Lichtenštejnsko se kvůli sporu o majetek rodu Lichtenštejnů vyvlastněný v Česku po druhé světové válce obrátí na Evropský soud pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku. Ve sporu jde o zhruba 600 hektarů pozemků u středočeských Říčan, Vláda ve Vaduzu však otevřeně připouští, že verdikt ESLP bude jasným vodítkem i pro všechny další probíhající majetkové spory.
Podle kabinetu české úřady nerespektovaly dostatečně suverenitu Lichtenštejnska, a proto se rozhodl podat ve středu u soudu ve Štrasburku mezistátní stížnost. Je to vůbec poprvé, co si u ESLP na Česko stěžuje jiný stát.
Lichtenštejnská vláda má za nepřípustné to, že tamní státní příslušníci jsou opakovaně označováni za osoby německé národnosti a toto označení je uplatňováno jako základ rozsudků českých soudů.
„Mezistátní stížnost je účinný nástroj, jak chránit lichtenštejnský stát před jiným státem. Nemáme nepřátelské úmysly, ale nevidíme nyní jinou možnost, pokud chceme chránit naši suverenitu,“ řekla šéfka lichtenštejnské diplomacie Katrin Eggenbergerová. Podle ní vláda o kroku Vaduzu předem informovala české představitele včetně premiéra Andreje Babiše (ANO) a ministra zahraničí Tomáše Petříčka (ČSSD).
České soudy prý porušily Evropské úmluvy o lidských právech
Podání stížnosti na Česko podporují i nejvyšší zástupci monarchie včetně vládnoucího knížete Hanse Adama II. Verdikty českých soudů představují „systematické a závažné porušení Evropské úmluvy o lidských právech“, uvedlo knížectví ve svém prohlášení.
„Postoj, který v současnosti Česká republika vůči Lichtenštejnsku a jeho státním příslušníkům zaujímá, se ve zcela zásadních oblastech nevyznačuje takovým respektem, s jakým spolu mají jednat rovnoprávné suverénní státy v Evropě,“ stojí v oficiální reakci knížecí rodiny.
Lesy u Říčan
Stížnost se týká verdiktů ve sporu o zhruba 600 hektarů lesů u Říčan. V roce 2015 okresní soud uznal, že Nadace knížete z Lichtenštejna má nárok na dědictví těchto pozemků, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) ale toto rozhodnutí napadl a uspěl. To nakonec potvrdily všechny odvolací soudy a letos v únoru i Ústavní soud.
V katastrech jako majitel pozemků figuroval kníže František Josef II. ÚZSVM ale argumentoval, že se jednalo o administrativní chybu a úřady po válce pouze opomněly zaznamenat změnu vlastníka.
Vodítko pro podobné spory
U českých soudů se nyní rozhoduje ještě o 26 žalobách podaných v roce 2018. V nich se Lichtenštejnové domáhají vrácení majetku, na kterém podle nich neoprávněně hospodaří český stát.
Spory se týkají zhruba šedesáti tisíc hektarů polí a lesů, ale také pěti moravských zámků včetně Lednice či Valtic.„Jedná se o to, aby padlo rozhodnutí, které se bude vztahovat i na všechny ostatní případy,“ uvedl náměstek ministra zahraničí Martin Frick.
České ministerstvo zahraničních věcí označilo krok knížectví za nestandardní, vzájemné vztahy obou zemí prý ale nezhorší. „Paradoxně by se finálním verdiktem soudu mohly naše vztahy s Lichtenštejnskem od tohoto historického problému očistit, neočekáváme jejich zhoršení. O tom svědčí i plánovaná cesta ministra Petříčka do země na podzim tohoto roku,“ řekla mluvčí resortu Zuzana Štíchová.
Pozemková reforma, později Benešovy dekrety
Česko a Lichtenštejnsko jsou země po staletí historicky spjaté. Zámožný rod Lichtenštejnů patřil k nejbohatší tuzemské šlechtě, hlavně na Moravě. Vlastnil mimo jiné Lednicko-valtický areál zapsaný na seznam kulturního dědictví UNESCO nebo zámky Bučovice, Plumlov či Velké Losiny.
O dvě třetiny pozemků přišel rod při meziválečné pozemkové reformě, zbylý majetek mu byl zabaven na základě poválečných dekretů prezidenta Edvarda Beneše. Tehdejší československé úřady konfiskaci provedly s poukazem na to, že se lichtenštejnský kníže František Josef II. přihlásil k německé národnosti a v souladu s tím se během války i choval.
Lichtenštejnové ale tvrdí, že vyvlastnění bylo neoprávněné, protože vládnoucí kníže se za Němce neprohlásil a byl hlavou suverénního státu, který za války zachovával neutralitu.
