Recenze: Nolan vede syrovou bitvu u Dunkerku v přímém přenosu

Heroická porážka a zázračný únik více než tři sta tisíc mužů v uniformách britské, francouzské a belgické armády, obklíčených v květnu 1940 nacistickou přesilou na plážích v okolí severofrancouzského přístavu Dunkerk. To je nosné téma jednoho z nejkratších, ale zároveň nejpozoruhodnějších opusů Christophera Nolana, kterým za sebe a po svém, tedy brilantně, originálně a nepřehlédnutelně, obohatil žánr válečného filmu.

Ústředním motivem tohoto sugestivního a téměř dokumentárně nasnímaného spektáklu je zdánlivě nemožná evakuace spojeneckých jednotek, kterou Winston Churchill označil jako kolosální vojenskou katastrofu britského expedičního sboru, ale také jako dunkerský zázrak vysvobození.

Přináší smrtelné nálety Luftwaffe, torpédové útoky německých ponorek a zaminovaný oceán, kterým se k dunkerským plážím prodírají malá civilní plavidla, jachty a rybářské čluny, jež se do téhle kolosální evakuace dobrovolně zapojily. A skličující řady téměř bezbranných a do kouta zahnaných vojáků, protínajících jako otevřené jizvy bílou pláž, nasáklou stále více strachem a chamtivou touhou po životě a po návratu domů, který je tak blízko a zároveň daleko jako bílé útesy doverské.

Nezvedněte tak silnou, autentickou, působivou a spektakulárně vděčnou látku a nevdechněte jí fascinující a sugestivní filmovou podobu, řekl si Christopher Nolan - a odvážně přehodil žánrovou výhybku z akční fantasy (Temný rytíř) a mysteriózní sci-fi (Interstellar) do formátu autentického válečného dramatu. A udělal dobře, protože tahle odvaha se jemu (i nám) vyplatila.

Nolan není první, ale je jiný

Nolan tohle velké téma neobjevil, neboť ho před ním již odvyprávěli jiní. Třeba režisér Leslie Norman v britském válečném dramatu Dunkerk (1958), kde byli k vidění John Mills a Richard Attenborough. Faktograficky solidně  ho reflektovala i dokumentární rekonstrukce BBC Dunkerk: záchrana expedičního sboru (2004).

Jenomže Nolan píše a režíruje své scénáře ve své, výlučné kategorii, kterou charakterizuje nejen bezchybné a přesné filmové řemeslo, ale především originální úhel pohledu a vymazlený vizuál, nezřídka doprovázený kreativními hrátkami s filmovým a reálným časem. To někdy klade značné nároky na pozornost filmového diváka, ale téměř vždy na profesi kameramana a střihače, kteří si v „nolanovkách“ tradičně pořádně máknou. A Dunkerk není výjimkou.

James D'Arcy, Kenneth Branagh
Zdroj: Warner Bros.

Zcela evidentní a každým záběrem přiznávaný je akcent na formu, neboť Nolanovi primárně nejde o odvyprávění dramaticky strukturovaného příběhu s vyvíjejícími se charaktery, ústředními hrdiny, zlověstně se tlemícími záporáky a spoustou explikativních dialogů. To, o co mu jde a co diváky dostává, vtahuje do filmu a tlačí do sedadel, je sugestivní, téměř hmatatelná a všudypřítomná, zničující a bezvýchodná atmosféra svinské války, která životy bere i poznamenává. A tenhle záměr je naplněný mozaikou fragmentů, paralelně se odvíjejících na souši, moři a v oblacích, zdánlivě nesouvisejících, a přesto nezastavitelně směřujících k synergické syntéze, kdy všechny útržky logicky a zákonitě zapadnou do sebe.

Sugestivní film

Dunkerk je neumluvený a vlastně překvapivě tichý a neosobní film, navzdory tomu, že v něm prakticky neustále hřmí gerojši prostoupený soundtrack Nolanova oblíbeného skladatele Hanse Zimmera a z davu se opakovaně vynořuje několik figur. Ale Nolan je vzápětí stahuje ze scény, abyste se na ně příliš nenavázali. 

Jeho Dunkerk je bolavý a zraňující, optikou Van Hoytemovy kamery temný, skličující a nehostinný a vy máte sugestivní pocit, že je právě takový, jaký byl tehdy, v oněch dramatických květnových dnech válečného roku 1940. Nolan ho navzdory hvězdné sestavě (Kenneth Branagh, Tom Hardy, Cillian Murphy) nechce vidět očima modelových hrdinů, kteří tu splývají s davem, ale těch, kteří v něm bezejmenně bojovali, umírali a křečovitě doufali, že (možná) přežijí.

Nahrávám video

Hodně úsporná stopáž bez time-outů a explikativních retardérů je našlapaná k prasknutí. Napětí graduje, aniž by bylo zaléváno potoky krve a rámováno amputovanými končetinami a vyhřezlými vnitřnostmi, „snové“ sekvence funkčně kontrastují s reálem, pocit, že nepřítel je všudypřítomný, byť ho osobně nikdy nezahlédneme, je až nesnesitelně věrohodný a sentiment kombinovaný s patriotismem má (naštěstí) spíše evropskou nežli hollywoodskou dimenzi.

