Michal Šobr strana 3 z 5

Léta se scházejí. Znají se nazpaměť. Ví o sobě všechno. Ale je možné o někom vědět opravdu všechno? A jaká nepřiznaná tajemství před sebou skrývají v noci, kdy dochází k zatmění měsíce i lidských duší a hra na pravdu již není úsměvná a zábavná, ale osudová a ubližující? Naprostí cizinci jsou brilantní konverzační drama okolo jednoho stolu, které se vlastně vůbec nestalo.

Žijí jako novodobí nomádi v karavanech, zaparkovaných na okraji města a společnosti. Vedou nepřetržitou válku proti systému, královně, bengům, paďourům a představě, že je Bůh stvořil z ryby. Pytlačí, čórkaří, flákají se životem, prudí spořádaný svět a rvou se s každým, kdo jim do toho kecá. A také ví, že to dají, jen když budou držet spolu!

Jarce ze sídliště je deset, má tátu v čudu, mámu střídavě na baterky a na plech, babičku na kyslíku a kamarádí se jen s mravenci, ježkem a malým klukem Kristiánem, jehož lepší rodina ji nemusí. A tak to vezme do vlastních rukou a alespoň na krátkou dobu (na kterou nikdy nezapomene) si založí rodinu podle svých představ. Film Pátá loď je minimalistický, poetický realismus ve výmluvném dětském projevu a empatické režii Ivety Grófové.

Film Mžitky je nekompromisní labutí písní legendárního režiséra Andrzeje Wajdy. Rozloučil se dobovým filmovým portrétem slavného polského malíře Władysława Strzemińského, který ve své „teorii vidění“ charakterizuje mžitky jako odraz předmětu v lidském oku. Wajdovy Mžitky lze charakterizovat jako odraz zlověstného závanu dějin v životě umělce, jenž se nevzdal práva na svobodnou volbu. Jsou temné, špinavé, bolavé – a varující.

Bylo jich šest a proti nim se postavila jedna velká, ale jednoduchá buňka, která se nakrkla, když ji začali na nějakém (zřejmě choulostivém) místě stimulovat elektrickým proudem. A ve stylu balancujícím mezi Vetřelcem, Prometheem, Gravitací, Evolucí a standardní kosmickou hororovou sci-fi vyvražďovačkou začala nekompromisně snižovat jejich počet. Velký filmový třesk se nekoná, ale příznivce žánru novinka Život neurazí.

Kráska je v nesnázích a zvíře má naději. Starofrancouzská pohádka opět ožívá na filmovém plátně, kam se nesmazatelně zapsala oscarovým animákem od Kirka Wiseho a Garyho Trousdala z roku 1991. Nazrál čas, aby se u Disneyho odvážně rozhodli, že do toho půjdou znovu. A znovu to dali, i když na svoji animovanou kultovku nedosáhli.

V Bosně a Hercegovině mají ke všemu dva příběhy a dva pomníky. Sto let po sarajevském atentátu medituje režisér Danis Tanović na téma, zda je atentátník Gavrilo Princip hrdina nebo zločinec a František Ferdinand okupant nebo oběť. Ale vlastně se ptá, jak se dá po Vukovaru nebo Srebrenici žít v zemi, kde se tak často umírá. Jeho festivalová artovka Smrt v Sarajevu s prvky politického thrilleru znepokojuje a v hotelu Evropa se zrcadlí náš svět.

Je unavený, jetý a prokletý. Osamělý komiksový super macho, který píše svůj nekrolog zkrvavenými vysouvacími drápy ve skutečném světě, kde ikony i lidé umírají. Logan: Wolverine se loučí a díky fantastické seanci režiséra Jamese Mangolda a nadskutečného Hugha Jackmana, který do toho dal všechno, se nám po něm bude zatraceně stýskat.

Ve filmu Moonlight komponuje místo George Gershwina brilantně režisér a scenárista Barry Jenkins drsnou lyrickou báseň o tom, jak těžké je rozhodnout ve správnou chvíli, kým budeš, a jak nezbytné je nenechat tohle rozhodnutí na jiných.

Brilantně natočená, historická konverzačka o víře a pochybnostech, které jsou bolestnou součástí našeho života. Takové je Mlčení. Spousta čistých emocí, krásných obrazů a ušlechtilých myšlenek, ale také spousta zbytnělé stopáže, která ředí příběh a nastoluje pocit nudy, jež si tahle obtížně zfilmovatelná látka nezaslouží.

Dvacet let je v čudu a Mark, Simon, Spud a Begbie jsou zpátky. A znovu to, díky Dannymu Boyleovi, který si rád šlehne s nimi, dávají na vlně ikonické kultovky z „devadesátek“, protože to jsou cool smažky a závisláci, kterým je takhle dobře. Jestli vás dostali tehdy, nezklamou vás ani teď.

Za rybářskou kocábkou se vine našlehaná brázda, která vzápětí splyne s neklidnou hladinou oceánu. Dospívající chlapec a muž, který toho prožil více, než dokáže unést, nechávají loď volně plout, tak jako plynou lidské životy. Sedí za rybářskými pruty a mlčí, spojeni palubou člunu, osudovými ztrátami i tím, že se nakonec možná přece jen našli. Siluetu rybářského městečka Manchester-by-the-Sea ve státě Massachusetts, v němž se odehrál jejich příběh, pohlcuje dálka. Ale rozhodně stojí za to Místo u moře navštívit. Obzvlášť když vás vede scenárista a režisér Kenneth Lonergan, kterému je tak snadné a očistné naslouchat.

