Praha - Život historika doktora Jiřího Kotyka byl vždy spjatý s Pardubicemi, kde se narodil a po celý život i žije. Jeho profesní i společenský záběr je vskutku obdivuhodný. Je předsedou pardubické pobočky Masarykovy společnosti, spoluzakladatelem společnosti prvního československého aviatika Jana Kašpara a pracuje i jako vysokoškolský pedagog Univerzity v Hradci Králové. Co se týče historie, jeho zájem se soustředí například na problematiku českého fašismu, spolupracovníků operace Silver A na Pardubicku, či nezákonné procesy v padesátých letech. Zasáhnul i do debat kolem odkazu mistra Jana Husa svou knihou Spor o revizi Husova procesu. V pořadu Před půlnocí s ním hovořila Pavla Pilarová.
Letadlem na svatbu přítele
Nedávno uplynulo stoleté výročí od prvního letu českého aviatika Jana Kašpara. Kašpar tehdy letěl z Pardubic do Prahy, kde se jeho přítel ženil. Podle Kotyka chtěl zřejmě spojit příjemné s užitečným. K výročí letu se měl uskutečnit let kopie Kašparova stroje Blériotu, který byl však pro špatné počasí zrušen. Kotykův kolega ze společnosti Jana Kašpara k výročí letu založil pod Kunětickou horou muzeum věnované prvnímu českému aviatikovi.
Kotyka mrzí, že některé instituce, které Kašparův odkaz využívají, o něm nemají ani základní informace. Možná právě díky poloze muzea si mnoho lidí například myslí, že vzlétal právě od Kunětické hory. Ve skutečnosti byl Kašparův hangár zhruba na místě dnešního pardubického sídliště Dukla. K výročí Kašparova narození uspořádal Kotyk vzpomínkovou akci na hřbitově u jeho hrobu.
Čtenářům, kteří by se o životě Jana Kašpara chtěli dozvědět víc, doporučuje Kotyk podrobnou monografii První český letec Jan Kašpar a začátky českého letectví z pera Pavla Svitáka. Na sídlišti Dukla má Kašpar i pomník, na kterém je však první Kašparův let datován rokem 1910 místo 1911. Podle Kotyka můžou za nepřesnost letcovi obdivovatelé, kteří se o vznik pomníku zasloužili.
Jan Hus nebyl mučedníkem ale hrdinou
Doktor Kotyk přispěl do debaty o odkazu mistra Jana Husa knihou Spor o revizi Husova procesu. V druhé polovině devatenáctého století se objevovaly snahy o revizi Husova procesu. Důvodem byl názor některých lidí, že šlo v podstatě o justiční vraždu. Kotyka mrzí, že je Hus dodnes vnímán veřejností spíše jako mučedník a ne jako hrdina, který pro své názory riskoval život a nakonec o něj i přišel. Myslí si, že Husův odkaz by si neměly přivlastňovat žádné církve, patří celému národu.
Pardubičtí spolupracovníci heydrichiády
Jednou z nejvýznačnějších událostí moderních českých dějin byl bezesporu atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha 27. května roku 1942 s krycím názvem Silver A. Činnost pražské skupiny je dostatečně zmapovaná a tak se Kotyk zaměřil na pardubické spolupracovníky výsadku Silver A, manžele Hanu a Václava Krupkovy.
Tématem se už před ním zabývali historikové Zdeněk Jelínek z Vojenského historického ústavu a Miroslav Ivanov, kteří však již téma nestihli zpracovat. Kotykovi podle jeho slov nesmírně pomohlo, že mohl nahlédnout do archivů bezpečnostních složek při Ústavu pro studium totalitních režimů a významně mu pomohl i spolupracovník Jaroslav Švančara, který mu poskytl unikátní fotografie ze svého archivu.
Manželé Krupkovi pomohli skupině Silver A hned dvěma způsoby. Předně u sebe ubytovali velitele operace Silver A kapitána Alfréda Bartoše, teprve dvacetiletá Helena pak navíc fungovala jako spojka s pražskou skupinou.
Kotyk svou knihu rozhodně nechtěl pojednat jako rehabilitační spis. Komunistická propaganda však jejich činnost později překrucovala a zneužívala a bylo proto dobře vnést do kauzy politikou nezkalený pohled. Pro období totality je také typická snaha lidí, kteří manžele Krupkovy za komunistů vyslýchali, si jejich činnost přisvojit.
V období po nástupu komunistů k moci nenechala státní tajná policie Krupkovy bez povšimnutí. Hanu estébáci přesvědčovali ke spolupráci přivázanou k topení tak dlouho, až se podvolila. Tajná policie jí zařídila novou identitu pod jménem Jana Králová a zapojovali jí do různých akcí. To už byli manželé rozvedení. Když se opětovně setkali a její manžel její novou identitu rozkryl, odhodlala se Helena v roce 1968 k emigraci do západního Německa. I na jejího manžela Václava byl veden spis, ve kterém vystupoval pod krycím jménem „Míša“, ten byl však později skartován.
Lidé dávají přednost černobílému vidění světa
O operaci Silver A natočil režisér Jiří Strach v roce 2007 stejnojmenný film. Podle Kotyka se scénář věrně držel skutečných událostí. Je to tím, že manželé Konášovi, kteří k filmu scénář sepsali, vycházeli z pamětí Václava Krupky, které vyšly v odborném časopise Historie a Vojenství tak, jak je editoval i s poznámkovým aparátem doktor Jelínek.
Některým lidem vadilo, že film téma atentátu vulgarizuje. Český svaz bojovníků za svobodu dokonce jeden čas zvažoval žalobu na scénáristy i režiséra. Podle Kotyka je to tím, že mnoho lidí má tendenci k černobílému vidění světa a nevnímá, že i hrdinové jsou lidé z masa a kostí.
Z jakých důvodů se zajímat o dějiny?
Často se říká, že kdo nezná vlastní dějiny, je nucen je opakovat. Doktor Kotyk se však ptá, zda se lidstvo někdy z dějin poučilo? Domnívá se, že spíše ne. Jen se některé události opakovaly jako komedie a jiné jako tragédie. Přesto bychom se podle jeho názoru měli historií zabývat.
