Praha – Dvě stě tisíc na sedmdesát, neboli na každých 2800 pouze jeden. Poměr psychicky nemocných dětí ku dětským psychiatrům je tak varovný, že se jím už zabývá i veřejná ochránkyně práv. Nedostatek specializovaných lékařů se projevuje hlavně v ambulancích. Situaci by navíc ještě mohly zhoršit chystané změny ve vzdělávání mediků. Oddálily by totiž potřebný nástup pedopsychiatrů do praxe.
Nejvážnější je nyní situace v severních Čechách, na Zlínsku, Vysočině nebo v Karlových varech. Dětská psychiatrie tu prakticky neexistuje. V praxi tak rodičům nezbývá než k odborníkům pravidelně absolvovat několikahodinovou cestu. Například v Ústí nad Labem funguje na sto tisíc obyvatel jeden dětský psychiatr, navíc jen na třetinový úvazek. Nové pacienty tak už zdejší pracoviště nepřijímá.
Možnost suplovat práci dětského specialisty prý není možná. Podle ústeckého pedopsychiatra Petra Zahradníka totiž nejde přístup k dítěti a dospělému příliš srovnávat. Práce s dětmi je především zdlouhavější – a tak se rodiče ve snaze pomoci svým potomků musí obrnit trpělivostí. Právě včasná léčba je přitom pro úspěch mnohdy klíčová.
„Ví se, že duševní poruchy ze 60 procent začínají už v dětství. U dopadů se nejedná jen o kriminalitu, ale i o horší možnost sociálního začlenění a nalezení práce,“ tvrdí předseda Asociace dětské psychiatrie Jaroslav Matýs.
Právě obor přitom kvůli náročnosti a nedostatečným platům u mladých mediků netáhne. Pokud by se navíc v novém zákoně zrušila jako atestační obor, jeho studium se ještě prodlouží. „My jsme ukázali panu ministrovi statistiku, která dokázala, že v letech, kdy tento obor byl atestační, se výrazně zvýšil počet pedopsychiatrů. Teď už praxe hlásí zoufalý nedostatek,“ popsala ombudsmanka Anna Šabatová po schůzce se šéfem resortu Svatoplukem Němečkem. Ten nedávno v ČT vzkázal, že je ochotný názory pedopsychiatrů vyslechnout.
Jednou z nejčastějších dětských poruch, tedy hyperaktivitou a deficitem pozornosti (ADHD), trpí v Česku na 20 tisíc dětí. Ve vyspělých zemích je adekvátně léčeno až 70 procent z dětí, které mají ve zdravotní dokumentaci uvedenu diagnózu ADHD. V tuzemsku je to desetkrát méně. Právě u chybně léčených pacientů je riziko agresivity a dlouhodobé trestné činnosti v dospělosti. Až 60 procent osob ve výkonu trestu má v anamnéze neléčenou ADHD.
