Politika jedné Číny se nemění stejně jako důraz na lidská práva. V Událostech, komentářích o tom ujistil ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD). Podle europoslankyně Kateřiny Konečné (KSČM) by se s „asijským obrem“ mělo jednat opatrně a podle jeho pravidel.
Měli bychom s Čínou mluvit o Hongkongu, míní Petříček. Ať si to vyřeší sami, oponuje Konečná
Události, komentáře: Česko-čínské vztahy (zdroj: ČT24)
Do Číny v tomto týdnu přijel předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček. Jednal s některými vysoce postavenými politiky. Zmínil se o lidských právech, i když ne o konkrétních tématech, jako jsou násilnosti při protestech v Hongkongu.
Podle ministra zahraničí Tomáše Petříčka postupoval v zásadě správně. Zdůraznil přitom, že ministerstvo na přípravě cesty třetího nejvyššího ústavního činitele nijak zvlášť úzce nespolupracovalo. „Pan předseda stejně jako všichni poslanci zastupuje parlament. Ministerstvo zahraničních věcí do parlamentní diplomacie přímo nezasahuje,“ upozornil Petříček s tím, že jeho úřad pro Vondráčka pouze připravil podklady.
„Smysl je především ekonomický. Jsem rád, že také zvedá otázku lidských práv. Že téma Hongkongu nepadlo, je, myslím, škoda. Z našich úst by to mělo zaznívat,“ dodal ministr zahraničí.
Europoslankyně Kateřina Konečná si však nemyslí, že by bylo potřeba, aby evropští politici v Číně hovořili o Hongkongu a násilnostech, které provázejí tamní protesty. Přirovnala je k separatistickým demonstracím v Katalánsku. „Měla by to být věc, kterou by si oni měli řešit sami. Je to věc, kterou můžeme sledovat, ale já daleko silněji a intenzivněji vnímám to, co se děje tisíc kilometrů od nás,“ řekla k hongkongským událostem.
S Čínou by se podle Konečné mělo jednat opatrně a podle jejích pravidel. Tím si také vysvětluje nenaplněná očekávání, pokud jde o čínské investice v Česku. „My žijeme v mentalitě EU, možná středoevropského prostoru. Číňané žijí v mentalitě: dejte nám projekty, my zvážíme, zda je to ekonomicky zajímavé, a poté je podpoříme. Tak se dělá v Číně obchod,“ míní.
Za vyloženě škodlivý považuje krok Prahy, jejíž radní se ohradili proti tomu, aby v sesterské smlouvě s Pekingem bylo ustanovení, podle kterého česká metropole respektuje politiku jedné Číny. Spor na komunální úrovni skončil tím, že Peking smlouvu vypověděl.
„Co se dělo s Prahou, nám způsobilo určité obchodní komplikace. A je fakt, že když tam přijede prezident Macron, nebo předtím prezident Hollande, a velmi diplomaticky na toto téma narazí, tak to udělá takovým způsobem, že si odtud odveze kontrakt na 60 airbusů. My si nedovážíme nic a jenom se snažíme zasahovat do věcí, které si myslím, že nám nepatří,“ kritizovala europoslankyně pražské politiky.
Podle Tomáše Petříčka Česko politiku jedné Číny respektuje a diskusím o lidských právech se nebrání. „Je zcela legitimní a je to i součást působení v mezinárodních organizacích, že třeba otázku lidských práv řešíme na půdě Rady pro lidská práva OSN. V tomto jsme velmi aktivní jako členové,“ řekl. Připustil, že při bilaterálních jednáních budou Číňané brát vážně spíše představitele jiných zemí, zmínil se o francouzském prezidentovi Macronovi. S tím ministr nemá problém. „Jsme součástí EU a máme společnou bezpečnostní zahraniční politiku,“ poukázal. Dodal, že „nemůžeme očekávat, že země velikosti Česka výrazně změní politiku Číny“.
Radek Vondráček není jediným vrcholným českým politikem, který se vydal na území, které Peking považuje za své. Následovat ho chce i předseda Senátu Jaroslav Kubera, který však nemíří do pevninské Číny – chce se vydat na Tchaj-wan. „Řekl jsem ústavním činitelům, že moje vláda to není, takže se necítím zavázán propagovat politiku pana prezidenta Zemana nebo pana premiéra,“ podotkl Kubera již dříve.
Tomáš Petříček je ale k plánům šéfa horní parlamentní komory zdrženlivý. „Já nemám šanci, jak panu Kuberovi jeho záměr rozmluvit. Není to obvyklé – ani v evropských poměrech není obvyklé, že by tak vysoce postavený ústavní činitel Tchaj-wan navštívil,“ poznamenal. Připustil přitom, že Česko má s Tchaj-wanem „rozvinuté ekonomické a kulturní vztahy“.
Europoslakyně Konečná před Kuberovou cestou varovala jako před riskantním krokem. „Měl by si uvědomit, že z pozice předsedy Senátu, druhého nejvyššího ústavního činitele v této zemi, nereprezentuje sám sebe, ale reprezentuje Česko. (…) Jestli tam pojede s tím, že se bude snažit vylepšit vztahy mezi Tchaj-wanem a Čínou, tak proti tomu nic nemám. Ale pokud tam jede s čímkoli jiným, tak nejenže nebude respektovat politiku jedné Číny, kterou naše země a EU zastává, ale může to způsobit poměrně silné komplikace ve vztazích k Číně. Především ve vztazích ekonomických,“ míní.
Ministr zahraničí ujistil, že možnost, že i on by se na Tchaj-wan vydal, „není na pořadu dne“. Naproti tomu například do Hongkongu by vyrazil rád.