Zakladatel aneb Jak cesťák Ray Kroc ke štěstí přišel. Hamburgerová symfonie o nejznámější síti rychlého občerstvení na světě nabízí slušné filmové řemeslo a zajímavou story, založenou na skutečných událostech. V hlavní roli s Michaelem Keatonem.

Rozpálené duny marocké pouště. Casablanca válečného roku 1942. Podplukovník Brad Pitt a příslušnice francouzského odboje Marion Cotillardová v akci, která jim dává šanci zapsat se do dějin druhé světové války. I do dějin kinematografie? Spojenci na diváky čekají v českých kinech od 26. ledna.

„Má Kristýno Švédská, snažně vás prosím, obraťte se na svůj rozum“, jeden z nejmocnějších mužů švédské říše, hlavní regent a kancléř Axel Oxenstierna, se změnil v žadonícího starce, který neobratně poklekl před jejím trůnem. „Naléhavě vás žádám, ve jménu našeho Pána, zachraňte svou říši!“ Z hlasu zaníceného luterána a nekompromisního politika vyprchala autorita zručného dirigenta zákulisí a zbyla v něm jen unavená beznaděj. Jako by věděl, že jeho prosby tentokrát nebudou vyslyšeny a sen o největší luteránské panovnici na světě se rozplyne.

Gangsterka Pod rouškou noci je příběh šitý ve stylu americké drsné školy. Příběh o tom, jak se muž, který se nikdy nechtěl stát gangsterem, hnán zarputilou touhou po pomstě nakonec zapletl do hry gangů a začal stoupat jejich hierarchií až téměř k vrcholu. Do Bostonu dvacátých let diváky zavádí Ben Affleck v trojroli režiséra, scenáristy a gangstera Joa Coughlina v českých kinech od 12. ledna.

Loď Calypso právě vplula do českých kin a za kormidlem je kapitán Jacques-Yves Cousteau. Během jeho filmové Odysey se s ním diváci ponoří nejen pod mořskou hladinu, ale i pod povrch jeho neklidného života.

„All talking, all singing, all dancing“, volal roku 1929 slogan z plakátů prvního plně ozvučeného muzikálu The Broadway Melody, který byl rovněž prvním zvukovým filmem, jenž získal Oscara. „All talking, all singing, all dancing – all dreaming“, mohl by hlásat plakát k romantickému muzikálu La La Land, který v kouzelném retro stylu vítězně tančí multiplexy a filmovými cenami.

Silueta bílého domu na lesní samotě téměř splývá se skučící sněhovou bouří a dětská psycholožka Mary Portmanová tu unaveně přemýšlí o tom, že už dál nemá sílu starat se o bezvládné tělo osmnáctiletého syna Stephena, zraněného při autonehodě, která jí vzala i jejího manžela. Za okny šílí vichřice a uvnitř číhá silueta psychopata, nebo duch mrtvého dítěte, které se ztratilo v mrazivé noci - anebo už Mary jen není schopna odlišit temné sny a noční můry od skutečnosti? Vypadá to, že novým filmem V pasti je zaděláno na slušný, hororový psychothriller. Ale právě, že jen vypadá.

Buster Moon je nezničitelný koalí showman, trochu snílek a malinko podvodník, ale hlavně majitel upadajícího divadla, které chce za každou, ale opravdu za každou cenu zachránit. Dobře ví, že kdo chce vyhrát, ten se nesmí bát, ale musí najít odvahu a vyrazit vstříc svým snům. Mít bobky z rizika je tu zakázáno, neboť strach je sice mocný prevít, ale skutečné sny (když je budete brát vážně) jsou ještě mnohem mocnější. A kdybyste se přesto ještě pořád báli, tak rada zní: Zpívej!

Massimova matka tak dlouho prosila Boha, aby si ji vzal k sobě, až ji vyslyšel. Její smrt ovlivnila jejího syna na celý život. Italský režisér Marco Bellocchio srozumitelnými výrazovými prostředky buduje atmosféru intimní introspekce, která má zejména v dětské rovině silný emocionální potenciál. O Sladké sny se v kinech s českými diváky dělí od 15. prosince.

Zhruba čtyři desetiletí poté, co George Lucas položil základní kámen galaktické ságy, která změnila svět kosmické sci-fi a fantasy, se diváci dozvědí, bez koho by Luke Skywalker a Han Solo nezasadili Impériu rozhodující úder a neposlali jeho Hvězdu smrti do galaktického šrotu. Ti, kteří kvůli tomu riskovali život, sice nedostali žádná vyznamenání (jako Skywalker a Solo), ale jejich příběh dokáže utáhnout samostatný film. Od 15. prosince ho v kinech vypráví Rogue One: Star Wars Story.

Tak je tu máme po třinácti letech znovu! Vánoce a úchylného ožralu, děvkaře, zloděje a beznadějného somráka Willieho, který vás bude prudit, sem tam dojímat a také se pokoušet recyklovaně bavit tím, jak je roztomile nebo nechutně na plech. A s ním přicházejí jeté fóry, staronová parta a jasný úmysl producentů vyždímat z téhle figury ještě nějakou šťávu. Prostě řečeno: Santa je pořád úchyl.

Není nic mrtvějšího než země bez muzeí, která vyrůstají z jejích kořenů, propletených s kořeny těch, s nimiž na tomto divném, ale přesto jediném světě, který máme, sdílíme společný osud. A není nic komplikovanějšího, nežli sebestředný monolog ruského intelektuála s uměleckými ambicemi, když se pustí do meditativní eseje o vztahu umění, moci, totality destrukce a rozkladu, v níž se tohle vše propojí. Artové muzeální retro Frankofonie je toho důkazem.