Michal Šobr strana 2 z 5

Plánovaný konec světa se opět nekoná, zato marvelovský megaprojekt se žene úspěšně dál. Pokračuje filmem Thor: Ragnarok. Plnokrevná, neošizená a osvěžující fantasy sviští na plný plyn a navzdory 130minutové stopáži nenudí. Je stejně cool jako crazy, i když v ní tvůrci Thora připravili o jeho symbol – kladivo.

Ona vdechla nový život spálenému domu a chce, aby v něm žili jako v ráji. Stále jen dává a dává, ale nikdy to nebude dost. On chce otevřít tenhle dům novým lidem, novým nápadům a nové lásce. Tohle nedopadne dobře, obzvlášť když Darren Aronofsky zešílí z vlastního nápadu a převálcuje jím diváky i sebe. Což se mu v thrilleru matka! stalo.

Ani elitní herecký tým, atmosférické severské exteriéry a výborná literární předloha současné jedničky žánru nejsou zárukou, že vznikne dobrý film. To se bohužel ukazuje u nejnovější filmové adaptace detektivky Joa Nesbøa Sněhulák, v němž enfant terrible mezi vyšetřovateli Harry Hole pátrá po zavátých stopách sériového vraha žen.

Festivalový režisér Sergej Loznica (Moje štěstí, V mlze), kterého znají dobře v Cannes i Karlových Varech, natočil alegorickou, absurdní, autodestruktivní a atmosférickou artovku, jež je tak vzdáleně inspirovaná ruskou literární klasikou, že ji v ní téměř nenajdete. Jeho Krotká vstoupila do českých kin 12. října.

Svět lidí a replikantů stojí na křehkých základech. Jestliže se zhroutí zeď, která odděluje ty, kteří se narodili, od těch, kteří byli stvořeni, nastane válka. Formálně precizní stylové cvičení Denise Villeneuva pod produkčním dohledem Ridleyho Scotta nabízí temnou, pomalou a chmurnou vizi o tom, jak to může dopadnout, když androidi přestanou snít o elektrických ovečkách, začnou zamilovaně kopulovat a konečně odhalí možnou budoucnost svého druhu.

Na bezútěšných pláních indiánské rezervace ve Wyomingu je nalezeno tělo bosé indiánské dívky. Zlo, před kterým prchala, muselo být brutální, a lovec Cory Lambert s agentkou FBI Jane Bannerovou se vydávají po jeho stopě… A s nimi i diváci mrazivě tichého westernového krimithrilleru Wind River.

Bratři Benny a Josh Safdieovi natočili do noirové tóniny laděný film o dvou bratrech. Jejich příběh se odehrává v upoceném podsvětí malých a postižených grázlíků, kteří mají větší ambice a sny, než na jaké dokáží dosáhnout. Dobrý časy s nimi můžete v kinech prožívat od 21. září.

Subtilní miniatura nazvaná nepředstírá, že její protagonisté jsou lepší, než jsou, a naivně nepočítá s tím, že tajfun číslo dvacet tři, který se řítí na severozápad k japonským ostrovům, napere do jejich vyprázdněných vztahů nové přísliby. Když to do téhle bouře nezvládli, proč by se po ní měli stát tím, čím kdysi chtěli být?

Je spojnicí všech vesmírů a vším, co stojí mezi démony, temnotou a světy, které jsou uvnitř kruhu. A není divu, že se kymácí, když se svět pohnul. Pokud padne, rozpoutá se peklo. Celá tisíciletí Temnou věž chránili pistolníci, odvážní rytíři, kteří ale prohráli svoji válku a teď už zbyl jen jeden. Osamocený a okoralý Roland Deschain z Gileadu, poslední z královského rodu Eldů, který ale spíš než na záchranu Temné věže myslí na svoji pomstu. Jenomže pak ho našel jedenáctiletý Jake Chambers z New Yorku a vrátil pistolníka na správnou cestu.

