Do lesů vyrazili sběrači. Mnozí pro radost, ale mnozí také pro přivýdělek. Například ceny borůvek se letos pohybují nejčastěji od dvou do tří stovek za kilogram. Potkat lze i houbaře. Někteří z nich nabízejí plné košíky do restaurací nebo na trzích, často kolem dvou set korun za kilo. Pro prodej však také platí určitá pravidla.
Restaurace a penzion Hamr Dívčí Kámen na jihu Čech kupuje borůvky od své sběračky. Hostům pak nabízejí lívance, kynuté knedlíky se žahourem, nebo borůvkový koláč, popisuje spolumajitel Miroslav Kučera.
Sběrače lze potkat například v lesích na Třeboňsku. Nasbírané ovoce prodávají u silnic. Ceny volně nabízených lesních borůvek se pohybují od 180 korun za kilo na sociálních sítích až po 350 při osobním prodeji.
Bez daně, ale jednorázově a poctivě
Sezonní prodejci svůj příjem do padesáti tisíc korun danit nemusí. „Musí to být prováděno jednorázově, příležitostně, nahodile, nepravidelně, potom můžeme mluvit o příležitostném příjmu,“ vysvětluje mluvčí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj Jana Králová.
Poctivost prodeje kontrolují inspektoři České obchodní inspekce. „Pochybení se týkají informací o cenách a dodržování zásad poctivého prodeje, především nesprávného účtování, “ vypočítává některé prohřešky mluvčí inspekce František Kotrba. Zmiňuje také, že v některých případech prodávající nevydali doklad o zakoupení, i když o to spotřebitel zažádal.
Borůvky a další sypké ovoce se musí prodávat na váhu, tedy v kilogramech, ne v litrech. „Při tom prodeji sehrává vliv řekněme i to, jak je zboží natřeseno, a kolik vzduchu si tak zároveň s tím zbožím spotřebitel kupuje,“ zmiňuje mluvčí Státní zemědělské a potravinářské inspekce Pavel Kopřiva.
Podle lesního zákona mohou lidé sbírat plody pro vlastní potřebu. V případě, že je chtějí prodávat dál, potřebují souhlas majitele lesa.
Třicet tisíc tun plodů
Co a v jakém množství si lidé z lesa odnášejí, mapuje ministerstvo zemědělství a Česká zemědělská univerzita. Podle posledních údajů je to kolem třiceti tisíc tun různých plodin ročně.
Více než polovinu tvoří houby, borůvky jsou hned za nimi. Pak už jde o nižší čísla – třeba v případě malin, ostružin, bezinek či brusinek.
Houbaři s osvědčením
Houbaři, kteří prodávají nasbírané plody, by měli mít osvědčení. Zájem o něj ale příliš velký není. Krajské hygienické stanice jich ročně vydají jen několik desítek.
Znalosti musí mít stoprocentní. Pokud by při testu nebo poznávačce udělala jen jedinou chybu, certifikát by Petra Klimke získat nemohla. „Houby sbírám asi třicet let, takže mi to nedalo tolik práce,“ říká. Zmiňuje, že se jen doučila otravy, některé odborné věci a nastudovala si legislativu. „Myslím, že to nebylo nijak náročné,“ shrnula.
Koníček by nyní ráda alespoň částečně proměnila v práci. V lese prý tráví téměř veškerý volný čas. S osvědčením může školit další houbaře nebo houby přímo prodávat. Velké úlovky ale letos zatím nepřinesla. „Moc nerostou. Spíš nějaké holubinky, které to sucho nějakým způsobem zvládají, ale hřibovité zatím vůbec,“ popsala Klimke.
Prodej hub očištěných a ze svého lesa či hospodářství
Testy vypisují krajské hygienické stanice pravidelně. V posledních letech ale přicházejí spíše jednotky zájemců. Tradiční prodej, například stánkový u silnice, mizí. „Někdy se prozkouší za rok patnáct lidí, někdy pět,“ říká vedoucí oddělení hygieny výživy KHS jihočeské krajské hygieny Markéta Jandová.
Tržní houby musí být očištěné, rozdělené maximálně jedním řezem a sbírat by je měl prodejce pouze ve svém lese. Pokud tak činí jinde, majitel to musí vědět. Výjimku tvoří jen ty houby, které si lidé pěstují sami. Kupříkladu ve skladech v pražských Vršovicích se zaměřují hlavně na exotické druhy. Například na korálovec ježatý coby náhražku masa ve vegetariánské kuchyni. „Zkusili jsme vypěstovat pár hub. Roznesli jsme to po restauracích a kuchařům se to zalíbilo. A najednou to šlo,“ přiblížila jednatelka Mushroom planet Paulína Pôbišová.
