Česká republika má od nynějška další zápis na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO, uspěla s nominací ruční výroby skla, na které se podílelo dalších pět evropských zemí. Návrh schválil mezivládní výbor organizace na svém zasedání v Botswaně. Česko má nyní na seznamu UNESCO dohromady devět tradic, zvyků a řemeslných technik. Jako první byl před osmnácti lety zapsán slovácký tanec verbuňk, naposledy loni vorařství.
Návrh na zápis ruční výroby skla podaly Organizaci Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) společně Francie, Finsko, Maďarsko, Německo, Španělsko a Česko, koordinátorem byla Francie. V Česku se na přípravě podkladů kromě ministerstva kultury podílelo například Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, ale i zástupci jednotlivých sklářských hutí, škol a profesních organizací.
„Je to dárek pro celou sklářskou komunitu,“ řekla v pořadu Události, komentáře ředitelka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou Milada Valečková. Dosáhnout zapsání ruční výroby skla na seznam bylo obtížné i kvůli shodě s ostatními zeměmi, které návrh podaly. „Mnohé techniky výroby už ani nemají, zatímco u nás v České republice ty techniky existují a rozvíjejí se,“ uvedla. Například jde o práci u kahanu či studené techniky, jako jsou broušení, rytí nebo zlacení skla. Zápis ruční výroby skla by mohl do Česka přitáhnout turisty například z asijských zemí, míní Valečková.
V České republice ve stovkách skláren, rodinných dílen a ateliérů pracuje více než pět tisíc sklářů, brusičů, rytců, malířů, výrobců bižuterie a šperků, sklářských výtvarníků a designérů, informovalo v tiskové zprávě ministerstvo kultury. Sklářství jako odvětví je důležité zejména v Libereckém a Zlínském kraji a na Vysočině. O jeho technologické jedinečnosti vypovídá i fakt, že jej UNESCO zápisem na seznam nehmotného dědictví ocenilo už v roce 2020, kdy uspěla výroba vánočních ozdob z foukaných skleněných perel.
„Tradiční výroba skla je s Českou republikou spojována od nepaměti a přinesla naší zemi věhlas; české sklo bylo známo vysokou kvalitou řemeslného provedení a je dodnes vnímáno jako symbol dovednosti našeho národa... Velmi mě proto těší uznání mezinárodního společenství. Tento fantastický úspěch nás zároveň zavazuje k systematické podpoře tradiční výroby skla, její popularizaci a propagaci,“ míní český ministr kultury Martin Baxa (ODS).
Zápis na seznam UNESCO oceňují i samotní skláři. Podle generální ředitelky firmy Preciosa Lighting Lucie Karlové je Česko unikátní v tom, že v zemi stále existuje velká škála živých sklářských technik. Přenos schvalovacího jednání ve výše zmíněném muzeu v Jablonci nad Nisou sledovaly desítky lidí a vyhlášení rozhodnutí provázel jásot a cinkání skleniček se šampaňským.
Je to úžasný pocit, velká chvíle pro všechny, kdo mají rádi sklo, a hlavně pro ty, které sklo živí a kteří se tím zabývají, reagovala na výsledek ředitelka muzea Milada Valečková. I díky úsilí jabloneckých kurátorů se podařilo do nominace prosadit i další sklářské techniky. „Nejen foukání skla na huti, ale zapsaly se i kahanová práce, studené techniky, bižuterní kameny, zpracování bižuterie,“ dodala.
„Je to strašně důležité pro Preciosu, pro region i pro sklářství jako takové, ale je to pro nás i velký závazek. Je to potvrzení, že to, co děláme, má smysl, má to budoucnost, měli bychom si toho cenit, měli bychom si to hýčkat a měli bychom to rozvíjet. Hlavně se nám podařilo do UNESCO dostat pestrost (technik),“ souhlasí Karlová.
Zapsáno je i sokolnictví či loutkářství
Česko má od nynějška na seznamu UNESCO devět zápisů. Kromě verbuňku jde o masopustní průvody s maskami na Hlinecku, sokolnictví, slováckou Jízdu králů, české a slovenské loutkářství, techniku zdobení textilu modrotiskem, výrobu vánočních ozdob ze skleněných perel a vorařství.
Mezivládní výbor UNESCO ve středu kromě návrhu s českou účastí rozhodl o rozšíření seznamu například o italskou operu, tkalcovské techniky v Laosu, thajské oslavy nového roku či intarzování pomocí perel v Ázerbájdžánu a Turecku.