Vydat se zpátky do rodného města může být lidsky dojemné, ale za jistých okolností i pořádně nebezpečné, jak ukazuje argentinská černá groteska Vážený občan. Úsměvný i dramatický příběh uvádí česká kina od 3. srpna.

Mlčenliví outsideři z periférie se tiše a bezvýchodně, ale zároveň důstojně a nezlomeně potácejí na pokraji životního krachu. Ošoupané, hořké figury s velkým srdcem rytířů a naivní duší dítěte, s věčně čadícím vajglem a humorem suchým jako kus starého chleba vytaženého z popelnice. Oldschoolově laděný svět, ozvučený retro soundtrackem a zalidněný bizarními postavami, které si prostě musejí pomáhat, aby přežily další den. To je tragikomicky a minimalisticky stylizovaný svět, který nenatočí nikdo poetičtěji, pravdivěji a laskavěji než finský samorost Aki Kaurismäki. Film Druhá strana naděje to znovu dokázal!

Valerian a město tisíce planet je poněkud infantilní, ale primárně nikoli dětem určený příběh, inspirovaný kultovním francouzským komiksem a komponovaný rozdováděným scenáristou a režisérem Lucem Bessonem v sytě barevném a kreativně ničím nespoutaném stylu. Všechno je možné, všechno je povoleno, jediným omezením je megarozpočet v přepočtu kolem sto osmdesáti milionů dolarů, jenž z tohoto akčního sci-fi blockbusteru činí nejdražší evropský filmový projekt.

Heroická porážka a zázračný únik více než tři sta tisíc mužů v uniformách britské, francouzské a belgické armády, obklíčených v květnu 1940 nacistickou přesilou na plážích v okolí severofrancouzského přístavu Dunkerk. To je nosné téma jednoho z nejkratších, ale zároveň nejpozoruhodnějších opusů Christophera Nolana, kterým za sebe a po svém, tedy brilantně, originálně a nepřehlédnutelně, obohatil žánr válečného filmu.

V roce 1966 napsal rodák z Clevelandu Thomas Cullinan temný román The Beguiled, odehrávající se v jižanské dívčí internátní škole, v době americké občanské války. V roce 1971 převedl režisér Don Siegel tenhle příběh na filmové plátno za účasti Clinta Eastwooda (jenž v témže roce prorazil jako Drsný Harry) a oscarové star Geraldine Pageové. V roce 2017 natočila další oscarová laureátka Sofia Coppolaová (jen ona ví proč) další filmovou reinterpretaci Cullinanovy předlohy. Snímek Oklamaný je vyprávěn z pohledu přesilovky ženských figur, proti níž nemá prohnaný macho Colin Farrell šanci.

Ví, že by si neměl vyskakovat, ale držet se blíž u země, dál od problémů a létajícího drsňáka Vultura s jeho špinavými kšefty se zbraněmi. Jenomže on už nechce jen chytat zloděje kol, sundávat kočky ze stromů a za koblihu pomáhat babkám přes ulici. Je přece Spider-Man a chce patřit mezi husté Avengers, kteří zachraňují svět. A tak se rozhodne přesvědčit pochybujícího Tonyho Starka, že na to má.

Ve vesmíru jsou nějaké tři miliardy planet, tak proč si tahle těžkotonážní monstra vybrala zrovna tu naši? Proč se neustále vracejí? Zdá se, že se tvůrci velkých filmových sérií rozhodli odpovědět na základní otázky, které ale trápí více je než filmového diváka. Kdo a proč stvořil Vetřelce, ptá se Ridley Scott již od Promethea, a pro zatím poněkud rozpačitou odpověď bude potřebovat několik dalších dílů. A teď se podobně táže Michael Bay, proč tu stále prudí transformeři? I tady bude odpověď několikadílná, ale zatím je to spíše chaotická, lomozná a vlastně nudná kravina.

