Když půjdou Češi v pátek a sobotu k volebním urnám, budou vybírat své zástupce do Evropského parlamentu z 39 kandidátních listin. Všechny strany již představily své programy a lídry, ovšem volič se teoreticky může rozhodnout i podle jiného kritéria. Může se ptát, ke které politické „rodině“ se partaj připojí.
Lidovec, socialista, národovec. Pro Evropský parlament nejsou klíčové státy, ale frakce
Volby do Evropského parlamentu v mnohém připomínají volby do dolní komory českého parlamentu. Systém se liší jen v dílčích parametrech. Například tím, že obvodem je celé Česko, ze stejných kandidátů tak budou voliči vybírat v Plzni i třeba v Ostravě.
Způsob samotné volby je snadný. Lidé vyberou jednu stranu nebo hnutí, vloží list do úřední obálky a tu vhodí do urny. Vybrat mohou až dva kandidáty, kterým udělí preferenční hlas. V tomto ohledu tedy voliče nečeká žádné překvapení.
Čím větší politická frakce, tím silnější má hlas
Politická uskupení se snaží zapůsobit programem. Důraz dávají na různá témata – od kvality potravin přes bezpečnost a životní prostředí až k otázkám mezinárodní politiky. Kampaň se i v tomto ohledu velmi přibližuje kampani před volbami sněmovními. Voliči se mohou rozhodovat na základě slibů, a tedy i podle toho, do jaké míry s programem toho kterého uskupení souhlasí.
Druhým kritériem může být preference konkrétních osobností. Roli hraje dosavadní politické působení, zkušenosti nebo jen to, zda je některý z kandidátů více či méně sympatický. Ostatně právě i k tomu slouží možnost udělit až dva přednostní hlasy na volebním lístku. I toto je kritérium, které voliči mají zažité.
Mnohem častěji je opomíjeno poslední kritérium, které však může být v konečném důsledku rozhodující v tom, zda zvolení europoslanci budou moci alespoň některé body ze svého programu naplnit. Tím je příslušnost k takzvaným politickým skupinám.
Jednotliví europoslanci se totiž sdružují právě v politických skupinách, někdy také označovaných jako politické frakce. Mohli bychom je s mírnou nadsázkou přirovnat k poslaneckým klubům. Důležitou charakteristikou práce v Evropském parlamentu totiž je, že poslanci nespolupracují primárně podle státu původu, ale zejména na základě reprezentované ideologie.
- K utvoření politické skupiny je třeba 25 europoslanců a musí v ní být zastoupena nejméně čtvrtina členských států.
- Poslanci nemohou patřit k více než jedné politické skupině. V současné době je frakcí celkem osm.
Právě příslušnost ke konkrétní euroskupině je často tím rozhodujícím, co ovlivňuje úspěšnost politických subjektů při prosazování volebních slibů a programu. Čím silnější skupina je, tím výraznější vliv na chod parlamentu může uplatňovat. Naopak poslanci slabších skupin prosazují své národní zájmy, ale i záměry celé své frakce obtížněji. A to se týká nejen programových otázek, ale i personálií, což se odráží například i ve složení předsednictva parlamentu.
Nejsilnější je lidovecká skupina, ALDE možná skončí
Nejvýznamnější politickou silou v europarlamentu je Evropská lidová strana (EPP), která aktuálně čítá celkem 216 poslanců ze všech 28 zemí. Jedná se o nejstarší politickou skupinu sdružující kandidáty středopravicových politických stran a hnutí.
Právě z EPP už od roku 1999 pochází všichni předsedové Evropské komise a její síla je znatelná i na složení předsednictva. Z patnáctičlenného vedení jí aktuálně připadá pozice předsedy a dalších tří místopředsedů. Z českých politických stran k této skupině patří KDU-ČSL společně s TOP09 a Starosty. A právě i díky podpoře EPP je přístup některých českých europoslanců k významným funkcím jednodušší.
Druhou nejvýznamnější frakcí je Progresivní aliance socialistů a demokratů (S&D). Ta čítá aktuálně 184 poslanců napříč všemi členskými státy. Jedná se o uskupení hájící středo-levicové ideje. Tomu odpovídá i její zaměření na podporu témat solidarity, férovosti a sociální spravedlnosti či nezaměstnanosti. Také ona je významně zastoupená ve vedení parlamentu, patří jí třetina křesel. Členem skupiny jsou z České republiky poslanci ČSSD.
Třetí nejsilnější, ale oproti dvěma předchozím již o poznání mnohem méně početná je Evropská konzervativní a reformní skupina (ECR). Sdružuje konzervativní politické strany, jejichž snahou je zejména reformovat stávající podobu Evropské unie. Aktuálně je v ní sdružených 77 poslanců z 19 zemí. Ve frakci má své europoslance česká ODS, ale třeba i polská strana Právo a Spravedlnost, slovenská Svoboda a solidarita nebo britská Konzervativní strana. Britských konzervativců je nyní ve skupině 19. V okamžiku, kdy by Velká Británie opustila EU, skupina by významně oslabila.
Počet českých europoslanců v politických skupinách evropského parlamentu
S 69 europoslanci z 22 zemí je čtvrtou nejsilnější skupinou Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE). Jak už název napovídá, jedná se o skupinu, která sdružuje liberální politické strany. Jejich hlavními idejemi jsou jednotný trh, vláda práva či podpora evropských hodnot. Dříve třetí nejsilnější skupina je domovskou frakcí pro hnutí ANO.
Ovšem právě budoucnost této skupiny je nejistá. Jak minulý týden uvedl týdeník Respekt, ALDE by mohla nahradit nová skupina, vznikající z iniciativy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Do ní by mohla vstoupit většina politických stran, které byly doposud organizovány právě v ALDE. ANO by tak muselo hledat novou skupinu, v níž by mohlo po volbách působit.
Počtem europoslanců je v pořadí další skupinou Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice (GUE/NGL). Jedná se o levicově zaměřenou skupinu, tvořenou 52 europoslanci ze 13 zemí. Sdružuje strany komunistické a socialistické ideologie. Česko v ní reprezentují tři zástupci z KSČM.
V Evropském parlamentu je dále zastoupena i politická skupina Zelení/Evropská svobodná aliance (Greens – EFA). Další frakce nese název Evropa svobody a přímé demokracie (EFDD) – k ní patří například strana Nigela Farage, který prosazuje odchod Velké Británie z EU, nebo jediný zástupce Strany svobodných občanů.
Početně nejmenší skupina Evropa národů a svobody (ENF) sdružuje euroskeptické a nacionalistické politické strany. Blízko k této skupině má prozatím i české hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury. Podle jeho dřívějších vyjádření se pokusí spolupracovat s podobně nacionálně orientovanými politickými stranami. Je tak možné, že právě europoslanci SPD by mohli nakonec působit v ENF.
Evropský parlament je Babylonem uprostřed Bruselu (zdroj: ČT24)
Otázkou stále zůstává, kam se po případných úspěšných volbách zařadí pirátští europoslanci. Před volbami jasnou odpověď dosud nedali. Jednou z variant je, že se stanou součástí nově vznikající skupiny pod taktovkou prezidenta Macrona. Podle lídra pirátské kandidátky je možný i vstup do skupiny Zelených. Záviset to ale může i na výsledku ostatních evropských pirátských stran.