Dunkerk je prostě poctivě a originálně odmakaná válečná pecka, jejímž nejvděčnějším gerojšem je zvuk leteckého motoru Rolls-Royce Merlin, který nejlépe zní v kombinaci s velkým obrazem IMAXu. Nenechte si tenhle zážitek ujít!

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Novým filmovým Bondem je Robert Pattinson

Britský herec Robert Pattinson se stane novým představitelem Jamese Bonda, oznámily oficiální účty filmové série o agentovi 007 na sociálních sítích. Čtyřicetiletý Pattinson bude sedmým hercem, který ztvární slavného britského špiona, a prvním po odchodu Daniela Craiga. Objeví se v připravovaném 26. filmu série, který bude režírovat Denis Villeneuve. Informovaly o tom agentury AP a Reuters.
16:18Aktualizovánopřed 1 hhodinou

Do Liberce se před Vánoci vrací Louskáček

Liberecké Divadlo F. X. Šaldy uvede baletní představení Louskáček. Vánoční příběh na hudbu Petra Iljiče Čajkovského je jedním z nejznámějších titulů klasického baletního repertoáru. Na liberecké jeviště se vrací po čtrnácti letech.
13. 11. 2026‌‌

Byla pro mě paní z padesátikoruny, říká o Anežce České její představitelka

U příležitosti výročí svatořečení Anežky České, k němuž došlo pár dní před sametovou revolucí, představila Česká televize v kinosále Pražského hradu dvoudílnou televizní minisérii Anežka. V programu ČT se historický příběh o osudu přemyslovské princezny objeví v první polovině prosince.
13. 11. 2026‌‌

VideoFilmové premiéry: Vánoční koleda, Můj pes Barry či Návrat do neznámé země

Tuzemská kina od čtvrtka promítají dvanáct premiérových snímků. Mezi nimi nové zpracování Dickensovy povídky, tentokrát pod názvem Ebenezer: Vánoční koleda s Johnny Deppem v roli chamtivého podivína. Český režisér David Balda natočil s mezinárodním hereckým obsazením thriller Manipulation o mocné elitní skupině. V hororu Viktoriánské psycho skrývá guvernantka na odlehlém sídle své psychopatické sklony. Naopak dojemný rodinný příběh nabízí Můj pes Barry inspirovaný legendou o slavném záchranářském psovi. A tuzemský dokument Návrat do neznámé země je vizuálně vystavěným portrétem věhlasného choreografa Jiřího Kyliána a jeho celoživotní múzy Sabine Kupferbergové.
13. 11. 2026‌‌

Obrazem: Českou cenu za architekturu získala jihlavská multifunkční aréna

Letošní Českou cenu za architekturu získala Horácká multifunkční aréna v Jihlavě. Porotci ocenili promyšlenost veřejné stavby, která propojuje sport, kulturu a každodenní život města. Kromě hlavní ceny aréna získala také cenu veřejnosti. Architekti Ondřej Chybík a Michal Krištof už za jihlavskou arénu obdrželi Grand Prix Architektů v Národní ceně za architekturu 2026.
13. 11. 2026‌‌

Nemám žádné české písně, ale kdo ví, třeba nějaká vznikne, říká LP

V Česku vystoupila americká hudebnice LP. Bezmála pěti tisícům fanoušků v hlavním městě představila nové album Room 12, které zčásti vznikalo také v Praze. Pětačtyřicetiletá LP se proslavila před deseti lety hitem Lost On You. S umělkyní hovořil redaktor ČT Petr Adámek. V rozhovoru LP mimo jiné mluví o emocích, které podle ní převládají na novém albu, o důležitosti tématu lásky v její tvorbě i o tom, že nyní sice nemá žádnou píseň v češtině, „ale kdo ví, třeba nějaká vznikne“.
12. 11. 2026‌‌

Příběh Alžířanky s proříznutým hrdlem před soudem. Pomlouvačná kampaň, říká spisovatel

Před dvěma lety vydal francouzsko-alžírský spisovatel Kámel Daúd román Houris o ženě, jíž islamisté během občanské války prořízli hrdlo. V listopadu ho soud v Alžíru odsoudil v nepřítomnosti k pěti letům vězení. Rozsudek platí i pro Daúdovu manželku, psychiatričku, prý ke knize poskytla detaily o jedné ze svých klientek. Jde už o druhý trest za knihu Houris, který literát dostal. On mluví o politicky motivované kauze.
12. 11. 2026‌‌

Během 24 hodin se našly dva obrazy Caravaggia, hlásí kunsthistorici

Jen v rozmezí několika hodin potvrdili historici umění nezávisle na sobě pravost dvou obrazů Michelangela da Merisi, známějšího pod jménem Caravaggio. Italský raně barokní malíř po sobě nezanechal mnoho děl, proto objevení jakékoliv jeho další malby je ve výtvarném světě událostí. Každé takové oznámení ale provází i obezřetnost, s jednoznačnou pravostí tohoto starého mistra je to totiž ošemetné.
11. 11. 2026‌‌

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.