Po nedávném Anthropoidu vstupuje do kin další zahraniční pohled na osobu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a atentát, který proti němu provedli českoslovenští výsadkáři. Smrtihlav vznikl ve francouzské režii podle francouzské knižní předlohy a - zvlášť pro českého diváka - působí jako historicky nepřesný a neautentický film.

O kuřatech a lidech, Řezníci, Nerada ruším ‒ dánská komedie černější než nejtemnější zákoutí lidské duše má svou tradici, tvůrce i věrné a otrlé diváky. Filmografii tohoto žánru, který každý neskousne, tentokrát obohacuje drsná, černá, absurdní a úchylná komedie Zabijáci z maloměsta.

Gore Verbinski před čtrnácti lety brilantně zvedl kotvy a resuscitoval subžánr pirátského filmu. Ale když začala jít jeho série ke dnu – o čemž po Marshallově „čtyřce“, tonoucí na vlnách podivna, byli mnozí přesvědčeni – chopil se kormidla dánský tandem Joachim Rønning a Espen Sandberg. A ten v současné „pětce“ naviguje Černou perlu, Umírajícího racka a další pirátské kocábky z mělčin průměrnosti zpět do mateřského přístavu opulentního pirátskému blockbusteru.

Po Jamesi Cameronovi (Vetřelci), Davidu Fincherovi (Vetřelec 3) a Jeanu-Pierru Jeunetovi (Vetřelec: Vzkříšení) – tvůrce crossoverů, mixujících Vetřelce a Predátora, Paula W. S. Andersona a bráchy Strauseovi nepočítám – se vrátil do kultovní vetřelecké ságy znovu její otec, režisér famózní jedničky Ridley Scott. Novinku Vetřelec: Covenant ale naředil planým filozofováním.

Poslední rodina je paneláková Rhapsody in Black ze života geniálního malíře a představitele polského symbolismu, surrealismu, modernismu, fantaskního realismu (a kdoví čeho ještě) Zdisława Beksińského, který v druhé polovině minulého století rád a s gustem maloval ve stísněném bytě na varšavském sídlišti apokalyptické rauše a zubatou, která si jeho divnou rodinu oblíbila, usadila se v její blízkosti a začala ji kosit. Mladý polský objev Jan P. Matuszynski si tímto oslnivým debutem nasadil laťku hodně vysoko.

Jestli íránská kinematografie něco opravdu umí, pak jsou to komorní artovky, které dostávají filmové poroty do stavu odevzdané blaženosti, takže na ně (téměř vždy) nějaké ty ceny zbydou. Sbírají je po celém světě a jedním z nejpilnějších je režisér a scenárista Asghar Farhadi, který boduje na nejprestižnějších akcích typu Berlinale, Cannes či Oscaři. Letos vyrukoval s divadelně laděným Klientem, ve kterém přemístil Smrt obchodního cestujícího do současných íránských reálií. Není to sice jeho top opus, ale stojí za vidění.

Existenciální sci-fi thriller režiséra Jamese Ponsoldta The Circle je mentorsky rozplizlý, edukativní mainstream z blízké budoucnosti. Potácí se někde mezi asociacemi na Apple, Google či Facebook a Hunger Games, Truman show, Nepřítelem státu, Snowdenem, televizní reality show Big Brother a ještě něčím, co jste už určitě někde viděli, ale nemůžete si momentálně vzpomenout v čem.

Jenny Davinová je ambiciózní a talentovaná lékařka, která má slušně našlápnuto z obvodní ordinace na periférii do prestižní kliniky. Ale stačí jeden blbý den, jedno špatné rozhodnutí, jeden naléhavý zvonek, jenž volal o pomoc, kterou nevyslyšela, aby ji pocit viny vyslal úplně jiným směrem. Film Neznámá dívka je klasickou civilní „dardennovkou“ se sociálním kontextem, šmrncnutou detektivní zápletkou a sraženou do průměru překotným a didaktickým závěrem.