Česká lékařská komora upozorňuje na nedostatek lékařů. Podle místopředsedy sněmovního výboru pro zdravotnictví Toma Philipa (KDU-ČSL) jich je téměř šedesát tisíc, což je v rámci Evropské unie průměr. V některých státech Unie ale možná nejsou zatíženi tolika administrativními úkony, a tak mají více času na pacienty, míní. Dle náměstka ředitele VZP Jana Bodnára počet lékařů v Česku dokonce stoupá, ubývá ale pediatrů, což může být v některých regionech brzy problém. Typický student lékařství navíc pochází z velkého města, kde chce zůstat. „Musí se podporovat vzdělávání lékařů. (…) pokud na to nebude dost peněz, nikdy jich nemůže být dostatek,“ míní člen zdravotnického výboru Kamal Farhan (ANO). Uvedli to v pořadu Události, komentáře.
Lékařů není málo, problém je v organizaci, míní Philip. Pediatrů ubývá, absolventi nechtějí do maloměst, říká Bodnár z VZP
Události, komentáře: Nedostatek praktiků a dětských lékařů (zdroj: ČT24)
„Lékařů je obecně asi necelých šedesát tisíc, což je v rámci Evropské unie zhruba průměr,“ poznamenal Philip s tím, že se tak úplně nedá konstatovat, že by v Česku bylo lékařů málo. „Myslím, že je to hodně o tom, jakým způsobem je ta péče organizovaná, což může být v jiných státech samozřejmě trochu jiné a možná lepší a racionálnější,“ soudí.
Jako příklad uvedl to, že někde možná nemají lékaři tolik administrativních úkonů, a tím pádem mají více času na pacienty.
„Je to jednoznačně dáno demografickým vývojem. Nejen stárnutím populace, ale i stárnutím lékařů jako takových,“ vysvětluje si situaci Farhan. Aby se lékař dostal do praxe, potřebuje k tomu téměř dvanáct let, upozornil dále. „To znamená, že je to i o plánování předchozích vlád, řekněme už někdy kolem roku 2010, 2013, aby získávaly lékaře, navyšovaly počty studentů,“ myslí si.
Podle Bodnára počet lékařů v Česku stoupá, problém je ale v primární péči, což jsou lékaři praktičtí a gynekologové. Za posledních pět let u praktických lékařů pro děti a dorost ubylo 150 úvazků, upozornil. „To je vysoké číslo a opravdu hovoří o tom, že v některých regionech v brzké době může být problém s dostupností péče.“
Co se týče praktiků pro dospělé, tam je situace dle Bodnára o něco lepší. „V pětiletém období ubylo sto úvazků s tím, že tempo nárůstu nových lékařů v této oblasti je vyšší než u pediatrů,“ konstatoval.
Demografické složení studentů
V rámci řešení této situace by bylo dobré lépe tyto obory propagovat, míní Bodnár. Na druhou stranu je podle něj problém i v demografickém složení studentů na lékařských fakultách. „Typický student nepochází z okrajového města v Sudetech, ale z Prahy, Brna nebo jiného velkého města,“ uvedl s tím, že takový student pravděpodobně po absolvování nebude chtít odejít vykonávat praxi například do pohraničí či regionů s menším počtem obyvatel, kde by jej naopak byla potřeba.
Je podle něj nutné zamyslet se nad tím, jak tento problém řešit systémově. „Je to o zkrácení té odborné přípravy, o zvýšení odborných kompetencí lékařů v ordinacích, kteří teď mohou dělat jen některé výkony. Poté je vhodné hovořit o tom, jakým způsobem vzdělání nastavit tak, aby lékaři z oboru pediatrie mohli častěji nastupovat do praxe v jednotlivých regionech a otvírat si své ordinace,“ uvedl.
Potřeba praxe
Pokud člověk nemůže sehnat lékaře, měl by se dle Philipa obrátit na svou pojišťovnu, která mu je povinna při hledání pomoci. „Co můžeme dělat my, jako politici, nebo pojišťovny, je několika kroky přispívat k tomu, aby do budoucna lékařů bylo více,“ sdělil s tím, že je například nutné dále zvyšovat počty studentů lékařských oborů a zároveň je pouštět do praxe. „Oni většinu svého kurikula mají v nemocnicích, a ten svůj terén většinou ani nepoznají. A když jej nepoznají, tak k němu ani neinklinují,“ doplnil.
„Musí se také podporovat vzdělávání lékařů. To znamená takzvaná rezidenční místa. Aby se vůbec mohli v tom daném oboru vzdělat,“ navázal Farhan. Pokud na to nebude dostatek financí, tak lékařů nemůže být nikdy dostatečné množství, míní.