentářích politolog a ředitel Polského institutu v Praze Maciej Ruczaj. Řekl to v souvislosti s deportacemi obyvatel tehdejšího východního Polska do Sovětského svazu, které začaly před osmdesáti lety. Území, které Rudá armáda obsadila v září 1939, museli v první vlně opustit zaměstnanci polských civilních a vojenských úřadů, lesníci a policisté. Transporty směřovaly na Sibiř, na sever SSSR a do Kazachstánu. Odejít muselo až čtyři sta tisíc lidí.

Příběhy Čechoslováků odvlečených do sovětských gulagů připomíná výstava v brněnském krytu 10-Z s názvem Čechoslováci v lágru. Jednou z dosud žijících pamětnic tehdejších represí je i šestaosmdesátiletá Věra Sosnarová rozená Mělká.